Malého Toníka trápí zlé sny. Zdá se mu o tom, že se na něj řítí velké náklaďáky, které ho chtějí přejet. Chlapec se vždy v noci vzbudí a rodiče ho musejí pokaždé uklidňovat, než zase usne. Toník se tak bojí, že vůbec nechce večer usnout. Jednou, když spí u babičky, řekne jí všechno o svém trápení s nočními můrami. A babička přesně ví, co dělat, aby se Toníkovi spalo lépe.

Publikaci napsal finský psycholog Ben Furman. Ve své oblasti je považován za odborníka, což dokazuje i v této knížce. Nenapsal pouze jednoduchý příběh, ale soustředil se i na to, aby kniha získala i další výpovědní hodnotu, na konci je totiž rodičovský manuál s radami ohledně nočních můr.

Příběh je napsán jednoduše a srozumitelně tak, aby mu porozuměly i děti a dospělí díky němu získali návod, jak se v patřičné situaci zachovat. Kdo má potomky, určitě se u nich s nočními můrami nejednou setkal, a není nic těžšího, než utěšit uplakané a vyděšené dítě.

I když je v knize zpracováno poměrně náročné téma, je tak učiněno s lehkostí a s porozuměním pro obě skupiny, děti i rodiče, z nichž každá vidí problém ze svého úhlu pohledu. Vnímáte ustrašeného Toníka, stejně jako jeho matku a otce, kteří by rádi měli klidné večery bez stresujícího uklidňování a člověk jim to nemůže mít za zlé.

Publikaci doprovázejí ilustrace Mathiase Webera, které mají svůj zvláštní půvab. Působí sympaticky, ilustrátorovi se podařilo vystihnout Toníkovy strachy a obavy, jež se odrážejí ve výrazech jeho obličeje. Celkově obrázky působí příjemně a díky barevnému spektru klidně, přesně vystihují svět pohledem dítěte.

Toníkův zlý sen… a jak mu s ním babička pomohla doporučuji pořídit do všech domácností s malými dětmi, stejně jako do školek, kde se může stát rádcem a pomocníkem při řešení spánkových problémů.

Mají vaše děti potíže s nočními můrami? Snad každý rodič si projde nočním buzením, kdy ho dítě vzbudí křikem nebo se jen posadí a kňourá. Je to běžná, ale pro děti stresující situace a bohužel není mnoho publikací, které by jim ukázaly, že se není čeho bát. Mezi hrstku patří i Toníkův zlý sen finského psychologa Bena Furmana, který si s tématem naprosto úžasně poradil a děti nejen uklidní, ale dopřeje jim krásný literární zážitek. Více v recenzi nebo také v článku nakladatelství Portál.

Jednoduché, svižné a atmosférické vypravování se odehrává v er-formě a snadno malé i větší čtenáře přiměje k pozornosti. Vcítí se do role malého Toníka, který trpí nočními můrami a dokáží pochopit jeho obavy, protože vše je velmi hezky a šikovně zobrazené. Ačkoliv je vyprávění prosté, tak má hodnotu a autor přesně ví, co zdůraznit a čemu se vyhnout, aby nezasahoval do nadbytečných detailů. Je vidět, že Ben Furman má zkušenosti, jak se psaním, tak i dětskou psychologií.

Ústřední postavou je tedy malý Toník, který mívá noční můry. Ve snu se ho totiž pokouší zajet kamiony a on se samozřejmě bojí. Tatínek s maminkou už si neví rady, ale když Toníka hlídá babička, přijde na to, jak svému vnoučkovi pomoci a zbavit ho nočních můr.

Ilustrace Mathiase Webera jsou opravdu krásné a navíc dokreslují prazvláštní atmosféru. Jsou laděné spíše do jemnějších tmavých barev, ale ačkoliv dílo tak získává lehce komornější nádech, tak nepůsobí nijak depresivně či smutně. Spíše kresby podpoří onu tajemnost noci a snů a přitom působí uklidňujícím způsobem díky použitým barvám.

