Finská spisovatelka Anja Portin zpracovala neotřelé téma v knize Rádio Zapomenutých. Na světě existují tzv. Uchocitní - lidé vnímající Zapomenuté děti. Poznají je na určitou vzdálenost (i přes zeď nebo zavřené dveře) a dle vlastních možností jim pomáhají. Jednou z Uchocitných je taky Amanda, která objeví Zapomenutého Alfréda. A nejen jeho. Společně se rozhodnou vysílat pro Zapomenuté pravidelný rádiový vstup. Jenže jsou s tím vším spojená určitá rizika. Třeba Alfrédův tatínek, který Rádio Zapomenutých odhalí.

Ilustrace vytvořila berlínská Anastasia Stročkova.

Kniha je určena dětem od 8 let, ale obsahuje hodně textu, takže pro začínající čtenáře spíše k předčítání od rodičů. Nebo později ke společnému čtení. A k dlouhým diskusím, protože téma je přece jen místy dost bolavé.

Jednu výtku však mám - chyby v textu. Zejména u dětských knih by jejich výskyt měl být roven nule.

Empatický a trochu dobrodružný příběh o zrodu zvláštní rozhlasové stanice, která vysílá pro opuštěné děti, je určen čtenářům od osmi let, ale cílí i na jejich rodiče.

Sirotci a polosirotci nejsou v knihách pro děti ani v románech pro dospělé ničím novým. Někdejší novinářka a dnes především autorka knih pro děti Anja Portin (nar. 1971) napsala pro malé čtenáře román o hned několika opuštěných a osamělých dětech. Vědomě v něm navazuje na tradici klasiků Roalda Dahla, J. K. Rowling či Astrid Lindgren, u nichž není nouze o aktivní dětské hrdiny, kteří se dokážou porvat se světem. Harryho Pottera i Pippi v textu ostatně přímo zmiňuje, stejně jako třeba Olivera Twista, prototyp ubohého a osudem zkoušeného sirotka, na něhož se nakonec usměje štěstí.

Dům v jabloňovém sadu

Hlavní hrdina Rádia Zapomenutých se jmenuje Alfred. Je mu devět, o své matce toho mnoho neví a žije jen s otcem, který bývá často na služebních cestách a před odjezdem synovi někdy zapomíná nakoupit jídlo, nebo dokonce zaplatit účet za elektřinu. Alfred se pochopitelně cítí osamělý a zapomenutý a o svačině do školy si většinou musí nechat jen zdát. Jednou v noci však poštovní schránkou ve dveřích, k nimž si přitáhl matraci, protože v pokojíčku nemohl usnout, propadne balíček s jablkem a vlněnými ponožkami. Nebojácný a zvědavý Alfred se rozhodne vypátrat, kdo je tajemný dárce. Dostane se tak do domu v jabloňovém sadu, který obývá Amanda Hájková, doručovatelka novin s velmi vyvinutým sluchem. Její uši totiž reagují na vzdechy opuštěných a smutných dětí na hony daleko.

Alfred se k Amandě nastěhuje a najde u ní nejen útočiště a péči, kterou dosud nepoznal, ale objeví i kouzlo starých knih a naučí se vyjmenovat všechny odrůdy jablek. Na půdě pak narazí na zajímavý přístroj, rozhlasový vysílač A. S. Popova. Netrvá dlouho a noční rozhlasové vysílání Rádia Zapomenutých (v originále přímo Rádia Popov), které Alfréd připravuje pro osamělé děti v Amandině rajónu, může začít. Autorka si tak vytvořila prostor pro krátká naučná okénka o nejrůznějších tématech od zvířat a literatury až po vesmír, byť z Alfrédových úst znějí trochu strojeně a školometsky.

