Paní učitelky, maminky, tatínkové, babičky, dědečkové, tetičky, strýčkové, dětičky, dnes tu mám nádhernou knihu …

Jmenuje se Kdo zatočí s Naschválníkem a nedávno vyšla v Nakladatelství Portál . Je určena dětem od 4 do 7 let.

Do doby, než jsme ji otevřeli, neměli jsme o Naschválníkovi ani tušení .

„Mamííí, byl tu Naschválník.“ „Mamííí, zase ten Naschválník.“ „Mamííí, že by Naschválník?“ To jsou věty, které u nás doma běžně slýcháme od doby, co jsme se do ní poprvé začetli.

Honzík po prázdninách nastupuje do školkové třídy Mravenců jako předškolák. V nové třídě ho čekají kamarádi i nová paní učitelka – superhrdinka a spoustu příhod s Naschválníkem. Naschválník je škodolibé stvoření, které jak jinak, tropí samé naschvály a je velmi rád, když má někdo špatnou náladu. Copak takový Naschválník dělá? Tak třeba cmrndá polévku z talíře, rozvazuje tkaničky, přivolává špatné počasí…. Může třeba také za to, že na zahradní slavnost nedorazí kapela, za spálené vánoční cukroví nebo ztrátu karnevalových masek. Dětem a paní učitelce nezbývá, než přijít na to, jak na něj.

Na každou kapitolu navazuje i tvořící výzva vycházející vždy z daného příběhu: výroba masky, kompostéru, průkaz tajného agenta, krabičky na zuby aj.

Kniha je plná situací, které jsou dětem velmi blízké. Na konci každé kapitoly na děti čekají otázky, které jim zároveň pomáhají vypořádat se se strachem, nervozitou, neúspěchem, špatnou náladou…

Musím uznat, že jsme si při čtení užili spoustu zábavy. Jednotlivé příběhy zaujaly oba kluky. I přes to, že jsou jednotlivé kapitolky delší (6 – 8 stran), vydržel vždy s přehledem poslouchat i mladší Mikulášek (necelé 3 roky). Takže za nás rozhodně doporučuji

Poslední rok ve školce. Změna třídy. A do toho Naschvalník.

Jak se vypořádá učitelka a skupina kamarádů s Naschválníkem, který vymýšlí různé záludnosti jako připálené vánoční pečivo, zimu bez sněhu nebo straší děti v dětském pokoji?

Na této knížce je na první pohled poznat, že autorka děti opravdu zná a milým způsobem v každodenních situacích vytváří z dětí hrdiny (například když děti vymyslí, kam dát slimáky), ale i ukazuje dětem, že ostatní děti často řeší stejné problémy (strašidlo v pokoji). Tato knížka je krásným příkladem toho, že svět dětské fantazie nezná hranic.

V knížce zároveň najdete na konci každé kapitoly i tipy na tvoření, které vychází z daného příběhu.

Existuje bezpočet situací, které nám přijdou naprosto samozřejmé až automatické, ale pro děti tomu tak není. Dnes a denně se musí vypořádávat s věcmi, které jsou pro ně nové a neznámé. Ten „boj“ jim nemůžeme vzít, je potřeba, aby si jím prošly. Ale můžeme jim podat pomocnou ruku názornou ukázkou. Ať už sami za sebe, nebo třeba zprostředkovaně příběhem!

Tak schválně – schoval vám někdy někdo ponožku, klíče od auta? Ptají se děti, proč v zimě nesněží, když k zimě sníh patří? Kde se vzala špatná nálada? Kdo jim dal tričko naruby, pročež ho mají špatně oblečené? Je mi jasné, že vaše racionální já mi tu z fleku může vystřihnout logickou odpověď na všechny mnou položené otázky, ale o tom to dnes v žádném případě není.

10 kapitol je za sebou řazeno chronologicky a mapují školní rok ve školce ve třídě předškoláčků čili od září do června. Na 96 stranách společně s nimi a paní učitelkou procházíme celou řadou dobrodružství. Ač jsem se toho bála, nejde o nic přitaženého za vlasy. Jistě, nemusí se vám líbit, že jsou situace a události svalovány na neexistující entitu – Naschválníka – skřítka a zlotřilce, který se živí špatnou náladou. Ale pro dětskou fantazii je to věc v celku příhodná.

S pohádkovými bytostmi se přece setkávají neustále, tak proč je nevyužít i při učení se něčemu praktickému jako je budování sebedůvěry, navazování spolupráce, vypořádávání se s nejistotou, podpora kreativity a podobně?

Zvolená forma je hravá, počet stran rozumný třeba i pro knihomola začátečníka a hravé ilustrace Libora Drobného (se kterými jsme se již setkali např. u knih: Jak se dostat z maléru, Hádej, čím budu, Učíme se protiklady nebo Hry pro zvládání emoci) už jsou jen krásnou třešinkou na dortu, stejně jako vůně tiskařské barvy. Ano, Kdo zatočí s Naschválníkem voní jako komiks a já to zbožňuji. Cílovou skupinou jsou děti od čtyř do sedmi let. Primárně bych se však zaměřila právě na předškoláčky, kteří se mohou s hlavními hrdiny ztotožnit přímo maximálně.

V podstatě nemám výtku. S prací Ludmily Bakonyi Selingerové už jsem se setkala v případě knihy Co sežral žralok a byla jsem její kreativitou velmi mile překvapena. Tady navíc dala prostor i pro diskusi, neboť na konci každé kapitoly je k dispozici několik otázek. Takových, nad kterými se musí dítko zamyslet, a s největší pravděpodobností vám každé odpoví jinak, protože má jiné zkušenosti.

Ať se Kdo zatočí s Naschválníkem rozhodnete číst doma, ve školce nebo na kroužku, rozhodně neuděláte chybu. A aby toho nebylo málo, dostanete u každé kapitolky rovněž tvořivý tip/návod, jak si třeba nakreslit mapu okolí školky, jak vyrobit karnevalovou masku, bubáky z listů, průkaz tajného agenta nebo krabičku na vypadlé mléčné zoubky. Je potřeba ještě něco dodávat? Hravá, milá publikace, která učí možná neotřelou formou, ale rozhodně přínosnou.

5/5