Po knize Polární pohádka jsem pokukovala už dlouho. Napsala ji Daniela Krolupperová, od které máme doma už několik knih a její tvorba se mi líbí. Navíc jsem s touto autorkou dělala před pár měsíci rozhovor (najdete ho zde).

Polární pohádku jsme ale doposud nečetli a jsem proto ráda, že si k nám nyní našla cestu. Jedná se totiž o knížku vhodnou pro mladší čtenáře, navíc laděnou do zimy, takže ideální na nadcházející období.

Obsah knihy

V knize najdeme příběh o zvědavé vločce, která neuposlechla maminku a pustila se po větru na pobřeží směrem k polární stanici. Maminka ji zde našla a vločka se bála, že se bude zlobit, a tak skočila na loď a odjela společně s výzkumníky. A tím započala její dobdrodužná cesta do neznáma.

K výzkumné stanici mezitím dorazili lední medvědi, kteří zde často chodívají, aby mohli pozorovat přírodu. Jeden medvěd dokonce skočil do vody a plaval kolem lodě, na které byla i vločka, protože chtěl ukrást ryby, které zde měl rybář nachytané. Rybář ale popadl pušku a chtěl medvěda střelit. Naštěstí se vločka opět pustila po větru a šup přímo rybáři do okna. Ten vystřelil mimo, takže medvěd mohl utéct. Navíc se ryby tak polekaly, že protrhy síť a také uplavaly. A vločka se raději po větru pustila dál od lodi, protože rybář byl nějaký rozzlobený…

Při své cestě dopadla vložka na velrybu a poté se dostala na neznámý ostrov, kde našla dům onoho rybáře. Potkala také lišku, která ji o rybáři pověděla, že není zlý. Ale je dlouho sám a to mu neprospívá. Rozhodne se mu pomoci a vločka u toho samozřejmě nesmí chybět….

Při tom všem se stihne seznámi i s tuleněm a lachtanem, kteří ji nakonec pomohou dostat se zpátky k velrybě, která ji slíbila, že ji odveze zpátky na ostrov za maminku. Podaří se vločce dostat se domů?

Formát knihy

Kniha má velikost podobnou jako fomát A5, má pevnou vazbu a klasické, ale trochu pevnější listy.

Celkové hodnocení

Kniha Polární pohádka přináší neotřelý příběh o vločce, která se vydává na cesty a potkává různé lidi a zvířátka. Je ji ale smutno po mamince a ráda by se za ní vrátila zpět na ostrov. Jak se tam ale dostat? Kdo ji může pomoci?

Knížka je místy dojemná, jindy zas objevná. Ukazuje, že je někdy dobré poslouchat starší. A pokud se chováme k ostatním hezky, mohou nám v právý čas hodně pomoci.

Vše dokreslují milé a něžné ilustrace od Markéta Bergmannové. Každá stránka má nějaký obrázek nebo alespoň barevný nádech, a tak je čtení pro děti zajímavé. Příběh je psaný větším písmem, takže ideální jako první čtení pro prvňáčky a mladší školáky.

V „Projektu“ jsme představili už několik titulů Daniely Krolupperové, úspěšné spisovatelky knih pro děti a mládež. Kromě zábavně-vzdělávacích titulů o přírodě Jde sem lesem a Zákeřné keře to byly pohádky s vánoční tematikou Vánoční tramvaj a Sněhová víla. Publikace Polární pohádka z nakladatelství Portál už se nevěnuje Vánocům, ale mrazu, zimy, zvířat, dobrodružství i milého příběhu si v ní užijete požehnaně. Zavede vás až do dalekého severu, kde se mimo jiné setkáte s polární liškou a sněhovou vločkou, která na své pouti zakusí různá dobrodružství a ledacos se dozví.

Na severských ostrovech žije malá sněhová vločka. Jelikož nastává zima, tak i ona s maminkou putuje z hor na pobřeží k polární stanici. Její zvědavost však nedovolí poslechnout maminčino varování a nechává se unášet větrem na širé moře, kde jí hrozí, že roztaje. Riskuje život na rybářské lodi, podnikne vyhlídkovou plavbu na velrybě, dělá společnost polární lišce, seznámí se s tuleněm, lachtanem, mrožem i s ledními medvědy a zažije nejedno překvapení. Pozná, že udělala chybu, když neposlechla maminku? Podaří se jí dostat zpátky domů?

