Žili byste raději obklopeni neustálým horkem, nebo deštěm? Tato oboustranná knížka dává na výběr. Dívka Neneh se svým fenkem Farúkem touží po vodě, naproti tomu chlapec Lamar se slepičkou Dolores po sluníčku. Budete ohromeni a zamyšleni zároveň.

Osobně knihu doporučuji dětem od šesti let, ale číst ji mohou i dospělí. Doporučila bych to i jako pohádky na dobrou noc.

Pár slov o autorovi

Narodil se v roce 1961 v Dolním Sasku (Německo), působil jako scénárista a ilustrátor. Poté několik let pracoval jako umělecký ředitel v reklamních agenturách a dnes je bestsellerovým autorem knih pro děti a mládež. Píše také divadelní a rozhlasové hry. Mezi jeho knižní díla patří Tři ovečky na Arše nebo Vánoce s tetou Jozefínou.

O ilustrátorech

Joëlle Tourlonias – Narodila se ve městě Hannau (Německo), studovala na Univerzitě Bauhausu v německém Výmaru. V roce 2009 začala pracovat na volné noze a od té doby kreslí a maluje ilustrace pro dětské knihy. Ilustrovala Suchozem.

Jan Birck – Narodil se v Mnichově a začínal jako reklamní ilustrátor. Později se začal věnovat animovanému filmu. Patří k nejznámějším německým ilustrátorům. K jeho dílům patří například knihy z fotbalového prostředí. Ilustroval Mokrozem.

Čím mě kniha oslovila?

Oboustranností – Ze začátku jsem vlastně vůbec netušila, že se jedná o oboustrannou knížku. Říkala jsem si, že se podívám na druhou stranu, kde běžně bývají informace o knize. Čekalo mě tam opravdu pěkné překvapení.

Velikostí – Kniha mi přišla neobvykle velká (je to formát A4), ale to je asi tím, že jsem zvyklá číst knihy menších rozměrů.

Ilustracemi – Již samotná obálka ve mně vyvolala nadšení a zvědavost. Líbila se mi především dívka z příběhu Suchozem.

Děj Suchozemě

Dívka Neneh žije se svým zvířátkem fenkem jménem Farúk u pouště. Trápí je hrozné vedro a sucho. Tak se rozhodnou, že se půjdou ke studni napít. Čeká je překvapení, protože ve studni zbylo jenom pár kapiček. Dívka se však nevzdává a zamíří s nadějí k řece do pouště, kde koryto řeky už ale dávno vyschlo.

S fenkem dále putují pouští s nadějí, že vodu naleznou. Odpočívají v noci, když je vzduch v poušti chladnější a příjemnější. Další den pokračují dále. Neneh má dojem, že vidí oázu. Byla to ale pouhá fata morgana (představa). Neneh omylem zakopne a upustí misku na vodu, čímž ji rozbije.

Snaží se jít stále dál, takže si ani nevšimne, že ji její věrný kamarád fenek již nedoprovází. Farúk byl totiž vyčerpaný, ale přesto nakonec ze všech sil dívku najde. Ta však bezvládně leží na zemi v písku. Jak vše dopadne? Nebojte, příběh končí šťastně.

Děj Mokrozemě

Chlapec Lamar se svojí slepičkou Dolores se rozhodnou, že opustí svůj dům, do kterého pořád prší. Vyrazí na loďce s nadějí, že naleznou místo, kde nebudou záplavy, spousta deště, ale kde jim sluneční paprsky vnesou lepší náladu.

Měli v plánu vydat se směrem k moři, protože Lamar věděl, že všechny řeky ústí do moře. Nebyla to snadná cesta, vesloval jen chlapec a vesla se mu neustále zamotávala do rákosí nebo do vodních rostlin. Když si mysleli, že konečně našli to pravé místo, únavou usnuli.

Druhý den je čekalo zklamání. Opět pršelo, až z toho byli rozmrzelí a došlo k hádce. Nečekaně narazili na vodopád, ale naštěstí přežili. Jejich cesta na loďce pokračovala, až se dostali do míst, kde byla řeka stále užší a krajina okolo nich sušší. Dorazili na konec řeky, ta ale neústila podle jejich plánu do moře. Skončila v poušti.

Cestovatelům to ale nevadilo, byli nadšení. Rozeběhli se do pouště, kde se nakonec po nějaké době utábořili. Slepičku probudily malé kapky vody, bála se, že se Lamar bude zlobit, protože zase prší. Zlobil se opravdu?

Plusy

Líbily se mi ilustrace, nad kterými jsem se dlouho zastavovala, abych si je pořádně prohlédla a popřemýšlela o nich.

Nadchlo mě, že je kniha oboustranná, ale uprostřed má společný konec.

Oceňuji pevné přátelství mezi hlavními postavami a zvířátky.

V příběhu se prolínaly různé emoce. Veselé i smutné, což dodávalo příběhu ten správný šmrnc. Především to, že se hlavní hrdinové nevzdávali.

Kniha se snaží čtenáře naučit, aby si vážili věcí, které jinde chybí.

Mínusy

Velice mě zklamalo, že je příběh obou dětí tak krátký. Pokládám si otázku, kdo vlastně ty děti byly.

Přišlo mi trochu zvláštní, že jsou obě děti opuštěné. Samozřejmě ale vím, že je to příběh, a tam je možné všechno.

Chybělo mi v příběhu něco vtipného.

Mokrozem/Suchozem – Dva velké příběhy z jednoho světa, © Jan Birck, Joëlle Tourlonias

Otázky na vás

Zaujala vás knížka?

Máte již doma nějakou oboustrannou knížku?

Chtěli byste tuto knížku mít?

