Právě se mi do rukou dostala čerstvá novinka z nakladatelství Portál autorky Lucie Šavlíkové s názvem Černobílé prázdniny. Ilustrátorkou knihy je Komára, pod tímto pseudonymem se skrývá česká výtvarnice Ilona Komárková.

Knížka vypráví o chlapci jménem Jan Meles, který bývá často nemocný. Tatínek si vymyslel fiktivního kmotra jezevce Petra, který po něm posílá Honzíkovi dárky (sádrová zvířátka, ovoce apod.), aby se brzy uzdravil. Uzdravování však neprobíhá úplně hladce, proto se Honzíkova tetička Slávka (vlastním jménem Pravoslava) nabídne, že ho vezme k sobě na rekonvalescenci do Pařízku, což je malá chaloupka u lesa, ohraničená zahradou s vyřezávaným plaňkovým plotem.

Teta je vůbec trochu zvláštní – píše se samými gramatickými chybami, vypráví báječné pohádky a snídá žužu. Nedaleko tetiny chaloupky žije pan myslivec Chvojka s jezevčíkem Bivojem, kousek dál objeví Honzík doupě jezevce Petra, který je značně podobný tetě Slávce a dokonce má i stejně velké mezery v pravopise. Ten mu při společných setkáních začne povídat různé pohádky, například o vykotlaném pařezu, který se chtěl stát znovu smrkem, o zajíci se srdcem v kalhotách, o psu Bivojovi, o lesních strašidlech Hátě a Šůře a mnohé další. Během barvitého líčení těchto příhod objeví Honzík jedno velmi zvláštní rodinné tajemství. Jaké je, to ale neprozradím, dozajista se však u jeho objevování budete bavit stejně dobře jako moje devítiletá dcera, která se při čtení knížky často smála, až se za břicho popadala.

Knížka je psána velmi poutavým jazykem, je vtipná a zábavná, velikost písma je vhodná pro začínající a mírně pokročilé čtenáře. Je bohatě doplněna moc pěknými ilustracemi, které stylově dokreslují dějovou linku knihy. Pevná vazba i všitá látková záložka zaručí, že se vám knížka bude číst pohodlně.

Nějak v poslední době zanedbávám tipy na čtení pro větší děti. Což je třeba napravit. :)

A proto tu mám pro vás hned dva tipy na knihy, které zaujmou děti od 8 - 12 let. Obě knížky se čtou velmi dobře, jsou napínavé, místy vtipné a nechybí v nich nečekaná překvapení. :)

Lucie Šavlíková - Černobílé prázdniny

Tahle knížka, která má nádherné ilustrace od Komára, zaujme především děti na prvním stupni. Hlavním hrdinou je Honzík Meles, kluk, který hodně stůně. A vždy, když stůně, jezdí ho hlídat podivná prateta Pravoslava, která má zvláštní rozcuchané černé vlasy s šedinami a nikdy nesundává svůj baret. Jednou dostane nápad. To městské prostředí Honzíkovi vůbec neprospívá. Kdyby byl u ní na chalupě, obklopen přírodou, určitě by se hned uzdravil. A tak se domluví s rodiči a vezme Honzíka s sebou. A protože se blíží letní prázdniny, zůstane Honzík rovnou celé léto.

U tety se seznamuje se zahrádkou, ale i s lesem, který je všude kolem. Protože miluje zvířata, zajímá ho i vše, co v lese žije. Jednou se vydá k hajnému, aby kouknul, zda nemá v hájovně nějaká zraněná zvířátka na ošetření. Místo nich ho však pořádně prožene jezevčík Biwoj. Jak Honzík utíká, propadne se mu v lese noha a šlápne rovnou do jezevčí nory. Jaké je jeho překvapení, že jezevec mluví a dokonce se jmenuje Petr, stejně jako pohádkový jezevec, od kterého mu údajně tatínek vozí dárky, když je nemocný?

Honzík se postupně seznamuje nejen s jezevcem Petrem, ale i s dalšími lesními obyvateli. Poslechne si pohádky, které Petr rád a výborně vypráví a také vyřeší problém se vzteklým jezevčíkem Biwojem. Zkrátka zažije plno dobrodružství.

Takhle knížka je naprosto kouzelná. Jednak se odehrává uprostřed lesa, jednak zvířátka mají lidské vlastnosti a jejich historky děti pobaví i poučí. A děti se zasmějí, ale také se budou bát. Zároveň se zamyslí nad chováním lidí, kteří mohou v lese škodit, jako některá zvířata, např. liška.

Černobílé prázdniny jsme četly s Nelčou, ale četla jsem je i já sama. Nelinku bavily hlavně pohádky jezevce Petra, ostatní příběh, který prožíval Honzík už tolik ne. Ale Nele jsou tři roky. Na takovou dlouhou pohádku je ještě příliš malá.

