Štumpfová, Marie: Klárka a noční zahrada - autor recenze: Jitka Ježkováhttps://jitkalibigerova.estranky.czV letošním roce vyšla Marii Štumpfové krásná kniha o strachu – Klárka a noční zahrada. Jak je patrné ze samotného názvu knížky, hlavní hrdinka se jmenuje Klárka. Je zrovna čarokrásná letní noc a holčička nemůže spát. Copak myslíte, že ji potká za dobrodružství? Pojďme si o knize povědět více. Vydalo ji Nakladatelství Portál.
„Zešeřilo se a na tmavnoucím nebi se začaly rozsvěcet hvězdy. Hezky jedna po druhé. A mezi těmi zářícími puntíky, vysoko převysoko, seděl velký kulatý bílý měsíc a tiše svítil. Občas se nechal přikrýt měkkou bílou peřinou z plujících oblaků. Byla krásná letní noc.“
Naše hrdinka – malá Klárka nemůže spát, a tak pozoruje skrz okno ze svého pokojíčku noční zahradu. Všechno je při úplňku jakoby tajemné. Holčičce by se líbila noční procházka, ale bojí se tmy.
Najednou Klárku z jejího přemýšlení „probere“ Můra. Vybízí holčičku, že ji naučí mít ráda tmu. Vždyť i tma má své světlé stránky. A tak Klárka souhlasí.
Moc se jí ale nechce, fňuká, že je pořádná tma. Tu uvidí zářit hvězdy či spatří blikající světýlka (světlušky). Pak holčičku napadne chytit v jezírku hvězdy. Sotva se dotkne hladiny, hvězda se jí rozplyne. Klárka si povzdechne, že hvězdy jsou, a přece nejsou. Načež Můra prohlásí, že podobné je to s našimi představami. Mnohdy se zdají být opravdické, ale kolikrát nejsou skutečné. Klárka se zamyslí a konstatuje, že hvězdy jsou stejně nejhezčí na nebi. „A kolik jich vlastně je?“ ptá se Můry. „Je jich ne-ko-neč-nóó.“
Holčička se chce o své nové kamarádce dozvědět co nejvíce. Ptá se tedy Můry, co celou noc dělá. Navštěvuje květiny, létá z jedné na druhou a přivoní si i ochutná. A pak prý tančí ve vzduchu a dělá také piruety. Když si Můra sedne na květ a chce si protáhnout křídla, Klárka obdivuje její paví oči. Můra se jmenuje lišaj paví oko a je opravdu nádherná.
Nastane chvíle, kdy Klárka zůstane zcela sama. Nejdříve se vyděsí, volá Můru, a dokonce zaslechne nějaké zvuky. Vyděsí se, že narazila na příšeru a vzápětí pozná, že to byl ježek…
Můra je zpátky. Je na holčičku pyšná, jak skvěle si bez ní vedla, přestože ji z povzdáli pozorovala a dohlížela na ni.
Holčička se rozloučí s Můrou i s ježkem a usíná ve své posteli. Klárka překonala strach a najednou ví, že se nemusí tmy bát. Stala se „sametově měkkou“.
Někdy je těžké náš strach překonat. Musíme se mnohdy přemoci, musíme kolikrát vystoupit ze své komfortní zóny a strach porazit. Pokud tak neučiníme, nikdy se v životě neposuneme z místa. Život nám při tom nabízí tolik možností… Nové výzvy, které se mohou zdát být nedosažitelné, můžeme jich s dávkou píle a vytrvalosti docílit. Stačí chtít a něco pro to učinit. A především překonat strach, že něco nedopadne podle našich představ… I Klárka se překonala. Krásná kniha, která ukazuje menším dětem, že se strachem je potřeba pracovat.