Na konci loňského roku přišlo Nakladatelství Portál s novinkou od oblíbeného autora pro děti Petra Horáčka. Ten je známý například díky dílům Husa Líza a vánoční hvězda, Jak myška snědla měsíc, Nový domek pro myšku, Nejkrásnější místo na světě a další.

Nyní přichází Horáček s knihou, ve které opět dominují velké a barevné ilustrace, jež jsou doprovázené krátkým textem. Příběh je však trošku netradiční – setkáváme se zde s imaginárním kamarádem. Téma, které není tak často zpracované, přesto může být mnohým dětem blízké.

Obsah knihy

Chlapeček chce hrát s dědou fotbal. Ten má ale moc práce, a proto chlapec vyrazí za babičkou. Jenže ta zrovna pekla, takže také neměla čas na hraní. Chlapec se tak zeptal svého slona, jestli by si s ním nehrál on. A slon souhlasil. Hráli si s balonem, když chlapce zavolal děděček.

Chtěl vědět, kdo to pošlapal jeho záhonky. Chlapeček bezelstně odpověděl, že jeho slon. Dědeček nevěřil, a tak vzal chlapec slona domů.

Jenže takový slon v malém domečku, to není jen tak. Kde se pohnul, tam udělal nepořádek. Zacákal koupelnu vodou. Dokonce vylil na stůl šťávu.

Když se babička a dědeček chlapce zeptali, kdo to udělal, odpověď byla vždy stejná – můj slon. A tomu babička ani dědeček nevěřili, což bylo chlapečkovi líto. Naštěstí měl svého slona, který mu vždy zvedl náladu.

A když si takhle se slonem hrál, najednou bylo ráno, chlapec ležel v posteli a nad ním stál děda s balonem, že si spolu zahrají fotbal. Chlapeček byl udivený, jak se do postele dostal. A na to mu dědeček odvětil, že mu pomohl jeho slon….

Formát knihy

Kniha je vysoká přibližně jako formát A4, je ale čtvercového tvaru. Má pevnou vazbu a jemné celobarevné stránky.

Celkové hodnocení

Novinka od Nakladatelství Portál s názvem Slon přináší příběh o chlapci a jeho imaginárním kamarádovi – slonovi. Příběh je krátký a na první pohled se může zdát jednoduchý. Při bližším zkoumání a opakovaném čtení mě však překvapilo, kolik dalších významů zde člověk může najít (ale to už se mi stalo u více Horáčkových knih).

Chválím zpracování tématu o imaginárním příteli. Navíc tak, že zde není hodnoceno či komentováno, jestli je to dobře či špatně. Je zde jen ukázáno, že chvíli prarodiče nevěři. Nakonec ale dědeček slona přijal. Nebo to byl jen vtip? Není to zcela jednoznačné, takže si to může každý vyložit, jak je mu milé. Každopádně autor danou situaci nehodnotí a to se mi líbí.

Děti na příběhu vidí, že mít imaginároního kamaráda není nic neobvyklého. A může to být prostor pro případné debaty, ke kterým kniha hezky směřuje.

Kniha má zajímavě volené písmo – hravé, netradiční a některá slova jsou navíc zvýrazněna. Přitom to není na úkor přehlednosti, ale spíše to dodává knize na netradičním a příjemné rázu.

Kniha je vhodná pro děti od 3 let, ale potěší určitě i malé školáky.

Vsadím se, že nějakého imaginárního kamaráda měl každý, komu jsou dětské boty malé už hodně dlouho, stejně jako ho mají dnešní děti. Takový kamarád, kterého vidíme jen my, je hodně důležitý. Je s námi, když ostatní nemají čas, naslouchá, chceme-li poradit, je oporou, když se cítíme smutní. Takový je i Slon. Nevěříte? Začtěte se a poznáte kamaráda, jakého svět neviděl, jen kluk, k němuž Slon patří.

Příběh je vyprávěn v první osobě malým klukem (jméno se nedozvíme, vlastně ani podstatné není), který si chce hrát, ale nikdo na něj nemá čas. A tak si hraje se Slonem. Dají si partičku fotbalu, hrají si v celém domě, Slon v zápalu hry nacáká v koupelně, sní koláčky a pošlape záhonky!

Petr Horáček je ostříleným autorem a ilustrátorem knížek pro děti. Jeho počiny mají nejen estetickou, ale i výpovědní hodnotu. Určitě si mnoho rodičů, kteří budou knížku předčítat dětem, uvědomí, že větu „Teď nemám čas“ říkají někdy bezmyšlenkovitě až příliš často a zbytečně.

Opět se jedná o zpracování, na jaké jsme u Petra Horáčka zvyklí, to znamená méně textu, ale více ilustrací. Tentokrát jsou v hlavní roli imaginární kamarád Slon, malý chlapec a jeho prarodiče. Ocenila jsem, jak je autor vyobrazil, s laskavými obličeji a shovívavým výrazem, který odráží jeden fakt, o němž malí nemají ani potuchy – dospělí ví, že děti mají neviditelné kamarády, ale dělají, jako že nic, mrk mrk.

Knížky Petra Horáčka máme doma moc rádi. Obsahují textu tak akorát, aby zaujal nejmenší, nádherné ilustrace plné barev, které podněcují dětskou fantazii a vždy jsou zárukou, že si malí čtenáři a posluchači odnesou nejen vizuální, ale i poučný zážitek.

Knížky od Petra Horáčka jsou sázka na jistotu. Asi neznám nikoho, komu by se nelíbily. A tak, když mi z Portálu přišla nabídka na spolupráci, zajásala jsem (poprvé) a hned jsem pro děti vybrala novinku - SLONA (a zajásala jsem podruhé)

Pohádka o chlapci, na kterého prarodiče zrovna nemají čas a tak si jde hrát se svým kamarádem - slonem. Je s ním velká zábava, vezme ho i za tygry ale udělá také spoustu nepořádku…

No a proč máme tak rádi Horáčkovy knížky?

- krátký, jednoduchý text

- ilustrace !!!

- srozumitelný příběh

- wow konce

Ať už je to Papuchalk Petr, Husa Líza nebo třeba Myška, která se nebála - vždy je příběh krásný, ale ten konec? Prostě WOW! Musíte to číst Poučení, pousmání, zahřeje vás u srdce. Miluju.

Slon je možná trochu jiný, úplně wow konec se tentokrát nekonal, ale ono to vlastně nevadilo…Juli se moc líbil ten dětský svět fantazií je opravdu nekonečný (díky za to) a tak jsme si pak vyprávěly o jejích imaginárních přátelích (Vždy rozjede obrovský příběh a když už to fakt vygraduje, jen řekne “Ale to se mi jen zdálo…”).