Krolupperová, Daniela: Polární pohádka - autor recenze: Vendi
https://vendi13.blogspot.com/2018/09/knihovna-dkrolupperova-polarni-pohadka.html
První recenze pro nakladatelství Portál se líbila a já jsem ráda, že jsem znovu dostala možnost vybrat si u nich něco dalšího. Jejich ediční plán je plný skvělých kousků – nakoukněte zde. Široký výběr s sebou nese jisté nevýhody. Nikdy nevíte, po čem sáhnout dřív. Řídila jsem se heslem, které razím i u jiné spolupráce (s obchodem postovnezdarma.cz), a sice vyzkoušet co nejširší záběr. Proto tu dnes nejsou říkanky, ale pohádky.
Tato „mrazuvzdorná a sněhu odolná pohádka až do minus čtyřiceti stupňů“ popisuje v devíti krátkých kapitolách severská dobrodružství malé sněhové vločky. Zvědavá vločka jednoho dne neposlechne maminku, nechá se zachytit divokým větrem a je odfouknuta na širé moře, daleko od rodných ostrovů. Čeká ji putování plné dobrodružství a překvapení, než se jí nakonec přece jen podaří vrátit tam, kam patří. Pohádka je určena především dětem mladšího školního věku.
Očekávání:
Co čekat od pohádek? Řeknete si, že je to vcelku jasné. Tak schválně – čtivost. Hlavu a patu. Trochu toho poučení. Zajímavost. Špetku napínavosti. Dětskou hravost. Napadá vás ještě něco dalšího?
Skutečnost:
Myslím, že zmíněné je dostačující, abychom měli nějaká kriteria, kterými se řídit. Přiznávám totiž, že v hodnocení dětské literatury jsem nováček. Člověk cítí i trochu větší zodpovědnost než u literatury erotické či detektivní, což jsou zpravidla mé obvyklé žánry. Ještě thrillery jsem zapomněla.
Začneme vzhledem knihy jako takovým. Barevný, přitom nijak křiklavě. Velká písmenka, která umožní později i samostatné dětské čtení, nejen předčítání od maminky. Ilustrace působí reálně. Čili medvěd vypadá jako medvěd. Liška si je rovněž podobná. Lachtani, mroži, velryby… dítě je schopné daná zvířátka identifikovat. Nesmějte se. Zkuste v knihkupectví nebo knihovně některé dětské knihy prolistovat. Není to běžným standardem. Někteří kreslíři popustí uzdu fantazii až příliš a problém je pak na světě.
Máme formu, přejděme k obsahu. Děj hlavu a patu má. Přináší s sebou i několik ponaučení – např. že rodiče se mají poslouchat a pro některá pravidla mají dost dobré důvody. A je správné být dobře vychovaný a vždy slušně pozdravit. Namátkou jsem vybrala jen dvě, ale narazíte i další. Je to podle mě způsob, jak dětem… nemám ráda slovo vštípit… řekla bych ukázat i tyto věci.
Zároveň však knize nechybí pohádkovost. Hlavní postavou je přece sněhová vločka. Dětská fantazie, i představivost dospěláka, si přijde na své. Právě ta hravost, nevšednost a barevnost se mi na knize líbila nejvíc. Pokud jste typ, který dá na klasiku jako Křemílek a Vochomůrka, Maková panenka, Krkonošské pohádky, Koucour Mikeš, pohádky z pera Boženy Němcové a podobně, můžete občas odbočit a ukázat i jiný příběh.
Ač jsem stará konzerva, ráda objevuji nové autory, nové věci a žánry. Tohle je pro mě naprosto neprobádaná půda. Dočetly jsme Pohádkovou lampičku od pana Nepila a hned za ní Polární pohádku. Každá má své kouzlo a já opravdu oceňuji tu hloubku, kterou příběh má. Není to jen: napíšu nějaký nesmysl, naplácám tam obrázky a ono se to bude líbit. Příběh sněhové vločky má… duši. Klidně se tomu můžete smát, protože je to přece jen kniha pro děti, co se tu nad ní tak rozplývám? Kde je ovšem psáno, že taková kniha nemusí být… kouzelná?
Žasnu, že dám podruhé pět z pěti, jenže nemůžu jinak. Nemám jedinou výtku. Písmo, rozsah, obsah, forma, ilustrace – vše je na výbornou. Na krásném pevném papíře s tvrdými deskami a šňůrkou na založení. Za 225,- Kč, pokud není akce (aktuálně je v prodeji za 203,- Kč). Nejen předškoláci, kteří už spoustu věcí budou chápat jinak a víc, ale i menší děti si mohou s příběhem užít radost a objevování.