Novinka z dětské sekce klepe na dveře, a když jsem ji vybírala, absolutně jsem ignorovala anotaci. Oslovily mě ilustrace a vše ostatní šlo stranou. Máte své oblíbené ilustrátory? Kterou knihu jste si vybrali právě podle obrázků, a nic jiného vás nezajímalo? Vyplatil se mi tento tah? Otázek máme víc než dostatek, pojďme k odpovědím!

Mája se právě přestěhovala do nového domova. Co je ale ještě horší: ztratil se její plyšák na spaní. Místo něj Mája najde v krabici gumových medvídků malého červeného medvídka s dlouhým pruhovaným ocasem, Káju! A všechno je hned jasné: Kája bude jejím novým kamarádem. Ten však tak úplně nadšený není. Vždyť se mu Mája s rodinou nastěhovala do domečku, který byl předtím celý jeho! Příběh o tom, jak se rodí přátelství a že je vždycky lepší nebýt na světě sám.

Mája a ohnivý lišáček je roztomilý příběh určený pro děti od tří let. Stejně jako třeba u Slona od Petra Horáčka s ním ale klidně uděláte radost i prvňáčkovi, který se čtením teprve začíná. Textu je tu totiž méně a velikost písma je dobrá nejen pro hůř vidící prarodiče, ale právě i pro začínající knihomolská mláďata.

Příběh není přehnaný, ani přeplácaný a stojí na základním uvědomění, že přátelství není nic automatického, nezíská se nikterak samozřejmě a i potom je na něm potřeba pracovat. Jako na každém jiném vztahu. Za další je tu také zachyceno, i když jen okrajově, jak dítko vnímá stěhování a změny s tím související.

Prakticky mám jenom dvě výtky, které se odvíjí od mé rodičovské šťouravosti, neboť dítko si vše vnímá po svém. Zaprvé jsem za celý příběh nepochopila, jestli je Kája skutečně živé zvířátko či zapomenutý plyšák, se kterým Mája zažívá imaginární dobrodružství. A ve dvou větách mluvil tento ohnivý lišáček trochu ve stylu Yody se Star Wars… „Ale vaše kočka si jiný pelech najít musí.“ To mě neskutečně pobavilo! Bere se to v tom případě jako výtka?

Zjistila jsem, že Mája a ohnivý lišáček je první díl série, která už má několik dalších pokračování, a já rozhodně hlasuji všemi deseti, aby tento pohodový příběh pro děti dostal nášup i u nás, protože podle mě si ke čtenářům cestu najde. Udo Weigelt sází na jednoduchost a dost se mu to vyplácí. Příběh nepřeplácal, má pointu a dokonce i nenásilně zakomponovanou hlubší myšlenku. Ilustrace Joëlle Tourlonias jsou jemné… můžu říct měkké? Opravdu tak na mě působí – měkce, přátelsky, mazlivě, dětsky, ale ne infantilně, stále jsou realistické. To je jako popisovat vůni, žádám jednodušší úkol!

Byla by velká škoda, aby Mája a ohnivý lišáček unikla pozornosti jen proto, že není spojena s žádným hojně propagovaným seriálem nebo známou postavičkou. Už jen z toho důvodu, že beru v potaz právě onu přidanou hodnotu, kterou celá řada knih pro nejmenší postrádá a cílí pouze na ohraný příběh a profláknutá jména. Tady je důkaz, že i z ničeho jde udělat něco krásného, co vás osloví, potěší a zaujme. I kdyby čistě jen proto, že je to infantilně dětsky dobrodužné, ale stále neotřelé a milé. Žádný kýč jak bič, ani přebarvičkovaná z prdu kulička. Kdyby nic, nese Mája a ohnivý lišáček nějaké poselství.

Přátelství není jen tak. Obvykle se rodí postupně. Je třeba o něj pečovat nebo dokonce i bojovat. Jakmile ale máme přítele, je to rozhodně lepší než být sám. A tohle také děti zjistí díky milé novince z Nakladatelství Portál, která dětem pomocí pohádkového příbehu ukáže, jak takové přátelství může vzniknout.