Kniha kombinuje milý, neotřelý a napínavý příběh o putování sněhové vločky s nenásilným poučením o zvířatech i správných hodnotách a seznamuje čtenáře s málo známým prostředím Špicberků (v knize Svalbard), což je velmi lákavé.

Vločka plní roli pozorovatele. Skutečnou hybatelkou děje je spíše její přítelkyně a ochranitelka polární liška, která vločce pomáhá a ovlivňuje život na ostrově, dokonce i ten lidský.

Stejně jako tuleň se i tenhle tvor podivil, že lišce mluví ocas. Jakmile polární liška objasnila situaci, zvíře vysvětlilo: „Já jsem lachtan. A máte pravdu, tuleni jsou naši vzdálení příbuzní. Proto ta podoba. Ale my lachtani máme zadní ploutve přizpůsobené pro chůzi a kromě toho se obvykle netulíme. Tulení je tulení vlastnost. My lachtani jsme pro změnu lechtiví,“ prozradil lachtan. (str. 59¦60)

V barvitém příběhu si přijde na své každý milovník českého jazyka, protože v něm nechybí ani jazykové hříčky (tulení tulení, lechtiví lachtani). Autorka také s lehkostí a vtipem vyvrací zažitý omyl, že medvědi nic nevědí, protože je pasuje do rolí nadšených badatelů obývajících v době nepřítomnosti vědců polární stanici. Naťukne však i závažnější a nepříjemnější témata, která v nehostinných arktických končinách hrozí – samota, smutek, kruté životní podmínky.

Text je rozdělen do devíti kratších kapitol. Vyprávění je čtivé, srozumitelné a jednoduché, přesto však promyšlené do nejmenších detailů. Velikost písma, jeho rozložení i skladba vět odpovídá potřebám začínajícího čtenáře.

Publikace na první pohled zaujme líbivými ilustracemi Michaely Bergmannové, které jsou pastvou pro oko. Kromě rozpustilých ledních medvědů, velryb, tuleňů, malebných severských domečků a svérázných obyvatel se na pozadí stránek s jemnými zimními tóny modré a růžové barvy prohánějí rozpustilé sněhové vločky. Působí to hravě, nápaditě a vesele, přitom ne rušivě, jediné co se v té nádheře trochu ztrácí, jsou čísla stránek, která s pozadím splývají.

Jedná se o milé a neotřelé vyprávění zasazené do neobvyklého prostředí severských ostrovů. Navíc v sobě skrývá nejen nenásilné poučení o tom, že neposlouchat rodiče se nevyplácí, ale také o severské přírodě, obyvatelích a jejich životních podmínkách, polárních zvířatech, jako liška, lachtan, tuleň, lední medvěd, velryba či mrož, a důležitých hodnotách, jako je přátelství, pomoc v nouzi, domov a láska. Děti ani nebudou mít pocit, že se něco učí, a informace si snáze zapamatují.

Titul se výtečně hodí právě pro čtení v zimním období, potěší milovníky napětí, zvířat i málo známých polárních zemí. Doporučila bych jej prvňáčkům či druháčkům, ať už pro samostatné, či společné čtení s rodiči či prarodiči.

Hledáte pro své malé čtenáře hezkou knížku? Váháte s výběrem a nevíte si rady? Příběh o malé vločce uspokojí vaše děti. S chutí si jej přečtou i rodiče či prarodiče. I když je pohádka přímo polární, věřte, že vás zahřeje na duši a dýchne na vás milou atmosférou. Malá vločka neposlechla svou maminku a nechala se unést větrem do širého moře. Přitom zažije různá dobrodružství. Pozná nové přátele, kteří jí pomohou a poradí. Při svém dobrodružství potká malá vločka mnoho přátel jako např. velrybu, polární lišku, tuleně, lachtana nebo mrože. Dokáže se malá vločka vrátit domů ke své mamince?

Láskyplný příběh o radosti, pomoci, zvídavosti, dokázat pomoci, poradit a potěšit druhé.

Kniha je určena pro děti mladšího školního věku k nácviku prvního samostatného čtení.

Příběh se mě moc líbil. Mladší syn je už druhým rokem aktivní čtenář a moc se těší, až si knížku také přečte. Milé ilustrace Michaely Bergmannové mám opravdu moc ráda a vždy se k nim vracím. Pokud někde uvidím knihu s jejími ilustracemi, rozhodně neváhám po této knize sáhnout. Vím, že nebudu litovat.

Jaké plyne ponaučení z příběhu? Poslouchat své rodiče a nechat si poradit.