Když se přijdete podívat do nějaké školky, určitě tam na stěnách najdete výtvory dětí, které do ní chodí. Je z nich vidět radost z tvorby a když tam přijdete s nějakým dítětem, určitě se bude chlubit, který obrázek je jeho.
Určitě by bylo škoda, kdyby se dítě k takové práci dostalo jen ve školce (a to nemluvíme o těch, kteří do školky nechodí). Jenže ne každý dokáže vymyslet námět, co se dá i třeba doma s dítětem udělat. A proto věnuje nakladatelství Portál prostor i knihám, které vás mohou inspirovat.
Jedna z nich vyšla teprve nedávno. Jmenuje se Výtvarné práce s pohádkami a pro blížící se podzimní odpoledne a večery se vám bude určitě hodit. V podtitulu stojí napsáno „52 jednoduchých návodu s krátkými pohádkami.
Je na vás, jestli pohádkou začnete, nebo skončíte. Jak píše autorka můžete ji použít k navození atmosféry nebo jako odměnu za vykonanou práci. Jinak bude asi postupovat maminka hrající si se svým dítětem a jinak učitelka v mateřské školce, která se musí věnovat více dětm. Podle mne pohádka před vlastní prací rozvíjí fantazii dítěte a navíc by dítě mělo pracovat pro radost z tvorby a ne proto, že na konci uslyší pohádku (to se hodí spíše učitelce, která musí motivovat ty děti, kterým se nechce, maminka to v tomto ohledu jednodušší).
Věková hranice návodů je určena dětem od 4 do 9let. Každý návod je navíc označen ikonou, která říká od jakého věku je pracovní postup vhodný. Kromě toho najdete na některých stránkách i ikonu určující, že je pro práci potřeba materiály, které nejsou k dostání v běžném papírnictví (vázací drát, modelovací hmota).
Každá dvoustrana je věnovaná jednomu tématu. Obsahuje seznam materiálu, snadno pochopitelný postup (ten si přečtěte předem, ať můžete svému dítěti vysvětlit, co a jak má dělat). Také si nezapomeňte přečíst tip hned vedle postupu – obsahuje často zajímavé informace, které mohou vaši tvorbu obohatit a posunout dalším směrem.
Až si návod přečtete a připravíte vše, co je potřeba, můžete dítěti ukázat, jak se s námětem vypořádaly jiné děti – najdete zde hned u postupu i ukázky toho, co připravily ostatní. I když jsou některé návody určeny i dětem od 3 let a většina alespoň od 4, nedokáži určit, pro jaký věk jsou určeny pohádky u návodů. Tím nechci nijak hanět pohádky – rozhodně jsou půvabné a rozvíjejí jak fantazii tak slovní zásobu dítěte. Jen mi nepřipadají dostatečně „dětské“, pokud jde o námět. Mnohé z nich obsahují pro tříleté nebo čtyřleté dítě už celkem složitý příběh a ponaučení. Pokud už ale váš potomek chodí do školy, nebo se tomuto věku blíží, určitě se mu bude pohádka líbit.
Jediné co knize chybí je nějaký rychlý přehled, kde by byl seznam všech návodů spolu s označením minimálního věku nebo seznam návodů rozdělený co do složitosti příprav, neobvyklosti materiálů a podobně. Nemůžete jen tak vzít knihu a rychle najít něco, co můžete s dítětem dělat. Musíte chvíli listovat a hledat. V případě výtvarných kroužků to ale není na škodu a my maminky se budeme muset na práci s dítětem předem připravit.
Svou barevností a výborným grafickým zpracováním je kniha obrovskou inspirací pro ty, kteří rádi něco tvoří. Už jen ta spousta barev a ukázky z toho, co dokázaly jiné děti vás i vaše dítě jistě nadchnou pro vlastní práci. Stejně jako autorka – Táňa Macholdová bych vám ráda popřála, abyste si se svými dětmi prožili při práci krásné chvíle a aby vytvořené práce zdobily váš byt, protože určitě budete moci být hrdí na to, co vaše dítě dokáže.

Hana Holoubková

Nová učebnice Pavla Říčana je určena začátečníkům a mírně pokročilým studentům. Kniha začíná názorně: v úvodní kapitole seznamuje autor na praktických příkladech čtenáře s úkoly profesionálních psychologů.

