Spisovatelka Daniela Krolupperová patří k našim nejlepším autorům literatury pro děti a mládež. V „Projektu“ jsme již uvedli recenze na její knihy Vánoční tramvaj, Jde sem lesem a Zákeřné keře. Roku 2018 vydalo nakladatelství Portál titul Sněhová víla. Zachumlejte se do peřin a nechte se okouzlit zimní atmosférou této zasněžené pohádky, kde na vás čeká sněhová víla, zlý čert, zakletí, ale také naděje.

Věděli jste, že na správný průběh zimy musí také někdo dohlížet? S příchodem zimy přilétá na svět sněhová víla Apolenka, aby dohlížela na sněžení, lesk rampouchů, barvu sněhu, zmrzlá jezírka... Jenže jeden zlý čert toto roční období nemá vůbec rád, proto sešle na Apolenku zákeřné kouzlo, které způsobí, že jí začne chlad vadit a bolet. Apolenka neví, co má dělat. Zůstane-li v mrazu, zmrzne, půjde-li do tepla, roztaje. Moudrý výr Vladimír jí poradí, že ji může zachránit jen petrklíč. Ale jak ho najít, když země je pokrytá sněhem a za okny bytů koukají jen fíkusy či vánoční hvězdy? Apolenka už pomalu ztrácí naději, že se jí podaří kouzlo zlomit. Naštěstí se blíží Štědrý den a tehdy se dějí zázraky…

Daniela Krolupperová opět stvořila nápaditý, jednoduchý a jemný pohádkový příběh, který je psán jako souvislé vyprávění. Pojetí „boje“ dobra a zla je trochu netradiční – zlo zastupuje čert, dobro sněhová víla, ale tyto postavy nejsou tolik aktivní, jak jsme v pohádkách zvyklí. Důležitější úlohu nese nadčasové poselství Vánoc o naději, pomoci druhým a o potřebě otevřít srdce.

Stačilo sklonit se, podat ruku a nabídnout dlaň. A především dobře se dívat. Neboť člověk s velkým srdcem dokáže uvidět nevídané. Třeba vílu. Anebo dobrého člověka. (str. 94)

Krátký text na jednobarevném podkladě zčásti tvoří zřetelný předěl od celostránkových ilustrací, místy je vsazen přímo dovnitř. Toto kombinované pojetí je neobvyklé, ale dodává titulu zvláštní zimní kouzelnou atmosféru.

Co se týče jazykové stránky, opět se setkáme s krásnou a bohatou češtinou. Perličkou je, že jedné z postav autorka přisoudila zálibu ve čtení knížek, což dělá s chutí a ráda. V tomto příběhu to hraje i klíčovou roli. Daniela Krolupperová tak nepřímo dává najevo, že čtení je opravdu důležité a potřebné pro život.

Pod bohatými ilustracemi, laděnými do jemných tónů modré, fialové, béžové a bílé, je podepsaná Lucie Dvořáková, která se spisovatelkou spolupracovala již na několika titulech. Nesetkáváme se jen s konkrétními kresbami doplňujícími děj v knize, ale také s kresbami souvisejícími se zimou a Vánocemi – sněhové vločky, rampouchy, zasněžené střechy domů, vánoční cukroví. Výtvarný doprovod souzní s atmosférou celého vyprávění, působí tajemně, zimně, ale i trochu smutně, stejně jako zima, a povyšuje tak celou knihu o úroveň výš.

Velikost i rozložení textu odpovídá potřebám začínajícího čtenáře, ale k předčítání ho ocení už i předškoláci.

Samozřejmostí jsou pevnější stránky, díky nimž kniha bez úhony přečká i méně šetrné zacházení malých dětských ručiček.

Pohádka zcela jistě potěší především malé slečny a milovnice víl od tří let výše. Příběh by si možná zasloužil více zvratů, ale i takto probudí ve čtenářích tu pravou předvánoční a zimní atmosféru, proto máte-li chuť na netradiční zimní pohádku s nadčasovým poselstvím, směle po ní sáhněte.

Co vlastně dělá sněhová víla? Miluje mráz. Poletuje ulicemi, kontroluje sníh, leští rampouchy, sleduje lesk a barvu sněhu. Lidskému oku je neviditelná. Lehkým ledovým kouzlem si umí do závěje včarovat pokojíček.