Jak vás upozorňuje anotace, tak titul je také hodnotný v tom, že rodiče informuje o podstatě nočních můr a také, jak si s nimi poradit a pomoci svým dětem. Chcete-li svým dětem pomoci a sami se poučit, kvalitní titul vám poskytne vše potřebné, aniž by vás či vaše dítko zahltil.

Ben Furman je finský psychiatr, psychoterapeut a kouč, jeden z inovátorů v přístupu zaměřeném na řešení. Ve Finsku má svůj televizní pořad, je mezinárodně uznávaným odborníkem. Jeho publikace byly přeloženy do mnoha jazyků. Česky vyšly jeho knihy Nikdy není pozdě na šťastné dětství a Nikdy není pozdě na spokojený tým. Zdroj: Nakladatelství Portál

Věřím, že babiččin přístup spolu s umem Bena Furmana pomůže nejen malému Toníkovi, ale i jiným dětem. Jako rodič, jehož děti občas trpí obdobnými nepříjemnými sny a nočními můrami, jsem tuto publikaci víc než přivítala a byla jsem nadšená, když se příběh nejen zalíbil, ale mohli jsme si díky němu se starším synem promluvit o tom, co jej trápí. O to snadněji se mu o tématu mluvilo a věřím, že už jsme společně díky této knize našli způsob, jak nad ošklivými sny vyzrát. Rozhodně doporučuji!

Prosté, jednoduché, s velkým potenciálem zaujmout a nenásilně pomoci. Malého Toníka trápí poslední dobou noční můry. Zdá se mu, že na něj najíždí velké náklaďáky, probouzí se s brekem a strachem znovu usnout.

„Večer se Tonda bál jít spát. Jednou, když mu maminka dávala pusu na dobrou noc, jí povídá:

‚Já nebudu spát vůbec. Budu vzhůru celou noc, aby se mi znovu nezdál ten ošklivý sen.‘

‚To nemůžeš,‘ odpověděla maminka. ‚Musíš přece spinkat. Všichni musí v noci spát. Jinak by druhý den nestál za nic.‘

‚To je mi jedno, stejně budu vzhůru celou noc,‘ prohlásil Toník rozhodně.

Brzy nato stejně usnul, ale zlého snu se bál tak, že kdyby to bylo jen trochu možné, bránil by se spánku celou noc.“

Rada maminky moc úspěšná není, Toníkovi ale dokáže pomoci babička.

Útlá knížka o dětském strachu/úzkosti s příběhem pro děti a vysvětlením a možnostmi, jak k (nejen) nočním můrám přistoupit, pro rodiče. Dětská fantazie je bezbřehá. Někdy stačí jen nepatrná poznámka, zážitek, který sám o sobě nemusí být primárně nepříjemný, ale pokud si k němu dítě přidá svou nadstavbu, argumentuje neochvějnou černobílou logikou, může se z něj velmi rychle stát problém. Prostá vysvětlování a utěšování rodičů, že se bát nemusí, nestačí. Popření strachu, snaha o jeho vytěsnění řešením jistě není, protože i strach má v  dětském vývoji své nezastupitelné místo. Ben Furman nabízí možnost, jak rozpoznat strach iracionální, jak mu čelit. Učí s ním pracovat a zamezit vzniku strachu ze strachu nebo úzkosti, u které se spouštěč hledá o něco hůř.

Dětský čtenář má možnost identifikace, něco podobného jako on prožívá i postava z knížky. U ní se to vyřešilo, proč ne u něj? Spousta ilustrací a rady pro rodiče představují pěkný bonus.

Moje hodnocení: 90 %

Hodnocení dcery: Bylo to dobré a poučené

Pozn.: nevymýšlím si, opravdu to řekla. Také se chodí přiznávat ke spoustě drobností, aby z nich neměla noční můry :).