Mně se knížka moc líbila a Honzíkova láska ke zvířátkům mě pohladila na duši. Kéž by si z ní děti vzaly příklad a milovaly zvířata, tak jako hlavní hrdina.

Lucie Šavlíková je kromě redaktorky a spisovatelky také překladatelkou. Čtenáři se mohli s jejími překlady setkat v knihách jako je např. Třináct relikvií, Citlivá místa, či Ztřeštěný dům na stromě. V letošním roce však napsala také knihu pro děti. Jaká byla?

Honzík tráví velké prázdniny u tety Pravoslavy v chaloupce u lesa. Teta Pravoslava je hrozně zvláštní osoba - nosí podivný účes, její pravopis je opravdu příšerný, ale jinak je u ní Honzíkovi moc dobře. Bydlí v domku s krásnou a obrovskou zahradou. Honzík, aby se seznámil s okolím, si udělal procházku po lese. Jenže narazil na Bivoje, protivného jezevčíka pana hajného. Bivoj Honzu pořádně prohnal, jenže ten zakopl a nohou se doslova propadl do země. V díře bydlel jezevec Petr a světe div se - když jezevec promluvil, Honzík mu rozuměl! A tak začalo Honzíkovo letní dobrodružství.

Když myslím dobrodružství, tak pořádné dobrodružství. Honza se seznamuje nejen s jezevcem Petrem, ale také s dalšími lesními zvířátky, například se šišlavou myší Sisi a také se zajícem Pizizubkou a již jednou zmiňovaným jezevčíkem Bivojem. Hlavní úkol prázdnin je jediný - zneškodnit Bivoje, aby přestal dělat neplechu, nelekal ostatní lesní zvířátka a aby v lese nastal konečně klid. Podaří se obyvatelům lesa a Honzovi vymyslet nějaký plán?

Anotace této knihy mě zaujala. Navíc knihu napsala česká autorka a to mám ještě radši. Takže Černobílé prázdniny byly jasnou volbou na několik večerů. Lenka Šavlíková příjemným způsobem zkombinovala reálný svět s tím pohádkovým. Honzík je obyčejný kluk, který bydlí ve městě. Občas se mu špatně vyslovuje r a ř, ale není v tom sám. Vždyť taková šišlavá Sisi je na tom hůř:

"Ž-ždlavíčko, š-š-šoušede," vypískla koktavě. "Čo to tu máte ža hlomotluka?""Ále, to je takovej jeden, no, hromokluk," zabručel jezevec Petr. "Včera mi rozšlápl servis a dneska už by mi rozbil i sváteční konvici!""A nejni von nákej moč nebežpečnej?" ptala se myška. "Neložšlápne mě? To by bylo neštěští. Já šem totiž myš hložně důležitá, abyš věděl, hlomokluku." A vypjala hrudníček, i když jsem viděl, že se strachy třese jako osika. Měl jsem pro ni pochopení. Věděl jsem, jaké to je šlapat si na jazyk a obdivoval jsem její statečnost. "Vážně? To mě moc těší, paní Hložnědůležitá, já jsem Honza Meles a jsem tady na víkend u pratetičky," představil jsem se vzorově, aby viděli, že mám vychování. Páni, já už mluvil se zvířaty jako by se nechumelilo! (str. 41)

Pak tu máme jezevce Petra. Takového bručouna jste snad ani nepotkali. Ale za to umí vyprávět úžasné příběhy. A právě o tyto příběhy byla kniha doplněna. Navíc byl text psán kurzívou a pozadí stránky mělo okrovou barvu, aby se příběh odlišil od toho hlavního.

A o čem tyto vsuvky jsou? Najdete v nich příběhy o statečnosti, přátelství i vzájemné pomoci. Jsou to jenom tři vyprávěnky, což je škoda, malý čtenář by jistě ocenil víc takových mikropříběhů.

Pohádka je napsaná jazykem, který je pro dětské ucho krásně slyšitelné. Najdete zde převážně dialogy, popisy jsou spíše v příbězích, které vypráví jezevec Petr. Navíc je kniha doplněná o ilustrace Ilony Komárkové, která si nechá říkat Komára. Musím říct, že se mi obrázky moc líbí. Použité barvy nejsou křiklavé a stejně jako u textu určitě dětem padnou do oka.

V každé pohádce musí být jak kladní, tak i záporní hrdinové. Takoví jsou i tady. Autorka negativní postavy sice vykreslila jako zlé či otravné, ale děti se jich nemusí bát. Pohádka nemá za cíl postrašit, ale pobavit a trochu i poučit.

Kniha je vhodná pro děti do třetích tříd, ale dle mého si příběh mohou přečíst i starší děti, nic jim v tom bránit nebude.