Příběh jedné takové sněhové víly jsme si vybrali s dětmi ke čtení právě v zimním období. Přečetli jsme si ho v knížce nazvané Sněhová víla – Vánoční pohádka. Je dílem autorky Daniely Krolupperové a vyšel loni v nakladatelství Portál.

Sněhová víla Apolenka v této pohádce ztrácí schopnost v mraze létat. Je jí strašná zima, třese se chladem a bojí se, že umrzne. Zlý čert na ni seslal kouzlo. Apolenka hledá pomoc u moudrého výra Vladimíra. Ten našel v knihách řešení: Zachránit ji může jedině petrklíč.

Přichází vánoční čas a s ním i splněná přání. Pro Apolenku představuje záchranu malý chlapec, který se jmenuje Petr. Jak dokáže prolomit čertovu kletbu?

Celému příběhu dodávají zimní nádech nádherné ilustrace Lucie Dvořákové zobrazující sněhové vločky, závěje, zasněžené střechy a samozřejmě sněhovou vílu Apolenku. Knihu bych doporučila žákům od druhé do čtvrté třídy základní školy. Je psána větším písmem, které je dobře viditelné i na barevném podkladu. Děj je snadno pochopitelný. Mně i mým dětem se netradiční zimní pohádkový příběh velmi líbil.

Když jsem začala číst pohádku Sněhová víla, zrovna se po dlouhé době venku rozsněžilo. Přistoupila jsem k oknu a se zaujetím sledovala nadýchané sněhové vločky, jak se pomaličku polehoučku snášejí k zemi a přikrývají ji bílou peřinou. „Že by za tím vším stála sněhová víla?“ napadlo mě při pohledu na pohádkovou zimní krajinu, jež se ukládala k zasloužilému spánku.

Víla Apolenka, hlavní hrdinka příběhu, je sněhová víla, která se objeví s prvním padajícím sněhem. Kontroluje, zda jsou bohatě nadýchané závěje, nablýskané rampouchy, sleduje lesk a barvu sněhu, láteří, když lidé zapomenou odházet zimní nadílku z cest a posypat chodníky… Jednou chce přezkoumat jemnost sněhu v závěji pod starým bukem a začnou ji pálit a červenat dlaně. Co to? A v tom jí to dojte. Ruce má zmrzlé od sněhu! Za vším stojí zlomyslný čert a pomoci jí podle moudrého výra Vladimíra může jen petrklíč. Ale kde jen ho má v zimě hledat?!

Jak to dopadne, vám už, milí čtenáři, neprozradím. ?? Jisté je, že v nejnovějším knižním počinu spisovatelky Daniely Krolupperové a ilustrátorky Lucie Dvořákové, odehrávajícím se na Štědrý den, najdete jisté zalíbení. Milý děj v sobě totiž skrývá přesně to, co od vánočního příběhu naprosto každý očekává. Je prodchnut takovou tou ryzí dětskou sváteční atmosférou, kdy vše je možné a zázraky se mohou dít.

A to nemluvím o půvabných ilustracích, které textu dodávají hodnotu navíc. Možná je to jen můj subjektivní názor, ale při pohledu na ně má hlava (mozek) odpočívá a povinnosti a starosti jako by na chvíli přestaly existovat. Rozhostí se ve mně klid, myšlenkami se toulám do dětství, na tváři se objeví úsměv…

Zpátky k pohádce. Ta je určena spíše začínajícím čtenářům, proto je děj psán převážně jednoduchými větami, velkými písmeny a kratší odstavce jsou zasazeny do poetických obrázků. Jak už u Daniely Krolupperové bývá zvykem, pohrává si též účelně s vyjmenovanými slovy, přirovnáními, příslovími či rčeními.

Sněhová víla ke mně přiletěla těsně před Vánocemi a i nyní, začátkem ledna, se pro mě stala příjemným čtenářským zpestřením. Myslím si, že vílou Apolenkou uděláte jistě radost nejedné malé slečně – začínající čtenářce, ale i holčičce, jež si pohádku ráda poslechne od své maminky. Ale všechny příslušnice ženského pohlaví (ať již tříleté, šestileté nebo třeba třicetileté) by měly mít jedno společné – velké srdce: „Neboť člověk s velkým srdcem dokáže uvidět nevídané. Třeba vílu. Anebo dobrého člověka.“ (s. 94)