Dětské spisovatelce a překladatelce Daniele Krolupperové vyšla před několika lety kniha – Zákeřné keře, která určitě stojí za zmínku. Nádherný napínavý pohádkový příběh nás přenese do světa víl a jedovatých rostlin. Hned na začátku příběhu zakleje zlý čaroděj Rulík vílu Vincencii věčným spánkem. Pokud by se jejím přátelům vílu nepodařilo kletbu zlomit, už nikdy se neprobudí, stane se z ní stín a bude muset navěky Rulíkovi sloužit v jeho zámku. Pojďme se podívat na tento krásný pohádkový příběh blíže. Knihu vydalo mé srdeční nakladatelství Portál.

Jak již bylo řečeno v samém úvodu, vílu Vincencii zaklel Rulík. Její přátelé vodní skřítek a ostatní víly to poznaly podle věnce spleteného z větviček jedovatých keřů a rostlin. Vincencii uspal právě jejich jed. Pokud se jed dostane až k srdci, nebude jí pomoci. Proto si přátelé musí pospíšit a zachránit ji co nedříve tím, že každou větvičku z věnce musí vrátit některému z jedovatých keřů a rostlin. Tím, že se větvičky dostanou zpět ke skřítkům, vezmou s sebou i jed a kouzlo bude zlomeno. Čekají je velice nebezpečné úkoly. Tím hůř, že většina víl nezná jedovaté keře, kterým by větvičky vrátily. Poznáš je s našimi odvážnými vílími přáteli ty?

Naštěstí víla Cecílie si všimla, že jedna větvička patří zlatému dešti. A tak se přátelé vydají k prvnímu keři. Mezitím u spící Vincencie zůstává maličká víla Žofie. Nemohou přece spící vílu nechat o samotě. Ostatní víly se společně se studničním skřítkem vydávají do zámecké zahrady k prvnímu keři. Jaké putování je čeká mezi jednotlivými stanovišti u každého z keře nebo rostlin, se nechte překvapit v napínavém příběhu.

Před každým příběhem nás čeká tak trochu přírodovědné „okénko“, kdy se dozvídáme o daném keři či rostlině s věrohodnými ilustracemi. Následuje příběh a na konci každého příběhu jsou otázky, na které by děti měly umět odpovědět. Celé toto zpracování knihy je mi velice sympatické a musím konstatovat, že je i přínosné. Příběhy jsou dlouhé tak akorát. Když si budete chtít dát pauzu, není nic jednoduššího než knihu na konci příběhu založit. Záhy zase budete pokračovat tam, kde jste přestali. Kniha je přínosná tím, že se děti naučí poznávat nové keře či rostliny, které třeba dříve neznaly. O krásné ilustrace nejen keřů, ale víl a dalších pohádkových bytostí se postarala Eva Chupíková.

Kniha je určena pro předškoláky, jejich rodiče či učitelky z mateřských škol, ale i mladší děti školního věku. Knihy Daniely Krolupperové mám moc ráda a ráda se k nim s dcerou vracím. I u této knihy tomu nebude jinak. Za nás vřele doporučujeme.

Spisovatelka Daniela Krolupperová patří mezi současné, oblíbené a kvalitní autory literatury pro děti a mládež. V projektu jsme již uvedli recenze na její knihy Vánoční tramvaj a Jde sem lesem. Roku 2010 vydalo nakladatelství Portál titul Zákeřné keře. O jeho oblíbenosti mezi čtenáři svědčí i to, že se roku 2015 dočkalo už druhého vydání. Naučte děti poznávat nejběžnější jedovaté keře a rostliny, které můžou nalézt ve svém okolí, a to zábavnou formou pohádkového příběhu.

Každou noc ožije trávník u zahradního zámeckého jezírka tancem víl. Tato noc je však jiná, protože zlý čaroděj Rulík jednu z víl, Vincencii, zakleje pomocí věnce z jedovatých keřů kouzlem věčného spánku. Její družky společně se studničním skřítkem se musí pokusit o její záchranu. Ta spočívá v nalezení všech keřů ze zakletého věnce a navrácení jejich větviček zpět skřítkovi, který v daném keři žije. Nebude to však jednoduché. Jak objeví neznámé keře, když k nim neznají cestu a mají čas jen do rozednění? Jak si poradí s víložravým kocourem či kouzly čaroděje Rulíka? Na jejich pouti je čeká mnoho překážek i překvapení.

Víly se vylekaly. „Ale jak můžeme Vincencii zachránit?“ zeptala se víla Cecílie, která měla vlásky dlouhé až na zem.

„Vidíte tenhle věnec?“ odpověděl skřítek. „Je spletený z větviček z jedovatých keřů a rostlin. Vincencii uspal právě jejich jed. Jestli se jí dostane až k srdci, už jí nebude pomoci. Máme málo času! Do svítání musíme kouzlo zlomit, jinak je s Vincencií zle!“ (Str. 11)

Příběh zdařile kombinuje faktické informace o jedovatých keřích a rostlinách s pohádkou. V úvodu každé kapitoly nacházíme celostránkovou ilustraci keře se stručným popisem jeho vlastností. Setkáme se tak například se zlatým deštěm, psím vínem, břečťanem, pámelníkem či rulíkem zlomocným. Na závěr jednotlivých kapitol jsou připojeny otázky, některé otevřené, jiné s klíčem, sloužící k upevnění získaných poznatků. Na zadní předsádce je předložen obrázkový plánek s jednotlivými zastaveními, díky kterému si čtenáři můžou celou cestu znovu projít, rostliny a keře pojmenovat a tím si zopakovat, co se dozvěděli.

