Zábavná, ale nepodbízivá kniha s nevšedním dobrodružstvím pro školní čtenáře: čím vším si ve dvanácti musíte projít, abyste se zvládli přestěhovat, vypořádat se s obtížnou domácí situací a zapadnout mezi nové kamarády, když vás mylně považují za kluka?

Dvanáctiletá Simone se s matkou, bohémskou výtvarnicí, stěhuje z původního bytu v západní části Stockholmu na jižní předměstí, do společné domácnosti s matčiným přítelem, bojácným Yngvem. Se změnou bydliště nutně souvisí i změna školy, kam vypravěčka Simone dochází – kvůli účesu a oblečení ji v nové škole považují za Simona, a v tu chvíli ne zrovna šťastná hrdinka se toho rozhodne využít. Vydává se za chlapce, což vede k jednomu nedorozumění za druhým. Spolu s dalšími postavami, s nimiž se setkává doma (s dědečkem, jenž utíká z léčebny dlouhodobě nemocných, aby u nich dožil, a přitom Simone podpořil a podělil se s ní o životní moudrost) i ve škole, kde se jako Simon stává členem klučičí party, se do pohybu dává kolotoč událostí, které na první pohled nemůžou skončit dobře.

Nebyl by to však Ulf Stark (1944–2017), kdyby se hrdince nepodařilo vymotat se ze zašmodrchané situace, zamilovat se, najít, co ztratila, a vyrovnat se s nutným odchodem blízkého člověka.

Spisovatel, v české verzi spolu s překladatelkou Marií Voslářovou, lineární příběh zpestřuje barvitými přirovnáními („slunce balancovalo na svahu skládky jako zralá broskev“, „Možná už věčná láska vyhynula – jako mamuti, plynové lampy a gramofony s troubou?“) a vynalézavými dětskými nadávkami („Krysoprase!“ (…) „Tchoří prde!“). Snad žádná dějová linie nezůstává nedořečená, jednotlivé motivy do sebe postupně zapadají a vytvářejí dramatické oblouky. A tak se i bojácný Yngve odhodlá k odvážnému činu a ani věštecká koule, která se objeví na začátku příběhu, z něj jen tak nezmizí – a před koncem jsme svědky jejího překvapivého návratu.

Za určitý návrat, nebo snad za výpravu do minulosti, se dá považovat celá kniha. Simone je totiž ročník 1972 (pravděpodobně, kniha totiž ve Švédsku vyšla v roce 1984) a pohybuje se ve světě, který už nepamatují ani někteří z nás. To však nemusí být na škodu, naopak, dětem odkojeným internetem není od věci připomenout, že život existuje i mimo obrazovky a dotykové displeje. Nakladatelství Portál nadto vydalo tento Starkův text (po Kouzelných teniskách mého kamaráda Percyho z roku 2015) v čerstvém překladu a se svěžími ilustracemi Lukáše Fibricha, tvůrce kocoura Mourrisona, čímž se příběh velmi omlazuje. Naopak zestárla televizní adaptace, švédský seriál režiséra Hammericha z přelomu let 1988 a 1989. Při čtení českého textu nemusíme usilovně přemýšlet o tom, v jakých kulisách se příběh odehrává, co přesně mají postavy na sobě – hodně napoví Fibrichovy černobílé ilustrace. Na rozdíl od televizního obrazu jsou schematičtější, a byť je na nich vidět, jak ta která postava vypadá, poskytují prostor fantazii.

Šílenci & suchaři se spolu s Kouzelnými teniskami řadí mezi Starkovy zásadní práce pro děti. Stark jako autor debutoval sbírkou básní v roce 1964 a první dětskou knížku vydal v roce 1975, postupem času se s mnoha desítkami titulů pro děti stal ve Švédsku oblíbeným a oceňovaným spisovatelem. Už před téměř čtyřiceti lety se nestyděl v dětské literatuře otevřeně psát o tom, že mezi hochy a dívkami jsou i tělesné rozdíly, a dokonce popisovat nahé tělo.

Kniha Šílenci & suchaři nestojí na prvoplánových gazích, naopak, nešťastná Simone se například zamýšlí nad povahou pravdy a lži: „Jakmile člověk řekne pravdu, nikdo ho nebere vážně. Je potřeba lhát, aby vám uvěřili,“ a s odcházejícím dědečkem probírá otázky posmrtného života z hlediska šílenců i sucharů: „Navíc jsem vlastně i malinko zvědavý, co přijde pak. Suchaři v tom možná mají jasno. Buď věčný spánek, nebo věčný život. Ale nás šílence tam musí čekat něco, o čem nevíme nic jistě. Kdyby všechno bylo jasné a očividné, žádní šílenci by neexistovali.“

Již zesnulý švédský spisovatel Ulf Stark byl ve Švédsku populární a nejen tam, i v České republice si získal mnoho velkých i malých čtenářů. U nakladatelství Portál jako první vyšel jeho titul Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho. Podle všeho je kniha Šílenci & Suchaři o něco hodnotnější, jelikož autor zabruslil i do závažnějších témat, ale stále se drží v rámci žánru čtivého čtení pro děti. Ráda vám povím víc.

Vypravování v ich-formě minulého času představuje životní etapu dvanáctileté dívky Simone. Styl psaní je jednoduchý, svižný, snadno děti (ale i dospělé) zaujme a vytváří skvělou atmosféru. Autor má opravdu báječnou fantazii, protože ty výstřelky a ulítlost, která je mimořádným doplňkem dělají z jeho tvorby opravdu osobité, nezapomenutelné a zábavné čtení.

