Dětská klišé

Skutečně si myslíte, že klišé jsou výsadou pouze romantické a erotické literatury? Pak vás ráda vyvedu z omylu. Nejsou. Bez větších obtíží je zvládnete odhalit v detektivkách, thrillerech, hororech a ano i v dětské literatuře. Dnešní titul si mě získal právě tím, že jedno takové zaběhlé klišé pojal odlišně.

Když půjde slůně do školy, co se tam bude učit? Abecedu? To přece ne. Naučí se tam, že jeho chobot může být nosem, brčkem, rukou i hadicí! A navíc se tam seznámí s mnoha veselými zvířecími kamarády. A jaké to bude, až půjdeš do školy ty?

Co konkrétního mám na mysli? Polidšťování zvířat. Ano, já vím, v dětských knihách naprosto běžná věc. A přiznám se, že by mě ani nenapadlo vnímat to negativně. Jenže občas už je toho moc a čím je potomek starší, tím víc má otázek a tím spíš dokáže rozlišit, že zebry nekamarádí s vlky. A myška se nebude zpravidla zamilovaně tulit ke kocourkovi a nosit pestrobarevná trička. Krokodýl nebude s kšiltovkou na hlavě něco vysvětlovat chameleonovi a slon dozajista nepůjde do normální školy.

Už anotace napovídá, že se autorka vydala jiným směrem. Za mě rozhodně správným. Nejde tedy o klasického rádce typu: Co má dítě čekat ve škole. Nahlíží na učení nepatrně jiným stylem a názorně ukazuje, že učení není jen „výsadou“ nás, lidí. Stále platí, co už víme z dřívějších dob a především praxe: děti se nejlépe učí hrou, nenásilně, pozorováním, napodobováním. Jenže školní docházka je u nás povinná a nějaká ta průprava se celkem šikne.

Hodně toho je o lidech. O štěstí na dobrého učitele a ne na zakomplexovanou matronu, která děti akorát trýzní. Nepřestávám doufat ve špetičku toho štěstí, avšak zároveň si nedělám iluze. Na překážky narazíme všude. Často slýchám, že holčičky bývají ve škole méně problémové. V případě cácorky… jak bych vám to jenom řekla slušně… dovolím si citovat jednu oblíbenou pohádku: „Je to rebel!“ Proto to pro nás bude dobrodružné tak jako tak! Ale ještě máme minimálně rok k dobru, možná dva.

Děkuji za titul… hele, tenhle slovní obrat už je taky ohraný… jinak… originalita se u knih v poslední době hledá obtížněji, než byste možná řekli. Narazit potom na příběh, který bude mít smysl, je opravdu oříšek. I Portál občas klopýtne nebo šlápne vedle a já skřípu zuby, nicméně v případě slůněte se můj zubař strachovat nemusí. Tedy za předpokladu, že bych nějakého zubaře měla, stále nemám! Hodnotíme dětskou knihu, nikoli volné kapacity zubařské péče na Jihočesku.

Pět hvězdiček! Příjemné ilustrace, hravé, pestré, barevné. Zvířátka realistická – akorát k včelám mám výhradu. Mám tu nějakého odborníka? Já jsem si totiž myslela, že pil sbírají/zachytávají na nožičkách a tady jsou znázorněny, že ho dlabou. Tak jak? Jí ho nebo ho jenom sbírají případně oboje? No, tady vidíte v praxi, že i kniha primárně určená předškolákům může vzbudit zvědavost a touhu po vědění u zmoženého dospěláka. Tak, to je teprve přidaná hodnota! Textu je tak akorát, osobně bych ocenila víc, avšak co vítám s velkým povděkem, je absence rýmů. Prosím vás, než rýmovat prapodivně, raději nerýmovat vůbec. To pro případ, že by tu byl nějaký budoucí autor. Ano, Chameleon mě poznamenal na hodně dlouhou dobu. Žádný strach, není z portálovské dílny!

Oblíbená autorka dětských knih Ellen Fischer napsala knížku Když jde slůně do školy, která vyšla v Nakladatelství Portál. Nádherný titul, který potěší nejen naše nejmenší publikum, ale všechny milovníky dětských knih. O veselé ilustrace se postarala Laura Woodová, jež kromě tvorby krásných obrázků ráda pije čaj, kouká na filmy a tráví čas s lidmi, které má ráda. Nyní pojďme nahlédnout do této poutavé knížky pro naše nejmenší.

Kniha ze školního prostředí, které je mi velice sympatické, vypráví o zvířátkách, které, když půjdou do školy, co se tam asi budou učit. Co byste řekli na takové slůně? Bude procvičovat abecedu? To tedy určitě ne! „Slůně se bude učit, že jeho chobot může být… nosem, brčkem, rukou i hadicí!“

Když vletí do třídy taková kamarádka sova, co se bude učit ta? Myslíte, že počty? Nemyslím si. „Sova se bude učit čistit a čechrat si zobákem peříčka.“ A co teprve taková zebra, žába, úhoř, včela, skunk, housenka či ptakopysk?

A co když půjdete do školy vy, děti? Budete se učit na rozdíl od zvířat jiné věci? Děti se učí číst, psát, počítat, ale také se podělit „o jídlo“ a především se kamarádit. Co očekáváte od školy vy?

Ellen Fischerová působila dvacet let jako učitelka mladších školních dětí a sama je maminkou tří dětí. Ví, jak děti upoutat.

Kniha ukazuje, co se učí zvířátka a bez čeho se v životě neobejdou. Třeba taková zebra se musí naučit, jak spát ve stoje. A hleďme i bez polštářku to jde! Nebo taková žába, jak jazykem chytat mouchy. Bez toho by umřela hlady! Mlask!

Každý se učíme to, co je pro nás přirozené. Děti se učí nejprve lézt po čtyřech, poté sami chodit, mluvit apod. Jak jsou větší, tak je pro nás typické, že se učíme číst, psát i počítat.

Možná je to zvláštní, ale já školu milovala a milovala jsem školní prostředí. Vždy jsem si hrála na paní učitelku… Nyní se snažím předat jen to dobré své čtyřleté dceři, která má celý život před sebou. A kupodivu už teď říká, že by chtěla být paní učitelka. Vím, u dětí se to ještě mnohdy změní, ale už teď jsem nadšená, jakou si asi zvolí cestu…

Každý tady máme nějaké poslání. Doufám, že to mé poslání spočívá v psaní, abych vám i ukázala, jaké knižní klenoty zde máme. Kniha o slůněti zahřeje u srdce. Kdo má rád školní prostředí a zvířátka, je to jasná volba.

Už život ve školce je uchvacující. Najdeme zde řadu kamarádů možná na celý život. Naučíme se tolik „věcí“, zažíváme nová dobrodružství, první lásky, první zklamání… a pak nástup do první třídy. To už se z nás stává velký školák. Nakoukněte do knihy, učte se, smějte se, radujte se ze života a hlavně ČTĚTE. Přinese vám to řadu výhod, ale o tom až jindy. Knihu o slůněti i ostatních zvířátkách doporučuji do každé dětské knihovny.