Landmann, Bimba: Mapy mých pocitů - autor recenze: Mgr. et Mgr. Eva Martinákováhttps://www.online-psycholog.com/l/mapy-mych-pocitu-bimba-landmann/"Vzhled věcí se mění v závislosti na pocitech, a tak v nich vidíme magii a krásu, ale kouzlo a krása jsou ve skutečnosti v nás samotných." (Chalíl Džibrán)
Tento citát najdeme v úvodu knihy Mapy mých pocitů a dle mého názoru jde o velmi dobře zvolená slova, neboť v knížce italské autorky, ilustrátorky a výtvarnice Bimby Landmann nejde o to, abychom se povrchně "sklouzli" po tom, co vytvořil někdo jiný, abychom přečtením textu pouze "zkonzumovali" to, co nám někdo nachystal. Jsme pozváni k vytváření a prohlížení svého vlastního světa, vlastního nitra, vlastních pocitů a myšlenek. Máme před sebou knížku ve formátu, který přesahuje velikost A4, ale také knížku, která si klade za cíl překonat naše obvyklé stereotypy, jež zažíváme spolu s dětmi ve chvíli, kdy si s nimi "jdeme číst". V této knížce je totiž kromě výše zmíněného citátu celou větou vyjádřeno už jen věnování. Text je tentokrát ukrytý v nás samotných a v těch, kdo do ní nahlížejí spolu s námi
Bimba Landmann nám ve svých originálních ilustracích nabízí příběh putování bezejmenné postavičky, jejíž cesta začíná v krásné zemi naděje, která je zelená a vše tam nově bují, pokračuje v zemi strachu, kde nás čekají slepé povzdechy, kopce chvění či mlčící vězení, ale před níž postavička chlapce potkává zvířátko, které jej doprovodí. Přes zemi znechucení s palácem tisíce zápachů se doplavíme do barevné země radosti, navštívíme palác objímání, město úsměvů i továrnu na štěstí. V ohnivě rudé zemi hněvu nás budou čekat řvoucí hory a krutý ostrov, rudí mstiví obři i ostrov sopek, ale také rudá postava s křídly, která v této zemi chrání město a ukazuje nám, že hněv nemusí být pouze destruktivní, stejně jako všechny ostatní emoce. Při dalším putování se v lese masek setkáme s výsměchem, který nám signalizuje, že jsme se ocitli na pobřeží souostroví studu, který ovšem není neznámý. Nebo jste nikdy nebyli ve vězení chyb, v městě trapnosti, na ostrově "nikdo" či ostrově "nic neumím" a nesledovaly vás snad "oči soudu"? Ale nezůstaneme tady. Čeká nás ještě země úžasu s velkým dárkovým stromem, údolím dinosaurů a sedmi hrady nádhery. Při dalším putování bude muset postavička projít jezerem obav, poradit si s bodavými muchami, dostat se přes kanál sprostých slov a setká se i s ostrovy nejistoty a podezíravosti. Ano, to vše v zemi žárlivosti, kde se ocitne bez svého milovaného zvířátka.
Další plavba je hodně smutná, šedivá. Trychtýřovým mořem se chlapec dostává do země smutku, kde na něj číhají bažiny zoufalství, údolí tísně, řeka slz i netvor bolesti. Ale ani to není konečná. Poté, co je prozkoumáno i toto území, přichází sluncem zalitá plavba na ostrov lásky. Co přesně na této cestě a v této zemi malého poutníka čeká, prozradit nechci. Nechte se sami překvapit a prozkoumejte zákoutí země lásky sami, se svými dětmi či klienty. Můžete popisovat, co vidíte, představovat si, co všechno se může na různých místech na mapách ukrývat, co kde může chlapec potkat, jak se mu kde líbí či nelíbí. Můžete mluvit o tom, ve které zemi je mu dobře, kde bych chtěl žít, co se cestou naučil, co mu kde hrozilo, co by se stalo, kdyby zůstal na některém z ostrovů, např. ve vězení chyb, nebo v osamoceném domě. A taky si můžete vytáhnout barvy a papíry a vytvořit si své vlastní mapy pocitů, či dokonce vlastní atlas. Přizvat na cesty vlastního kamaráda (medvídka, zvířátko, člověka) a spolu s ním si užívat radostí, ale také třeba vymyslet, jak by se daly překonat strmé skály a jak se nebát v lese křičících dubů.
Knížka Mapy mých pocitů je mimořádná. Při prvním otevření vás může zaplavit bezradnost, ale stačí, když v jedné zemi setrváte a podíváte se na to, co vás tam obklopuje. Po chvíli si totiž uvědomíte, že tu zemi znáte a hlavně to, že je na vás, jak dlouho v ní sami zůstanete. Doporučuji nespěchat a zůstat v každé zemi dost dlouho na to, abyste ji pořádně prozkoumali. Pro terapeuty bych doplnila, že knížka nabízí obrovský prostor pro projekci, rozvíjení fantazie a práci s pocity, a to u různých věkových skupin. Doporučila bych ji i kreativním pedagogům a rodičům, protože nabízí nenásilný prostor pro rozpoznávání, sdílení a vyjadřování pocitů.