Publikace je doplněná o nápadité černobílé kresby Lukáše Fibricha. Český ilustrátor je známý jako kmenový kreslíř časopisu ABC. Už ilustroval mnoho českých i zahraničních knih a dle mého názoru skutečně vystihl vše, co se autor dětem snažil ukázat formou textu. Zábavné kresby jsou velkým kladem, opravdu titul dotříbí a pobavíte se nad nimi stejně jako nad textem samotným.

Ústřední protagonistkou je dvanáctiletá Simone. Svérázná, soběstačná a svá. Trochu vyrůstala zřejmě jako dříví v lese, jelikož její maminka je volnomyšlenkářka a umělkyně. Když se se Simon setkáváme poprvé, právě si na svůj vlastnoručně upečený dort dává prskavky a zapaluje je. Nastal den stěhování a ke všemu má Simon i narozeniny. O dort se postarala. Maminka zatím pospává a nemá pro ni ani dárek. Ale to nevadí, Simon je zvyklá a má svého pejska Kilroye.

Stěhují se k máminu novému příteli Yngvemu, který je sice suchar, ale i on má dobré stránky a snaží se. Ke všemu se tam ukáže ještě dědeček, který se rozhodl utéct z pečovatelského domu a dožít u své dcery a vnučky. A Kilroy se ztratil! Při stěhování na něj úplně zapomněli a tak to pro Simon nezačíná zrovna nejlíp. Navíc ji první den považují ve škole za chlapce. To díky krátkým vlasů a samozřejmě s ohledem na cizí národnost, protože v Čechách by se to jen tak nestalo s ohledem na dívčí příjmení s koncovkou ová. Ale to nevadí, v dnešní době je to poměrně běžné, takže děti určitě překvapené nebudou a určitě jim to bude dávat smysl.

Tohle všechno vám tak nějak říká anotace. Ale anotace už nepoví, jak se s tím vším Simone vypořádá. Ve škole to bude ještě legrace kvůli tomu omylu a nejen ve škole! Sousedé mají nově přistěhovalé právem za podivíny! Svérázná umělkyně je opravdu svá, nosí netradiční oblečení a užívá si svou práci. Do toho holohlavý Yngve s těmi svými klobouky a kravatami. A dědeček, který je stejně šílený jako maminka, ale se kterým má Simone velmi krásný, srdečný vztah.

Onen vztah vás stáhne k jednomu ze závažných témat, které kniha zobrazuje. Tím dalším je dospívání. Těžkosti dětství, přátelství i rivalita a dokonce první láska. I když si nejsem jistá, jestli si dvanáctileté děti vyměňují takové polibky (v dnešní době už zřejmě ano).

Titul se nese na pozitivní vlně, i když to má Simone občas těžké. Chybí jí Kilroy a vkrádají se do ní zlé myšlenky, ale vždycky se to dá nějak zvládnout a Simone se nevzdává. Ke všemu se odehrává spousty zajímavých zvratů, ale také zábavných situací, které jsou možná trochu na hraně, ale dělají příběh opravdu neodolatelný. Já sama jsem se několikrát i zasmála a byla jsem tak pohlcená, že jsem příběh přečetla za dva dny.

Co se týče v závěru, tak asi tušíte, že průšvih ve škole vrcholí. Do toho se motá první láska a přátelství. Maminka se tak nějak po celou dobu drží stranou, ale Yngve se projevuje více. A copak dědeček? Závěr je dojemnější a krásný, ač nostalgický, dodá jistou naději a já jsem byla naplněná příjemným literárním zážitkem, ale měla jsem po dočtení opravdu hezký pocit, který mi vydržel dlouho a objeví se vždy, když si na titul vzpomenu.

Šílenci a suchaři nejsou jen pro cílové čtenáře, ale myslím, že se budou líbit i starším čtenářům jako svérázná, osobitá a zábavná oddechovka, která je netradiční a má, co nabídnout. Doporučuju, já jsem si příběh natolik oblíbila, že se chci poohlédnout po další autorově tvorbě a věřím, že mě neméně nadchne.

Vzala jsem Šílence & suchary blíže jejich přirozenému prostředí, tj. směrem na sever.

Vzdálenost Hradec Stockholm 1524 km.

Vzdálenost Deštné v Orlických horách Stockholm 1363 km, tj. o 161 km blíž.

Knihy Ulfa Starka mě nějak minuly. A tak jsou dalšími dětskými kusy, které čtu jako dospělá.

Dvanáctilá Simone to nemá lehké. V její rodině jsou jen šílenci & suchaři, nic mezi tím. Mamka je excentrická malířka libující si v extravagantních modelech, která dokáže zapomenout na dceřiny narozeniny a během stěhování i na psa. Děda uteče z domova duchodců v kozačkách vrchní sestry, aby doma mohl zemřít. Jejich protikladem je Yngve, matky partner. Simone se mezi nimi plácá, má dost máminy rozevlátosti i Yngveho chování při zemi.

Když přijde do nové školy, učitelka si její jméno splete s chlapeckým. Simone se toho rozhodne využít a stává se klukem. Vzdorujícím, vymykajícím se konvencím, zlobícím se všechno a skoro všechny.

Vtipné čtení a vážných tématech. O odlišnosti, snaze zapadnout, přijetí sebe sama, vztahu rodič - dítě - nový partner rodiče, o prvních láskách, umírání i nových začátcích.

Líbilo se mi to. Prostě #readnordic