Teprve pak představuje psychologii jako vědní obor zkoumající psychické jevy a chování, načrtává přehled dílčích psychologických oborů a jejich souvislostí s příbuznými vědními obory a ve zkratce i dějiny moderní psychologie.

První díl knihy je věnován popisu psychických jevů a příslušných funkcí: vnímání, představy, paměť atd., vrchol je v tématech vědomí a jáství. V druhém díle pak autor probírá hlavní teoretické a empirické přístupy psychologického výzkumu: biologický přístup, teorie učení, motivaci, kognitivní přístup, psychologii osobnosti atd. Cílem této pedagogické strategie je nejdříve co nejkonkrétněji a nejpřístupněji seznámit čtenáře s jevovým materiálem, který tvoří jádro předmětu psychologie, a teprve pak přikročit k teoreticky náročnějším tématům a modelům.

Profesor Říčan píše zároveň poutavě, srozumitelně a přesně, jak ukázal už ve svých opakovaně vydávaných knihách Psychologie osobnosti a Cesta životem. Studium jeho nové učebnice poskytne začátečníkovi spolehlivý základ, na kterém může dále stavět. Množství praktických příkladů, grafů, obrázků a nabídnutých cvičení (některá mají formu hry) čtenáře upoutá, usnadní mu pochopení i zapamatování látky. Petitem je tištěna náročnější látka, kterou může začátečník při prvním čtení přeskočit, případně ji úplně pominout.

Pečlivě promyšlené definice základních pojmů jsou graficky zdůrazněny a stojí i za zapamatování. Není jich však mnoho, stejně jako není v knize příliš mnoho faktografie. Místo hotových definic jsou pojmy většinou „vykládány“ v situačních příkladech. Tyto drobné příběhy pomáhají studentům vytvářet představy o popisované problematice a usnadňují tím i její porozumění. Namísto memorování textu může čtenář vysvětlované pojmy v jejich kontextu „prožívat“, lépe si je uvědomovat, pamatovat a také je dobře využívat při práci s dalším textem. Důraz je tedy položen na psychologické myšlení, k němuž autor čtenáře vede způsobem výkladu, zvláště upozorňováním na souvislosti, často překvapivé. Čerpá přitom - podobně jako v řadě svých odborných knih - z bohaté klinické, badatelské, pedagogické a životní zkušenosti. Některé formulace, například o vztazích mezi instinkty, pudy, motivy a city, ocení pro jejich originalitu i odborník.

Říčan samozřejmě čerpá z řady učebnic a monografií autorů různých názorových proudů, ale jen málo přímo cituje. Bohatý a rozmanitý materiál ztvárňuje - obdivuhodně výstižně - poměrně jednoduchým a v celé knize jednotným pojmovým aparátem, jak si to může dovolit právě ten, kdo svému oboru do hloubky rozumí. Sympaticky se vyhýbá cizím výrazům a všude, kde je to možné, užívá českých ekvivalentů. Logicky přesné formulace jsou přitom často doplňovány výraznými metaforami, jež zkratkou vystihují to, co by suchým vědeckým jazykem bylo možno vyjádřit jen zdlouhavě a přitom neúplně.

Autor není hlasatelem "jistot", seznamuje čtenáře s různými, často protichůdnými názory. Nijak však neskrývá svou vlastní orientaci. I když plně oceňuje perspektivy biologického přístupu a behavioristických výzkumů, je zřejmé, že si nejvíce slibuje od kombinace hlubinné psychologie (klasické i archetypální) s humanistickou psychologií. Velmi mu záleží na tom, aby student od samého začátku chápal psychologii jako pomůcku pro zodpovědné vedení vlastního života a nekončící hledání jeho smyslu i skutečné lidskosti.

Říčanova učebnice přesahuje rozsahem látky i jejím propracováním současné nároky středoškolské výuky, v níž většinou psychologie hraje roli předmětu, "ze kterého se nestřílí", který je sice považován za zajímavý, ale jehož význam pro všeobecné vzdělání je ve skutečnosti silně podceňován. Snad se tato kniha svou vyvážeností, srozumitelností, přesností a inspirativností stane jedním z podnětů, aby psychologie zaujala ve středoškolské výuce důstojnou pozici vedle předmětů jako je matematika, biologie či moderní jazyky.

Pavlína Janošová (autorka přednáší psychologii na katedře učitelství pro střední školy na HTF UK v Praze)