Ilona Fišerová je autorka, která píše především pro děti. Od této české spisovatelky jsem četla Druhé housle, Kdo by v létě myslel na Vánoce a Ohnivý kamínek. Tajná mise šotka Mařínka je již devátou autorčinou knihou.

Levík Mařínek je tiskařský šotek, který právě úspěšně absolvoval ŠŠŠ - Škodilovu šotčí školu. Rád by se stal po prázdninách profesorem, a sám ředitel Škodil mu místo přislíbil, ale má to jeden háček - Levík musí proniknout do Státní tiskárny cenin jako tajný agent s veletajným úkolem. Na své cestě se Levík seznámí s potkanem Šprdlíkem Goliášem a komářicí Uršulou. Jak mu bude tato nesourodá dvojice prospěšná? To vše zjistíte v humorně laděném příběhu pro děti.

Při čtení jsem nestačila žasnout - za prvé mě překvapilo, jak autorka detailně popsala výrobu bankovek, jejich ochranné prvky. Jako kdyby tam byla někdy zaměstnána. Za druhé jsem se utvrdila v tom, jak je čeština krásný jazyk, se kterým se dá snadno hrát.

Potkan Goliáš je totiž velký popleta a zaměňuje slova, což vyvolává úsměv na tváři. Tady jsem ale narazila na menší problém. Když čtu, nevidím jednotlivá písmena, ale slova. Proto jsem se přistihla, že jsem Goliášovy přebrepty nepostřehla do doby, než na ně Levík upozornil. V jiných knihách si chyb všimnu hned, ale tady jsem byla překvapená, že jsem je skoro nezaznamenala.

A navíc šotci umí tak úžasně měnit slova v reklamách, upravují nadpisy v novinách i v názvech filmů. Prostě jeden by zatoužil po této profesi.

Knihu ilustroval Lukáš Fibrich, jeho jméno mi není neznámé. Jeho ilustrace se snadno přizpůsobují textu. Všechny obrázky postav mají jedno společné - špičaté nosy. Ilustrace působí mile i vtipně zároveň.

Knížka je ideálním čtením pro děti od třetí třídy. Věty nejsou až tak jednoduché a vyžadují čtenářskou pozornost. I samotné kapitoly jsou středně dlouhé. Ale knihu ocení i dospělí čtenáři, zvlášť díky češtině a přesmyčkám.

Znáte českou spisovatelku Ilonu Fišerovou? Ta již sepsala řadu knih pro děti, některé byly přeložené do cizích jazyků, také spolupracuje s Českým rozhlasem na tvorbě pohádek pro děti nebo četbě na pokračování. Podle všeho autorka začala psát již na základní škole, sice jen pro sebe, ale tím se vypracovala. A po narození dětí pro ně začala psát a od těch dob pokračuje. Na českém trhu je od roku 2014 a aktivně píše stále.

Na publikaci pracoval také ilustrátor Lukáš Fibrich. Jestli čtete české knihy, tak vám jeho jméno také určitě neuniklo. Na svém kontě má už skoro čtyřicet knih, které obohatil svými kresbami - mezi nimi kupříkladu skvělý počin Šílenci a suchaři, které jsem vám u nakladatelství Portál představovala, nebo také další mou oblíbenou knihu Kluci netančej, od české spisovatelky Olgy Stehlíkové. Jeho kresby jsou originální, veselé a co jsem mohla vidět, vždy se přizpůsobují danému tématu. Jedná se o počítačem vytvořené kresby, které ovšem působí velmi příjemným dojmem a nikoli tím ryze umělým. Jak vám budou vyhovovat se můžete podívat už na titulce nebo stačí prolistování, ilustrací je v díle pěkné množství. Navíc na vnitřní straně desek je zpředu mapa a vzadu portréty postav, takže se malý čtenář bude snadno orientovat.

Příběh se rozkládá na sto šedesáti sedm stranách a představuje vám šotka Levíka Maříka. Ten si právě šel pro závěrečné vysvědčení na Škodlivé šotčí škole, samozřejmě ho vyprovází maminka i tatínek, aby jim ta sláva neunikla. Pan ředitel pro něj má nabídku zajímavé práce, přijme ji?

Šikovné je, že ačkoliv se jedná o šotky, tak se děj odehrává v našem moderním světě, takže jsou ve hře také mobilní telefony, které autorka nápaditě využila jako jeden ze způsobů škození. Věřím, že se děti pobaví nad tím, čím vším šotci dokázali škodit. Nejde o žádné násilné vtípky, ale naopak vtipné veselosti, které ve výsledku neubližují.

Víte, jak tohle nevinné škození skončí? No, dokonce až u soudu. Musím uznat, že autorka umí velmi nápaditě využívat běžné věci a přeměnit je v zábavné a jiskrnější tak, aby děti zaujaly. Věřím, že čtenáři, navštěvující základní školu, se rozhodně pobaví a při předčítání se bude uculovat nejspíš i rodič.

Znáte českou spisovatelku Ilonu Fišerovou? Ta již sepsala řadu knih pro děti, některé byly přeložené do cizích jazyků, také spolupracuje s Českým rozhlasem na tvorbě pohádek pro děti nebo četbě na pokračování. Podle všeho autorka začala psát již na základní škole, sice jen pro sebe, ale tím se vypracovala. A po narození dětí pro ně začala psát a od těch dob pokračuje. Na českém trhu je od roku 2014 a aktivně píše stále.

Na publikaci pracoval také ilustrátor Lukáš Fibrich. Jestli čtete české knihy, tak vám jeho jméno také určitě neuniklo. Na svém kontě má už skoro čtyřicet knih, které obohatil svými kresbami - mezi nimi kupříkladu skvělý počin Šílenci a suchaři, které jsem vám u nakladatelství Portál představovala, nebo také další mou oblíbenou knihu Kluci netančej, od české spisovatelky Olgy Stehlíkové. Jeho kresby jsou originální, veselé a co jsem mohla vidět, vždy se přizpůsobují danému tématu. Jedná se o počítačem vytvořené kresby, které ovšem působí velmi příjemným dojmem a nikoli tím ryze umělým. Jak vám budou vyhovovat se můžete podívat už na titulce nebo stačí prolistování, ilustrací je v díle pěkné množství. Navíc na vnitřní straně desek je zpředu mapa a vzadu portréty postav, takže se malý čtenář bude snadno orientovat.

Příběh se rozkládá na sto šedesáti sedm stranách a představuje vám šotka Levíka Maříka. Ten si právě šel pro závěrečné vysvědčení na Škodlivé šotčí škole, samozřejmě ho vyprovází maminka i tatínek, aby jim ta sláva neunikla. Pan ředitel pro něj má nabídku zajímavé práce, přijme ji?

Šikovné je, že ačkoliv se jedná o šotky, tak se děj odehrává v našem moderním světě, takže jsou ve hře také mobilní telefony, které autorka nápaditě využila jako jeden ze způsobů škození. Věřím, že se děti pobaví nad tím, čím vším šotci dokázali škodit. Nejde o žádné násilné vtípky, ale naopak vtipné veselosti, které ve výsledku neubližují.

Víte, jak tohle nevinné škození skončí? No, dokonce až u soudu. Musím uznat, že autorka umí velmi nápaditě využívat běžné věci a přeměnit je v zábavné a jiskrnější tak, aby děti zaujaly. Věřím, že čtenáři, navštěvující základní školu, se rozhodně pobaví a při předčítání se bude uculovat nejspíš i rodič.