Uchocitní malí i velcí

V průběhu děje se postupně představují další děti, které nemají na růžích ustláno a kterým se Amanda i Alfréd pokoušejí vnést do neradostných dní trochu naděje, ať už jablečnými dobrotami, nebo vlídným slovem na rozhlasových vlnách. A také další dospělí, kteří dokážou dětskou samotu vycítit a dětem pomoct, protože jsou na jejich neslyšné vzdychání podobně „uchocitní“ jako Amanda. Nicméně rodiče, kteří se z nejrůznějších důvodů svým dětem nevěnují, autorka nesoudí ani nijak nedémonizuje. Přistupuje k nim s až překvapivou empatií, protože jak sama v jednom rozhovoru popsala, pomoc a péči často potřebují i oni.

Udělení Ceny Finlandia Junior v roce 2020 otevřelo Rádiu Zapomenutých cestu do světa a kniha už byla přeložena do šestnácti jazyků. Jakkoli jsou některé zvraty v příběhu těžko pochopitelné a uvěřitelné, je vyprávění na pomezí reality a fantazie navzdory závažnosti tématu především domácky hřejivé, a to nejen díky vlněným ponožkám a teplému moštu. Vlastně je to spíš Velká jablečná pohádka, v níž všechno dobře dopadne. Chtělo by se věřit, že to takhle pozitivně dopadne pro všechny osamělé děti, jenže uchocitných lidí na světě asi bohužel pořád není dost.

Po delší odmlce se ozývám s moc hezkou knihou pro děti i dospělé. Zaujala mě ihned svou anotací. Já si totiž nedovedu představit, že bych ignorovala své dítě. Že bych na něj zapomněla. To je prostě uáááááá – hrozné. Takže námět knihy mě fascinoval a tajně jsem doufala, že když je to pro děti, tak to dobře skončí. Ano, můj předpoklad byl správný. Díky Bohu.

Hlavní hrdina se jmenuje Alfréd, chodí do páté třídy a žije s otcem. Otec často jezdí na služební cesty do zahraničí a Algréd je doma sám. Při poslední cestě mu otec zapomněl koupit jídlo a nechat peníze. Budou podzimní prázdniny a Alfréd nemá ani obědy ve škole. Neví, co bude dělat. Aby nemyslel na kručení v břiše, lehne si na zem do předsíně. Najednou mu spadne na zem škvírou na noviny balíček, ve kterém je chleba a jablka. Alfréd je z toho v šoku, ale je moc rád za jídlo a chce zjistit, kdo mu to hodil. Druhou noc čeká a když dostane další balíček s jídlem, otevře dveře. Uvidí ženu, která se s ním nechce bavit, ale Alfréd jde s ní. Všechno je lepší, než zůstat sám doma.

Žena se jmenuje Amanda a bydlí na konci města v domku s jablečným sadem. Alfréd s ní začne bydlet a je s ní šťastný. S Amandou žije kocour a vrána. Alfréd ji se vším pomáhá. Po nějaké době objeví na půdě rádio a zkusí ho zprovoznit. Amanda přijde s nápadem vysílat pro zapomenuté děti. Má totiž kouzelné uši, které slyší povzdechy osamocených dětí a snaží se jim udělat radost dárkem. Takže všechny tyto děti zná a pomůže Alfrédovi napsat dopis, který upozorňuje na noční vysílání jenom pro ně jednou za týden. Přestože otec začne po něm nenápadně pátrat formou vylepených letáčku, Alfréd chce zůstat s Amandou a s kamarády, které postupně pozná.

Jak to dopadne si přečtěte sami, ale můžu přiznat, že pro Alfréda dobře.

Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Písmena jsou větší s širšími řádky. Příběh je čtivý a věřím, že zaujme mladé čtenáře. Je v tom tajemství kouzelných uší, pomoc zapomenutým dětem a kouzlo rádia na které reagují i lidé, pro které vysílání není určeno. Vyprávění je originální a hlavní myšlenka je alarmující. Jsou kolem nás děti, které jsou sami a mohli bychom jim něčím pomoci. Třeba obyčejným jablkem. Doporučuji.

hodnocení: 90%