Jedinečný a originální publikace s nádherným grafickým zpracováním vyšla u nakladatelství Portál. Počin italské ilustrátorky Bimby Landsmann byl přeložen do více než dvaceti jazyků. Kresby vystavovala v Londýně, Tokiu, USA i celé Evropě. V článku u Portálu se dozvíte, že se považuje za žačku českého malíře, ilustrátora a animátora Jiřího Zavřela, kterému svou knihu také věnovala.

Příběh vlastně nemá žádné texty, mimo těch, které jsou spíše popiskami v ilustracích. Jedná se o stručné nadpisy, které vám představí onu lokalitu, pokud by pro vás či děti byl problém ji odhadnout.

Knihou malé i velké čtenáře provádí malý chlapec ve žluté větrovce. Začíná svou pouť na loďce a postupně proplouvá do zemí naší mysli. Autorka se zaměřila na ta nejznámější. Tedy radost, lásku, ale také znechucení, strach, atd. Chlapec jako první nachází zemi naděje, postupem času nachází i nového kamaráda a spolu s ním putuje dál....

Grafické zpracování je opravdu originální a nádherné. Autorka se rozhodla pro snové vypracování, kde dává důraz na tmavší barvy. Snadno nás vtahuje do svých zemí či ostrůvků a představuje formou své fantazie, co všechno vlastně mohou obsahovat. Kresby jsou celoplošné a jelikož je kniha nad rámec běžných velikostí, dítko se za ní snadno schová a ve velkém formátu může propátrávat všechna zákoutí neuvěřitelného světa.

Titul pomáhá dětem projevovat se a lépe se vyznat ve svých pocitech a mluvit o nich. Publikace je cílená spíše na malé čtenáře kolem věku čtyř let, ale na své si přijdou i starší. Dokonce i dospělí mohou být knihou naprosto okouzlení, zeptej se mé kolegyně Wish, které jsem prostřednictvím fotografií na FB Portálu a videa knihu představovala a naprosto ji nadchla. Mně zas naopak počin trochu znepokojuje a fascinuje zároveň. Dobré zkušenosti mám i s reakcí svých dětí. Můj starší syn předškolního věku byl hodně okouzlený, vyprávěl mi, co během svého putování vidí a jak to vnímá on sám. Můj tříletý naopak si oblíbil barvy a vnímal netradiční a pestré zpracování jako velký klad. Hlavně se oběma dětem líbila velikost knihy, ta je pro děti opravdu okouzlující, jelikož díky tomu mohou pátrat hezky z blízka a putovat prstíky.

Knihu bych doporučila všem malým i velkým, které zaujala na první pohled. Chcete-li pomoci svým dětem hovořit o svých pocitech a uvědomovat si je, máte před sebou kreativní možnost v podobě působivé knihy. Je snadné toho využít a pomoci dětem zas o něco víc vnímat svůj svět.

"Vzhled věcí se mění v závislosti na pocitech, a tak v nich vidíme magii a krásu, ale kouzlo a krása jsou ve skutečnosti v nás samotných." (Chalíl Džibrán)

Tento citát najdeme v úvodu knihy Mapy mých pocitů a dle mého názoru jde o velmi dobře zvolená slova, neboť v knížce italské autorky, ilustrátorky a výtvarnice Bimby Landmann nejde o to, abychom se povrchně "sklouzli" po tom, co vytvořil někdo jiný, abychom přečtením textu pouze "zkonzumovali" to, co nám někdo nachystal. Jsme pozváni k vytváření a prohlížení svého vlastního světa, vlastního nitra, vlastních pocitů a myšlenek. Máme před sebou knížku ve formátu, který přesahuje velikost A4, ale také knížku, která si klade za cíl překonat naše obvyklé stereotypy, jež zažíváme spolu s dětmi ve chvíli, kdy si s nimi "jdeme číst". V této knížce je totiž kromě výše zmíněného citátu celou větou vyjádřeno už jen věnování. Text je tentokrát ukrytý v nás samotných a v těch, kdo do ní nahlížejí spolu s námi

Bimba Landmann nám ve svých originálních ilustracích nabízí příběh putování bezejmenné postavičky, jejíž cesta začíná v krásné zemi naděje, která je zelená a vše tam nově bují, pokračuje v zemi strachu, kde nás čekají slepé povzdechy, kopce chvění či mlčící vězení, ale před níž postavička chlapce potkává zvířátko, které jej doprovodí. Přes zemi znechucení s palácem tisíce zápachů se doplavíme do barevné země radosti, navštívíme palác objímání, město úsměvů i továrnu na štěstí. V ohnivě rudé zemi hněvu nás budou čekat řvoucí hory a krutý ostrov, rudí mstiví obři i ostrov sopek, ale také rudá postava s křídly, která v této zemi chrání město a ukazuje nám, že hněv nemusí být pouze destruktivní, stejně jako všechny ostatní emoce. Při dalším putování se v lese masek setkáme s výsměchem, který nám signalizuje, že jsme se ocitli na pobřeží souostroví studu, který ovšem není neznámý. Nebo jste nikdy nebyli ve vězení chyb, v městě trapnosti, na ostrově "nikdo" či ostrově "nic neumím" a nesledovaly vás snad "oči soudu"? Ale nezůstaneme tady. Čeká nás ještě země úžasu s velkým dárkovým stromem, údolím dinosaurů a sedmi hrady nádhery. Při dalším putování bude muset postavička projít jezerem obav, poradit si s bodavými muchami, dostat se přes kanál sprostých slov a setká se i s ostrovy nejistoty a podezíravosti. Ano, to vše v zemi žárlivosti, kde se ocitne bez svého milovaného zvířátka.