Máte raději sluníčko, nebo deštivé dny?

Závěrem

Kniha vás ohromí svými ilustracemi a zároveň donutí čtenáře přemýšlet.

Oboustranná knížka spojuje dva příběhy dětí. Na jedné straně žije chlapec Lamar se slepičkou Dolores. V jeho části země stále prší, je vlhko k uzoufání. Počasí je tam nehostinné, až je to k nežití. V jiné části země žije dívka Neneh s fenkem Farúkem. V jejich části země je takové sucho, že je to uzoufání. Počasí je tam nehostinné, až je to k nežití. Obě děti se vypraví na cestu, na které se jednoho hezkého dne potkají.

Kniha čtenáře možná inspiruje a donutí k zamyšlení o klimatu země. Ilustrace vytvořili dva ilustrátoři a kniha přesto působí jednotně a dává dohromady krásný a čtivý celek. Zamýšleli jste se v posledních letech o ekologii, počasí a podmínkách k životu?

Když jsem poprvé listovala knihou Mokrozem/Sochozem, byla jsem překvapena. Že v ní budou dva příběhy jsem věděla, ale vůbec jsem netušila, že budou zpracované jinak, než je obvyklé.

Originalita je přitom nejen z hlediska obsahu (příběhy jsou v podstatě zcela opačné, přesto mají mnohé společné a ještě navíc poukazují na různé paralely), ale také z hlediska grafického zpracování (každý příběh začíná jako samostatná kniha a uprostřed se příběhy setkají – opět jak po grafické stránce, tak po obsahové).

Možná to zní trochu zamotaně (a toho jsem se také při prvním prolistování zděsila), ale je to v podstatě jednoduché. Stačí pochopit hlavní smysl knihy. A ten se vám nyní budu snažit trochu vysvětlit.

Obsah knihy

Lamar žije v zemi, kde neustále prší. Den co den slyší jen kap, kap a kouká na lijány deště, který neustává. Jednoho dne se rozhodne, že už toho má dost a společně se svou slepičkou Dolores se vydají na cestu za sluníčkem.

Cestování není jednoduché, cesty jsou po neustálém dešti hodně promáčené a zabahněné. Naštěstí mají Lamar s Dolores loďku a na té se vydají vstříc (snad) lepším zítřkům.

Jednoho dne vidí, že je před nimi jasněji. S nadšením se vydají kupředu, ale zjistí, že jasnější je jenom obloha. Na zemi je stále hodně mokro a vlhko. Dvojice ztrácí naději, že někdy za sluníčkem dorazí.

Poté přestane pršet a oba vysílením usnou. Ráno se ale désť opět spustí a to už má Lamar pořádný vztek. A propadá beznaději. Pádluje dál a dál, až si najednou všimou, že řeka končí. A kolem je pevnina. Běží po ní. Všude kolem je pouze písek, takže nic moc zajímavého, ale hlavní je, že neprší. Lamar s Dolores ulehnou ke spánku. A když se ráno vzbudí, ozve se hlas….

Zde příběh končí, protože na další dvojstránce je vše vzhůru nohama. A to je ten pravý čas na to otočit kniua a z druhé strany začít číst další příběh – o Neneh a jejím lišákovi Farúkovi.

Tuto dvojici trápí strašlivé sucho. Co by dali za to, kdyby našli řeku nebo alespoň nějakou studnu s vodou. Jenže všude je jen vedro. Neneh s Farúkem mají žízeň, a tak se vydají hledat, jestli někde není přeci jen nějaká voda. Putují dlouho pouští, ale nic nenacházejí. Začínají být hodně unavení, navíc jim došly poslední zbytky vody. A řeka nikde.

Když už si myslí, že se něco na obrozu rýsuje, je to jen klam. Všude je pouze rozpálený písek. Neneh ani Farúk už nemají sílu dál pokračovat a usnou.

Ráno Neneh probudí bubnování dešťových kapek. Co to? Sny se splnily? A navíc na protější břehu zahlédne kluka….

Formát knihy

Kniha je velká přibližně jako formát A4, má pevnou vazbu a mírně pevnější celobarevné stránky.

Celkové hodnocení

Dovojkniha Mokrozem/Suchozem přináší dva příběhy zaměřující se na klima, přátelství, ale také víru v sebe samé. V jednom příběhu dvojice řeší, že pořád prší a chtějí konečně slunce. V druhém má zase jiná dvojice problém s neustálým suchem. A za trochu vody k pití by dali kdovíco. Kniha ukazuje jejich putování, kdy si sáhnou na dno svých sil. Nakonec ale získají nejen vytoužené místo, ale i něco víc…

V knize je hezky ukázáno, že to, co jeden nechce ani vidět, může pro druhého znamenat mnoho. Že život na zemi může být kompletně odlišný. A že díky odvaze a přátelství může člověk mnohé dokázat.

Kniha je plná protikladů, má hodně skrytých myšlenek a je jen na nás, co vše si z ní vezmeme. My jsme při čtení s Beky (4 roky) pozorovali hlavně rozdíly v potřebách hlavních hrdinů. A mile mě překvapil záměr, při kterém dvojice doputovala k sobě a rázem nebyl svět jen “černý” nebo “bílý”, ale “černobílý”.

Kniha má moc milé ilustrace, které jsou v barvách korespondujících s textem. Pokud tedy hodně prší a je ponurná nálada, stránky oplývají šedou barvou. Pokud je hodně horko, dominuje oranžová/červená. A jakmile se dvojice spojí, barvy jsou navzájem opačné.

Příběh není dlouhý a v podstatě ani náročný, knihu tak doporučuji pro děti od 4 let.