Stark, Ulf: Šílenci a suchaři - autor recenze: Martina Fhttps://knihu-prosim.blogspot.com/2021/01/silenci-suchari.htmlV nakladatelství Portál vyšla druhá kniha Ulfa Starka Šílenci & suchaři. Autor má trochu svérázný styl psaní. To už ukázal i v knize Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho.
Hlavní postavou je Simone. Je jí dvanáct a zrovna teď se musí přestěhovat kamsi na druhý konec města k novému maminčinu příteli. Simone moc nejásá - Yngveho nesnáší, máma se chová šíleně a vůbec se nechová jako máma. Navíc cestou do nového domova ve starém bytě zapomněli psa Kilroye. Korunu tomu nasadil děda, který se rozhodl utéct z domova pro seniory, aby u své dcery a vnučky v klidu dožil. A úplnou třešničkou je to, že díky svému chlapeckému vzezření si Simone spletou a místo holky je tu najednou kluk Simon.
Čtení anotace jsem lehce odbyla. Myslela jsem, že kniha bude o holce, která se cítí být více klukem, ale bylo to nakonec úplně jinak. Bylo to vtipné, milé, úplně ideální čtení pro děvčata v Simonině věku. Ač je kniha napsaná opravdu velmi dobře, k postavám jsem si nenašla cestu. Nebyly mi povahově blízké. Jediný děda měl za sebou zajímavý život a Ulf Stark ho výborně popsal. A i když informací zase nebylo tolik, čtenář si o něm udělal ucelený obrázek.
"Víš, jestli celý tenhle fantastický vesmír někdo stvořil, slunce, šneky, kytky, lidi a všechno, tak to určitě nebyl žádný nudný suchar. Spíš nějaký božský šílenec, nebeský pomatenec plný nápadů, fantazie a bláznovství. Pokud dal náhodou ve spěchu omylem vzniknout nebeské říši, kde je všechno správné, čisté a uklizené a nic se tam nemění, měl tam dlouhou chvíli a toužil po troše dobrodružství. A tak stvořil malé rozpustilé démonky, kteří dole v říši lidí vyvolávají zmatky, provádějí vylomeniny a různé praštěné kousky, aby tu nebyla nuda a aby on mohl nahoře v nebi dávat k dobru zábavné historky." (str. 135)
A právě vztah mezi mezi dědou a Simone se mi líbil. Autor ukázal, že mezigenerační vztahy jsou důležité. Nezabředl však do žádného klišé, ani na tuto problematiku příliš netlačil. Především se zaměřil na Simone a její zážitky ze školního prostředí. Tím, že předstírá, že je kluk, si zadělá na nejeden problém. V příběhu však nesmí chybět ani láska.
Čtenář zažije se Simone spoustu věcí, například výlet na místa, kde byl děda šťastný, také zažije nebezpečné dobrodružství, které mohlo skončit velmi špatně.
Takovou lehce absurdní postavičkou je mámin přítel Yngve. Chová se divně, nosí klobouky na lysé hlavě, ale zdá se, že má Simoninu mámu rád. Máma je potrhlá umělkyně s kreativními vizemi. Děda je stejně výstřední jako dcera, ale přesto v něm převažuje i láska k vnučce a k přírodě.
I když je kniha pro starší čtenáře, nechybí v titulu obrázky. Ilustrátorem je Lukáš Fibrich, který pro nakladatelství Portál nakreslil již několik knih. Podařilo se mu vystihnout popis a výraz dnešních adolescentů. některé z obrázků mě vážně pobavily.
Při čtení mě zarazilo, že mládež poslouchá písničky Agnethy Fältskog, která je součástí skupiny ABBA. Bližší zkoumání prozradilo, že Ulf Stark knihu napsal už v roce 1984, tedy v době, kdy neexistovaly mobily, počítače, internet a veškeré sociální kontakty vznikaly, například, v polorozpadlé kůlně. Přesto je kniha nadčasová - mohla se přihodit kdykoliv a kdekoliv.
Je to svěží příběh, který se bude líbit především teenagerům. Ale není jen pro ně - díky tématu, který se odehrával v pozadí, jej ocení i čtenáři starší.