Další plavba je hodně smutná, šedivá. Trychtýřovým mořem se chlapec dostává do země smutku, kde na něj číhají bažiny zoufalství, údolí tísně, řeka slz i netvor bolesti. Ale ani to není konečná. Poté, co je prozkoumáno i toto území, přichází sluncem zalitá plavba na ostrov lásky. Co přesně na této cestě a v této zemi malého poutníka čeká, prozradit nechci. Nechte se sami překvapit a prozkoumejte zákoutí země lásky sami, se svými dětmi či klienty. Můžete popisovat, co vidíte, představovat si, co všechno se může na různých místech na mapách ukrývat, co kde může chlapec potkat, jak se mu kde líbí či nelíbí. Můžete mluvit o tom, ve které zemi je mu dobře, kde bych chtěl žít, co se cestou naučil, co mu kde hrozilo, co by se stalo, kdyby zůstal na některém z ostrovů, např. ve vězení chyb, nebo v osamoceném domě. A taky si můžete vytáhnout barvy a papíry a vytvořit si své vlastní mapy pocitů, či dokonce vlastní atlas. Přizvat na cesty vlastního kamaráda (medvídka, zvířátko, člověka) a spolu s ním si užívat radostí, ale také třeba vymyslet, jak by se daly překonat strmé skály a jak se nebát v lese křičících dubů.

Knížka Mapy mých pocitů je mimořádná. Při prvním otevření vás může zaplavit bezradnost, ale stačí, když v jedné zemi setrváte a podíváte se na to, co vás tam obklopuje. Po chvíli si totiž uvědomíte, že tu zemi znáte a hlavně to, že je na vás, jak dlouho v ní sami zůstanete. Doporučuji nespěchat a zůstat v každé zemi dost dlouho na to, abyste ji pořádně prozkoumali. Pro terapeuty bych doplnila, že knížka nabízí obrovský prostor pro projekci, rozvíjení fantazie a práci s pocity, a to u různých věkových skupin. Doporučila bych ji i kreativním pedagogům a rodičům, protože nabízí nenásilný prostor pro rozpoznávání, sdílení a vyjadřování pocitů.

Italská ilustrátorka Bimba Landmann ztvárnila úžasnou knihu Mapy mých pocitů, která je určena pro děti od čtyř let. Pro děti, které tyto pocity mohou také prožívat. Naděje, strach, znechucení, radost, hněv, stud, úžas, žárlivost, smutek a především láska. V knize se setkáváme se zeměmi těchto pocitů. Vstupte tedy do knihy a ihned se přeneste do pohádkové země – do Lesa dobrých znamení. Co to asi znamená? Nechte se překvapit v knize, kterou vydalo Nakladatelství Portál.

Kniha začíná putováním chlapce s batohem na zádech, který doplouvá na loďce až do Lesa dobrých znamení… Kniha je výjimečná tím, že zde není mnoho textu, respektive jsou zde jen názvy zemí, které představují různé pocity, například radost, naději, lásku… a na konkrétních místech jsou vyobrazené jakoby „pomyslné mapy“, které jsou různě pojmenované. Kupříkladu na Ostrově Lásky nalezneme Cestu lásky, Jezero souznění, Pláně objímání, Řeku vášně, Jezero Velké srdce aj.

V knize je hned několik zemí představující různé emoce, které můžeme zažívat dnes a denně ve všedních dnech našeho života. Lásku pociťujeme už od narození coby malé děti. Ta je vzácná a měla by nás provázet celý život. Ať už jde o lásku mateřskou, sourozeneckou, mileneckou… Je opravdu důležité pociťovat, že nás má někdo rád. A především malé děti by jí měli mít dostatek. Měli bychom si považovat toho, že máme milující rodinu a můžeme si plnit naše sny, protože mnoho lidí toto nemá. Člověk si některé věci uvědomí, až je pomalu ztrácí nebo ztratí úplně. Ne nadarmo máme pociťovat vděčnost. Vděčnost za lásku, za život, za cokoliv pěkného, co nás v životě provází.

Setkáme se zde i s pocity smutku. Chápu, že život není pouze procházka růžovou zahradou, jak se tak říká, ale někdy může být i trnitá. Pocity smutku, hněvu či žárlivosti nás někdy nečekaně přepadnou a snaží se nám pokazit pozitivní přístup k životu. Život je pestrá mozaika, ne vždy nás budou provázet pěkné, kladné emoce, někdy nás popadne žárlivost, proč zrovna „já“ nemám to či ono, nejsem tím a tím, nebo tam a tam… Děti tedy uvidí, že život je plný kladů i záporů, pozitivních i negativních věcí. Důležité je jim ukázat či nastínit, jak se s těmito pocity poprat a vidět ÚŽAS i v maličkostech. V Zemi úžasu v knize nalezneme Květoucí hory, Pláž mistrovských děl, Velké údolí komet, Cestu krásy, Cestu umění, Sedm hradů nádhery aj. I v maličkostech se ukrývá něco úžasného, něco neuvěřitelného či něco nádherného.