Parvela, Timo: Ella ve škole - autor recenze: Kepler62
http://jeduvknize.cz/ella-ve-skole/
Jestli čtete můj blog nebo mě sledujete na sítích (díky za to!), nemohlo vám uniknout, že jsem někdy až nekritický fanda severské literatury. I když už dávno nejsem dítě, čtu i norsko-finskou sérii Kepler62. Je výborná. Nor Bjorn Sortland a Fin Timo Parvela se v jejím psaní střídají. Celou sérii dokonale ilustruje Pasi Pitkänen, dodává ji nezaměnitelnou atmosféru.
Timo Parvela ale nepíše jen o vesmírném dobrodružství, stvořil i úplně normální (tj. s vlastní hlavou a poslouchající jen někdy) prvňačku Ellu a její kamarády. První tři příběhy vyšly v jedné knize i v češtině. Děti v nich pátrají po vyděrači, nacvičují vánoční hru a jedou na školní výlet.
„‚Paní ředitelka na nás tlačí s vánoční hrou na školní slavnost,‘ oznámil pan učitel. ‚Hurááá!‘ křičeli jsme a vyhazovali jsme do vzduchu všechno, co se zrovna nachomýtlo na lavici. Všichni jsme měli ohromnou radost, až na Samppu, který se rozplakal, protože jeho nová guma zůstala na lampě. Pan učitel ničím neházel. Jenom seděl za katedrou a mnul si spánky. Já si myslím, že v duchu už chystal naši vánoční hru.“
Samppa pláče skoro pořád, Pate a Tukka se vymýšlejí jednu blbinu za druhou, Ella a další holky spřádají bezchybné teorie založené na bohaté dětské fantazii, na kterou je veškerá dospělácká logika krátká. Pan učitel od všech dostává pěkně naloženo. Lehce flegmatik, lehce rezignoval, ale děti na něj nedají dopustit. Výborná je i jeho manželka, třídní vedlejší první třídy, tu nerozhodí naprosto nic. Jedním slovem dokáže dát do latě manžela učitele i děti.
Kniha je zajímavá v několika ohledech. Timo Parvela je sám učitel, to se cení. Když jsem text četla, hodně mi připomínal tvorbu Šimka a Grossmanna. Jestli máte rádi jejich povídky ze školního prostředí, četli jste je sami, četli vám je rodiče nebo prarodiče a líbily se vám, Ella je sázka na jistotu. Český překlad ilustrovala Magda Veverková Hrnčířová. Obálka knihy je barevná, ilustrace v knize jen černobílé, pro mě nezvyklé, ale efektní, dceru to zaujalo. Srovnávala jsem českou a finskou Ellu a česká se mi líbí víc. Trochu připomíná pojetí Heleny Zmatlíkové. Postavy jsou o něco reálnější, finské jdou na hranici karikatury.
Ellu nejvíc ocení předškoláci (hlavně ti, co jsou poslední rok ve školce, kdy se už o škole hodně mluví) a mladší školní věk.
Moje hodnocení: 85 %
Hodnocení dcery: bavilo mě, jak děti zlobčily. Já zlobit nebudu, až budu chodit do školy. Ella má hezkou čelenku ve vlasech, koupíš mi ji taky?