Obsah knihy

Mája se s rodiči a bráškou přestěhovala do nového domova a čeká ji první noc na novém místě. Kolem má ještě plno krabic, pokojíček není vůbec zařízený. Ale to nejhorší teprve přijde. Je večer, Mája zaleze do postele a zjistí, že nemá svého oblíbeného plyšového králíčka. Bojí se a nemůže bez něj usnout.

Najednou zaslechne v jedné krabici šramot. Jde se podívat, co se děje a objeví Káju – ohnivého lišáčka (neboli pandu červenou). A jaké překvapení, když zjistí, že mluví. A že není vůbec nadšený, že zde Mája bude bydlet. Kája totiž našel opuštený dům už před pár dny a zabral si jej pro sebe. A nelíbí se mu, že by se tady měl někdo nastěhovat, když je dům jeho. Rozhodne se, že to novým nájemníkům jen tak neprojde.

Mája je zaskočena, ale nakonec se ji podaří usnout. Ráno se ale dějí divné věci – po celé kuchyni jsou otisklé špinavé tlapky. Tatínkovy noviny leží zmuchlané na zemi a čerstvě vyprané prádlo někdo ušpinil a pověsil na jabloň. Maminka si myslí, že za to může jejich kočka Micka. Ale Mája tuší, kdo by to mohl mít skutečně za lubem a rozhodně se najít ohnivého lišáčka. Podaří se ji Káju přesvědčit, aby je vzal na milost? Skamarádí se spolu?

Formát knihy

Kniha je o trošku větší než formát A5. Má pevnou vazbu a klasické (trošku pevnější) stránky.

Celkové hodnocení

Kniha Mája a ohnivý lišáček přináší dojemný příběh o holčičce, která se cití sama, musí si zvykat na nový domov a ještě u sebe nemá svou oblíbenou podporu – plyšového zajíčka. Objeví se ale ohnivý lišáček, který by ji možná mohl pomoci. Podaří se Máji lišáčka přesvědčit, aby se z nich stali přátelé?

Příběh čtenářům ukazuje, že přátelství není jen tak. Někdy se rodí postupně a je třeba o něj trošku zabojovat. Pokud se to ale podaří, je to rozhodně lepší než být sám…

Kniha má nádherné celostránkové ilustrace, které jen dokreslují nežnost celého vyprávění. Kniha není členěná na kapitoly, takže v podstatě obsahuje jeden souvislý příběh. Ten je však psaný velkými písmeny, a tak se čte poměrně rychle. Proto je kniha také vhodná pro děti od 3 let, stejně jako pro začínající čtenáře.

Hodnocení

Mája a ohnivý lišáček je krátký příběh o tom, že najít kamaráda je jako najít poklad.

Mája se se svými rodiči přestěhovala do nového domu. V nastalém zmatku nemohla holčička najít svého plyšového králíčka, se kterým vždycky usínala. A tak ji měla čekat dlouhá noc. Jenže najednou se v jedné z krabic objevilo prapodivné zvířátko, které si říká Kája a je to malý ohnivý lišák. V tuto chvíli ani jeden netuší, že se z nich brzy stanou přátelé. Jenže přátelství nevznikne samo od sebe, je potřeba mu trochu pomoci.

V první řadě musím vyzdvihnout krásné ilustrace. Joëlle Tourlonias se věnuje dětské ilustraci a je to znát - obrázky jsou přirozené a dětskému oku velmi lahodí. Nejsou přeplácané, ani výstředně barevné. Na svém kontě má přes sto ilustrovaných knih, svých autorských má pět.

Co se týká příběhu, je sice pěkný, ale nebyl až tak pointově vydařený. Je plný dialogů mezi Májou a Kájou především o přátelství. Kniha je psána pro malé děti a právě v tomto ohledu mohla být více veselejší a rozvernější.

V příběhu se dá najít více přesahů, o kterých si mohou rodiče/paní učitelky v mateřských školách s dětmi povykládat, například o smutku ze ztráty oblíbené hračky, o tom, že nikdo by neměl být na světě sám. Přesto však příběhu chybělo ono kouzlo a dojemný závěr.

Knížka je vhodná pro malé čtenáře a osloví děti kolem pěti let. Nenáročnost textu a počeštění jmen obou postav může být vhodnou knihou pro děti, které se čtením teprve začínají.