Věnováno dětem a všem, kteří si k vyjmenovaným slovům zatím hledají tu správnou cestu!

Od základní školy jsem měla moc ráda češtinu. Překvapivě. ?? Vyžívala jsem se v učení se různých pravopisných pravidel, pouček, výjimek z výjimek. Co mě ale vůbec, ale vůbec nebavilo, byla vyjmenovaná slova. Stresovala mě všechna ta každodenní pravopisná cvičení či diktáty, ve kterých se neustále objevovala další a další vyjmenovaná slova (ta naučená jako básnička evidentně nestačila) a jejich slova příbuzná. Jednou se tam psalo tvrdé y, v jiném významu zase měkké i. A kdo se v tom měl vyznat? Víte, někdy jsem ani nevěděla, co dané slovo znamená. Myslíte si, že takový třeťáček se už narodil se znalostí, co je to kupř. taková babyka, vyza, Kamýk, vlys, co znamená mýtit, dmýchat, jaký je rozdíl mezi lišejem a lišajem?

Jsem proto nesmírně ráda, že vám dnes mohu představit úžasnou knihu, jež vznikla ze spolupráce spisovatelky a pedagožky Lenky Zemanové a ilustrátorky Michaely Bergmannové. Nese název Výři nesýčkují aneb Veselé příběhy s vyjmenovanými slovy.

Kolik je v češtině obojetných souhlásek, tolik je v knize zábavných kapitol. Čili osm. Každá začíná povídkou, jež se vztahuje k dané obojetné souhlásce. Např. příběh O Simoně, Vasilovi a Syslovi v sobě obsahuje  všechna vyjmenovaná slova po S, co nejvíce slov příbuzných, a slova, u kterých si naopak musíme zapamatovat, že se píše měkké i.

Po bohatě ilustrované povídce, jelikož autorky správně razí zásadu, že pokud si slovo spojím s nějakým obrázkem, lépe si tento pojem zapamatuji, následuje tabulka daných vyjmenovaných slov, slov příbuzných a ilustrovaný slovníček  méně známých výrazů. Kapitolu zakončují tzv. zákeřné dvojice, což jsou slova, která stejně znějí, ale jednou se v nich píše měkké i, podruhé tvrdé y. Ale nebojte, Lenka Zemanová za pomoci obrázků velice dobře, srozumitelně a hlavně logicky vysvětluje, kdy se má jaké i napsat. 

Tuto část kapitoly jsem uvítala s velikým nadšením. Bez sebemenšího ostychu se vám přiznám, že i já jsem dodnes u některých slov nechápala, proč se píšou s měkkým i, když jejich velmi podobný protějšek se píše s tvrdým y (např. mlít - mlýn). Jejich pravopis jsem se tudíž mechanicky naučila, ale vysvětlení mi prostě chybělo. Autorka u těchto zapeklitých dvojic proto šla až k tomu, jak jednotlivá slova vznikla. A když si díky ní zapamatujete, že mlýn je odvozeno z německého slova Mühle, které se čte [mýle], proto se zde píše tvrdé y, ale slovo mlít se vyvinulo z praslovanského mleti, kde došlo ke změně e na í, tak už v této zákeřné dvojici nikdy neuděláte chybu (s. 49). 

Tím pozitiva knihy zdaleka nekončí:

Její předsádka je opatřena mapou České republiky se jmény měst, v nichž nám pravopis může občas působit potíže. Že? Kopidlno? (Jen názvy vytisknuté světle žlutou barvou nejsou téměř vidět.)

V závěru čtenář najde jednotlivé povídky přetvořené v doplňovačky, kde si může odzkoušet, jak dobře se vyjmenovaná slova naučil, a sám sebe vyzkoušet, jak moc při čtení dával pozor. Autorky si totiž pro bystré hlavičky přichystaly drobné dějové změny.

Na úplném konci najdete mapu Prahy se všemi jejími pravopisně zapeklitými městskými částmi.

Jsem ráda, že se na českém trhu objevila kniha, která dětem, ale i nám rodičům a pedagogům ukazuje, že i takové těžké učivo, jakým vyjmenovaná slova bezesporu jsou, může být uchopeno s humorem, bez stresu a současně na vysoké odborné úrovni.

Tak jen vzhůru do říše vyjmenovaných slov a sláva heslu ŠKOLA HROU!