https://knihu-prosim.blogspot.com/2019/07/kluci-netancej.htmlUž jste se někdy setkali s předsudky? Třeba, že máte koníčka, který baví především malé děti? Nebo je jen pro holky? Lidé dokážou být někdy velmi zlí. Poznal to i páťák Tomáš. Tomáš zbožňuje balet a je v něm vážně dobrý. Jenže tají, že do něj chodí. A moc dobře věděl, proč nikomu nic neřekl – kluci přece netančej.
Olga Stehlíková poukázala na genderové rozdíly, které v současné době vévodí celému světu. Někdy je to hnáno až do extrémů, ale v této knize se toho bát nemusíte. Předkládá otázku, proč je zažito, že balet patří pouze ženám? Prostřednictvím trenérky Saši se čtenáři dozví, že v baletu jsou úspěšní i muži a uvádí několik velkých jmen, jako je například Michail Baryšnikov, Ondřej Vinklát nebo Giovanni Rotolo.
Celý příběh se točí kolem baletu a lásky k němu. Vše působilo velmi přirozeně a přistupovala jsem k tomu tak, jako by autorka taneční prostředí dobře znala. Používá výrazy typické pro balet, bez kterých by kniha ztratila na autentičnosti – assemblé, échappé, či grand jeté.
Hlavní hrdinové jsou úplně obyčejné děti. Tomáš je jedináček a žije jenom s maminkou. Ve třídě moc nezapadl, a tak se také bojí přiznat, že má balet rád. Vsadil by se, že by se stal nadlouho terčem posměchu.
„Co se to děje tam vzadu? Karle, posaď se na své místo!“ zvolala zvučně, rovná jako pravítko.
„Já nemůžu, pančitelko,“ bublal smíchy můj někdejší nejlepší kamarád, „já nemůžu, vážně.“ A rozhlížel se významně po třídě.
„Ale pročpak, Kájo? Někdo ti sebral židli, nebo co?“
„Ne. Židli bych teda měl...Židli jo.“ Celá třída se smála. „Tak co je tam tak humorného, děti? Řekne mi to někdo? Ty, Bětko? Nic?! Tak k tabuli, Karle!“
„Já vedle něj sedět nemůžu, protože je teplej!“ chechtal se Karel cestou k tabuli a bylo mu jedno, že dostane kouli do žákajdy úplně pro nic za nic.
„Co prosím?“ zamračila se nevěřícně úča a pak vytáhla obočí úplně nahoru. (str. 25)
Kristýnka s Tomem tančí. Nacvičují spolu na baletní soutěž a moc jim to spolu sluší. Ti dva patří ke kladným postavám. Na druhé straně barikády stojí posměváčci. Zaujímají tady pozici malých tyranů, které najdete snad v každé třídě a to tam nemusí být nikdo, kdo má rád balet.
Velmi zajímavou postavou je zajisté trenérka Saša. Po svou přísnost dostala přezdívku Fúrie. Přesto má u dětí velkou autoritu a navíc ji mají rádi. Její příběh by stál za pokračování. Jaká byla, když byla mladší? Jak se dostala k baletu?
Ve vyprávění se střídají Tomáš a Kristýnka. Každý vidí tu stejnou situaci trochu jinak. Bylo velmi zajímavé pozorovat, proč, například, se Tom nebaví s Kristýnkou. Jazyk obou dětí patří k jejich věku. A i když mám doma děti v těchto letech taky, přišel mi krapet cizí. Bylo to dáno nejspíš prostředím, kde se příběh odehrává.
V příběhu je také zastoupeno kamarádství a i první láska, snaha najít sám sebe a jít si za tím, co nás baví a nedbat toho, jestli je to pro okolí divné.
Knihu ilustroval Lukáš Fibrich. Obrázky jsou nakresleny tak, aby zaujaly právě dospívající děti. Jsou v černobílém provedení a vystihují některé situace příběhu. Rozhodně patří k těm, které zaujmou, ale současně neodvádějí pozornost od samotného textu. S ilustracemi Lukáše Fibricha jste se již mohli setkat v knize Po stopách stoleté dámy od stejného nakladatelství.
Kniha je určena pro děti ve věku deset až dvanáct let, ale nejen pro ně. Určitě se v ní najdou i starší čtenáři. Vždyť situací, které mohou bořit stereotypy, je více než dost. Titul je velmi útlý a ani text není příliš zhuštěn, což značí ideální čtení i pro ty, koho četba moc nebere.