Alenka z první třídy se svými kamarády a kamarádkou touží zažít nějaké dobrodružství. Objeví, že je každou noc rozsvícené okno na půdě ve škole. Jak se ale v noci dostanou do školy, aby objevili to, co se tam skrývá?

Autorka má dvě dcery – Aničku a Marušku, díky kterým se dostala ke spisovatelské kariéře. Kromě psaní vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a pracovala jako klinická psycholožka v Dětském rehabilitačním stacionáři v Ostravě s dětmi s pohybovým postižením. Po mateřské dovolené začala pracovat ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením.

Proč jsem si knihu chtěla přečíst?

Už odmala miluju záhady.

Miluju půdy, vždy skrývají nějaké překvapení či záhadné věci.

Zajímalo mě, jestli se dětem podaří záhadu rozlousknout.

Pokládala jsem si otázku, co se v noci děje na školní půdě, že se tam musí svítit.

Chtěla jsem vědět, jestli se děti budou při řešení záhady bát.

Chtěla jsem zjistit, jak děti přijdou na to, že je na půdě každou noc rozsvíceno, když v té době mají dávno spát.

Zajímalo mě, jestli najdu v knize i další záhady, které děti budou řešit.

Děj

Alenka chodí do první třídy a touží zažít nějaké dobrodružství. Svěří se o tom Janě, Lukášovi a Adamovi a zjistí, že oni by si přáli to stejné. Protože ale nevědí, kde vzít dobrodružství, rozhodnou se, že v noci zkusí nespat a sledovat z okna cokoliv, co může být zajímavé nebo podezřelé.

Alenka, protože bydlí naproti škole, uvidí, že se každou noc svítí na půdě, a to je pro pátrací partu znamení, že musí stůj co stůj zjistit, co se tam děje.

Podaří se jim rozlousknout záhadu školní půdy a zažijí díky tomu dobrodružství, po kterém tak toužili?

Plusy

Krásná obálka knížky.

Text měl správnou velikost, takže byl pro první čtení ideální.

Nechyběly ilustrace.

Příběh v knize byl napínavý až do konce.

Jednotlivé kapitoly nebyly pro děti příliš dlouhé.

Mínusy

Konec příběhu mě zklamal. Byl na mě moc pohádkový. Raději bych uvítala reálnější vysvětlení, proč se na půdě svítilo. Ale to je spíš můj dospělejší pohled na knihu. Věřím, že dětem se konec určitě bude líbit.

Nemohla jsem si pomoci, ale ilustrace mi hodně připomínaly kresby Heleny Zmatlíkové.

V knize není objasněno, jestli si po celou dobu někdo jiný všimnul, že je na půdě rozsvíceno.

Závěrem

Knihu doporučuju číst menším dětem a při přítomnosti rodičů, aby jim bylo vysvětleno, že se jedná o pohádkový konec, nikoliv o realitu. Bojím se totiž o to, aby menší děti celý život nevěřily, že to, co děti našly na půdě, je možné doopravdy. Určitě jsem pro, aby si děti rozvíjely fantazii, ale na druhou stranu bych si přála, aby dokázaly rozeznat i to, co je skutečné. Hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti.

Děti si během dne nejčastěji sami listují v encyklopediích, okénkových knihách nebo berou do ruky Kouzelné čtení, večer většinou společně saháme po příbězích "ze života" a méně často po pohádkách. Reálné příběhy o dětech jsou pro děti nejsmysluplnější, situace jsou jim důvěrně známé, dokážou se vžít do kůže hlavních hrdinů. Nejsme ale striktní, dětem dopřáváme i příběhy ze zvířecí říše, ale také nějakou tu fantazii. Klárce už vybírám knihy i podle samolepky "první čtení". Nechci jí diktovat, lásku ke knihám jsme v ní vypěstovali, teď už chci, aby si vybírala, co ji láká. A co ji bude motivovat ke čtení. Není ještě schopná sama si přečíst celou knihu, i když už číst ve své podstatě umí. Stále je to pro ni hodně těžká práce. K těmto prvním pokusům doporučuju knihy založené na genetické metodě čtení. O dvou knihách, na kterých si Klárka čtení trénuje, jsem psala článek v létě. Ty jsou ideální do začátku, všechna písmena velká, máloslabičná slova, krátké věty, žádná velká zápletka, na kterou by se čtenář amatér musel soustředit. A následným krokem jsou knihy z edice "první čtení", které nabízí několik nakladatelství. My jsme začali s nakladatelstvím Portál, protože jejich literaturu vnímám jako velice kvalitní.

Co vybrat jako první knihu pro prvňáčka? Knihu o prvňáčcích. Prostředí školy je pro děti zatím velmi fascinující, dokážou si představit, jaké situace asi hlavní hrdinové prožívají. Postavy jsou jim blízké a sympatické, zápletky jim přijdou navíc vtipné. Když jde navíc o nějaké dobrodružství, je úspěch zaručen. Ze všech těchto důvodů jsem Klárce vybrala knihu Záhada školní půdy (Portál, 2015, teď na většině míst vyprodáno). Autorka Zuzana Pospíšilová je zároveň dětská psycholožka, takže do svých knih vkládá i něco navíc.

Záhada školní půdy je bohatě ilustrovaná útlá kniha, která se malému čtenáři dobře drží. Nabízí neotřelý příběh několika spolužáků, kteří touží po dobrodružství. Při nočním pozorování školy zjistí, že se na půdě svítí. Je potřeba hodně důmyslnosti, ale také dílo náhody, aby kamarádi odhalili, co se v posledním patře školy v noci děje. A že budou děti překvapené!

Kniha je zábavná, psaná moc hezkou jednoduchou češtinou. Velká písmena, krátké věty i jednotlivé kapitoly, skoro každá strana je doplněna o ilustraci. Příběh o síle přátelství, o překonání strachů, o důvěře i o touze zažít něco velkolepého.

Kdo z dětí by nechtěl zažít nějaké dobrodružtví? Určitě každé! A protože Alenka, Jana, Lukáš a Adam během dne žádné dobrodružství nezažili a hodně po něm touží, tak se rozhodnou pro noční pozorování. Ano, slyšíte dobře! Večer tyto nebojácné děti zjistily, že je každou noc rozsvíceno na školní půdě. Ale proč, když tam v noci nemá nikdo být. Při jejich pátrání, při kterém se vydaly přímo na školní půdu, i když je tam vstup zakázán, ale zjistily, že jsou na půdě jen různé věci a vycpaná zvířata, které se používají pro výuku ve třídách. Ale kdo tam tedy vlastně chodí v noci?

Možnost, jak to zjistit, dostaly děti velmi brzo, bohužel se porouchal autobus, který je měl odvézt na výlet. A tak paní učitelka místo školního výletu vymyslela nocování ve škole. Takže Alenka, Jana, Lukáš a Adam dostali šanci se v noci podívat na půdu. Ano, škvírou viděli, že se tam svítí a jaké bylo jejich překvapení, když otevřeli dveře! Koho děti na půdě objevily, už ale neprozradím.

Je to moc pěkná kniha, zařazená jako první čtení. Samozřejmě má větší písmenka, takže se bude dobře číst prvňáčům, ale nejen jim. Určitě zaujme i menší děti, kterým se čtením pomohou rodiče. Tajemný, pohádkový příběh má jen 63 stránek, takže i menší děti bude příběh bavit.

Přestože Dominik není velký čtenář, tak ho tato knížka moc bavila, byl zvědavý na to, koho děti vlastně na půdě objeví. Takže jsme tuto knihu přečetli za dvě odpolední chvilky. A oběma se nám moc líbila.