Kniha s poslušnými i neposlušnými hrdiny

................Přečtete pohádku, knížku otočíte vzhůru nohama a čtete druhou.......................

Dvě pohádky o kůzlátkách spojené do jedné knihy najdete v publikaci Kůzlátka s podtituly Pohádka o kůzlátkách, ale neposlušných a Pohádka o kůzlátkách, ale poslušných.

Pohádky doplňují obrázky slovenského ilustrátora Vladimíra Krále. Pohádka o neposlušných kůzlátkách je klasika. Maminka koza jde na pastvu a doma zanechává sedm malých kůzlátek. Mají zákaz komukoliv otevírat. Avšak neposlušná kůzlátka přesto otevřou vlkovi a ten je sežere. Najezený vlk se potácí ke studánce, aby zapil vydatný oběd. Maminka koza se mezitím vrací domů, zastihne vlka, rozpárá mu břicho, z něhož vytáhne své neposlušné ratolesti. Ty se ze své neposlušnosti poučí a nikdy už vlkovi neotevřou.

Tímto se dostanete do poloviny publikace. Nyní ji můžete otočit o 180 stupňů a čekat na vás bude Pohádka o kůzlátkách, ale poslušných. Postup můžete zvolit samozřejmě i obrácený – přečíst si nejprve Pohádku o poslušných kůzlátkách a teprve poté o neposlušných.

Pohádka o poslušných kůzlátkách na mě zapůsobila poněkud moderním dojmem. Maminka koza má jen tři děti a musí chodit do práce. Vlk má na nose brýle s temnými skly a text jeho písně rozesměje kůzlátka i čtenáře. Místo ke kováři si to zamíří k učiteli zpěvu... co mu poradí? Jak pohádka dopadne? Nemohu prozradit vše a tak jen „naťuknu“, že i závěr nebude stará známá klasika. Knihu vydalo v loňském roce nakladatelství Portál.

Rázusová-Martáková, Mária; Blažková, Jaroslava: Kůzlátka

Stanislava Otrubová

Dostali jsme opět šanci zrecenzovat knihu určenou pro malé čtenáře a tentokrát se jednalo o klasickou pohádku O Neposlušných kůzlátkách. Nebo vlastně o poslušných? Jestli jste zvědaví, jak to s Kůzlátky opravdu je, pak čtěte dál.

Kůzlátka jsou dvě knihy v jedné. Původní verzi o neposlušných kůzlátkách, kterým maminka koza přikáže, že nemají nikoho pouštět do domku, ale zlý vlk je lstí přechytračí, převyprávěla Mária Rázusová-Martáková. V příběhu nechybí tradiční ponaučení, že každé zlo je po zásluze potrestáno. Jenomže když zazvoní zvonec, a vy otočíte poslední stranu příběhu, nestane se to, co u většiny knih. Tady na vás čekají další stránky s novým příběhem. Stačí jen knihu obrátit a můžete se začíst do inovované verze. Tentokrát je to však Pohádka o kůzlátkách, ale poslušných, kterou napsala Jaroslava Balážová. Tady nechodí koza na pastvu, ale do práce a vlk musí na hodiny zpěvu, aby kůzlátka přechytračil. Jenomže kromě zpěvu ho zklame i paměť a tak si radši najde zaměstnání a kůzlátka jsou za svou poslušnost odměněna. Oba příběhy spojují ilustrace Vladimíra Krále, které jsou sice v moderním pojetí, ale do příběhu, zejména do toho o poslušných kůzlátkách dokonale sedí. Kniha je tištěna na kvalitním silnějším papíře, takže i když si knihou listují malé děti, stránky se nekrčí a netrhají. Je jen na vás, kterou verzi pohádky si přečtete jako první a zajímavé je také srovnání obou verzí. Pro malé děti bych asi doporučovala zaměřit se spíše na tradiční verzi příběhu a u větších dětí brát moderní verzi trochu s nadsázkou. Přesto jsou obě verze zajímavé a pro děti atraktivní nejen po stránce grafické, kdy ilustrace přesně kopírují psaný děj a tak zdatní rodiče zvládnou příběhy povyprávět po svém jen díky obrázkům, ale také díky jednoduchým krátkým básničkám, které se mohou děti naučit. Kdyby kniha obsahovala jen moderní verzi příběhu, byla bych z hodnocení možná trochu rozpačitá, ale srovnání obou příběhů a netradiční forma dvou knih v jedné byli příjemným překvapením. Až budete hledat knihu pro malého čtenáře, která pobaví i poučí, pak vám můžu Kůzlátka s klidným svědomím doporučit. Knihu vydalo nakladatelství Portál, kterému děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Rázusová-Martáková, Mária; Blažková, Jaroslava: Kůzlátka

Ginny

Tak jo, asi už stárnu do dětských let. Někdo propadl severským autorům, někdo červené knihovně a někomu srdénko plesá, když zjistí, že vrahem není zahradník. Já začínám ujíždět na literatuře pro nejmenší. Možná mi měkne mozek tím, jak si tu celé dny žvatlám s naším Kamzíkem a dospělácká literatura nemá dostatečnou informační hustotu pro můj vyšitý úsudek do hranata.

Kůzlátka, kůzlátka..otevřete knížku opačně. Nerozumíte? No..to je jednoduché. Já miluji oboustranné věcičky. Takže když mi přišel email z nakladatelství Portál a já v recenzní nabídce uviděla oboustrannou knížku pro mou malou, volba byla jasná..Jihlavank…ale kuš. Vlastně jako první co mne zaujalo, byly ilustrace. Ty jsou teda jako fakt dost emzácké a boží. Kůzlátka sice trochu vypadají, jakoby žila na Marsu s Marťanem, ale to je právě ono. Je to jiné a jak všichni už dávno víte, já zbožňuji jiné knihy. Co tu tedy jiného všechno máme? Dokonalé obrázky a je to oboustranné. Z jedné strany jsou kůzlátka miloučká, hodná a poslušná, ale z druhé strany jsou to pěkní darebáci. Dvě knížky v jednom. A jak by řekl Horst..a to je vyplatí:-)

Velmi, ale velmi oceňuji tento nápad. Děti to budou milovat a vy si můžete vybrat, kterou verzi jim přečtete, podle toho, kterou jako výchovný materiál budete zrovna potřebovat. Naše malá zatím oceňuje jen ty obrázky, text jí moc smysl nedává, ale o to více věnuje času právě těm krásným ilustracím. A jak jsem poznala, že se jí knížka líbí? No…už je pěkně očetlá pusou, pomuchlaná a pořád se někde povaluje, jak mí malá pořád sebou někde tahá. Nám dospělákům text smysl dává.

Neposlušná kůzlátka jsou takovou tou klasickou verzí, kdy po nich vlk chce, aby jim otevřela a on je sežral, pak mu kovář natahuje jazyk, aby měl hlas jako mamka koza. Konec si myslím, že je převzatý z Karkulky. Taky vlkovi rozpářou břicho a vyskáčou všichni ven a je tam studna. Ale původní konec si nějak nemohu vybavit. Ale poslušná kůzlátka. To je teda něco lidi. Koza chodí do práce a vlk na hodiny zpěvu. Pro dnešní děti to je moc dobře vymyšleno.To si musíte přečíst:-))

Celkově? Skvělý nápad s dvojí pohádkou, povedený text a skvostné ilustrace.