Příběh je čtivý, nepostrádá napětí, kouzla a nadpřirozené bytosti. Daniela Krolupperová obohatila skřítky a víly zvláštními zvyky či veskrze lidskými zálibami, což je i pro dospělého velmi milé zjištění. Leckterá informace ho také možná překvapí. Já jsem například vůbec netušila, že zlatý déšť patří také mezi jedovaté keře, a dozvěděla jsem se i jiné zajímavosti, např. o původu slova muchomůrka.

Zejména ze začátku mi přišel příběh trochu monotónní, ale v poslední třetině nabral spád a čtenáři se můžou těšit na překvapivé rozuzlení. Paní Krolupperová je jako vždy ve psaní nápaditá a vystavuje hrdiny nečekaným situacím.

Některá slova, ale není jich mnoho, budou pro čtenáře možná obtížně vyslovitelná nebo neznámá, např. skřítčice, Vincencie, mrzoutit se, zkroušeně, rokle.

V knize se setkáme se dvěma druhy ilustrací. Má je na svědomí oceňovaná ilustrátorka Eva Chupíková. První souvisí s příběhem, jsou zasazeny do prostředí nočního parku a temnotu oživují jen barevné postavy pohádkových bytostí. Skvěle tak podtrhují tajemnou a strašidelnou atmosféru vyprávění. Druhý typ kresby obsahuje také popisky a poměrně věrně znázorňuje keř či rostlinu, o které bude v kapitole řeč. Výtvarné ztvárnění je velmi sugestivní a rychle si podmaní nejen děti, ale i dospělé.

Díky pohádce a herbáři jedovatých rostlin v jednom se děti pobaví i nenásilně poučí. Vědět, které keře a rostliny jsou jedovaté, je pro život opravdu důležitá informace, zvláště pro děti. Na druhou stranu se však dozvědí, že některé lze využít i prospěšně. Proto považuji knížku za velmi podnětnou a užitečnou. Určitě bych ji doporučila k předčítání už dětem předškolního a mladšího školního věku, vyprávění podle obrázků lze využít i u dvouletých. Bude dobrým společníkem na procházku po okolí domova či do parku, kde můžete děti s keři seznámit na vlastní oči. Vzájemné propojení pohádky, faktů a skutečnosti v dětech zážitek z četby ještě zvýší a věřím, že si důležité informace lehce zapamatují.

Po 8 letech pravidelného čtení dětem jsem loni touto dobou četla dětem jen z přesvědčení, že se to tak má dělat. Nedivím se, neboť knihy čtené s nadšením prvorozenému jsem při třetím dítku znala pomalu nazpaměť. Pokud stejně jako já máte občas krizi při čtení dětských knížek, tohle je právě ta kniha, která Vám vrátí radost z večerního čtení.

Kniha Zákeřné keře zaujala nejen moje dcery ve věku 7 a 4 roky, ale i mne. Rozhodně je to kniha, kterou jsem svým dětem číst chtěla. Bavila nás tak, že jsme před spaním přečetly kapitoly dvě i za cenu mírného posunu večerky.

Kniha obsahuje 12 kapitol. Máte možnost s dětmi poznat Zlatý déšť, Tis červený, Pámelník bílý, Hlohyni šarlatovou, Skalník Dammerův, Zimolez Brownův, Psí víno, Břečťan popínavý, Jmelí bílé, Konvalinku, Muchomůrku červenou a Rulík zlomocný. Každá z těchto rostlin je zobrazena na zvláštní straně včetně shrnutí základních znaků, podle kterých je poznáme.

Skvělé je, že toto poznání je prostřednictvím příběhu zahradních víl. Víly se s pomocí vodního a keřových skřítků snaží o záchranu jedné z nich. Jak poznamenala moje druhačka: „Je to strašně napínavé maminko, musíme číst dál.“

Na konci každé kapitoly jsou 4 otázky, kde jsme si ověřily, zda jsme si vše správně zapamatovaly.

Už samotný příběh moje dcery pohltil hned v první kapitole. Ilustrace Evy Chupíkové mají takové kouzlo, že dcery se nemohly dočkat každého otočení stránky. Víly jsou jedna krásnější než druhá. I skřítky si moje dcery představují právě takto.

Hodně času jsme strávily nad plánkem na konci knížky. Dcerky si na něm ukazovaly dobrodružnou cestu víl. Rekapitulace celého příběhu a opětovné listování knížkou vedlo k dalšímu opakování nových znalostí. My už rozhodně budeme vědět, že keř s bílými práskajícími kuličkami je Pámelník bílý.

Knihu Zákeřné keře si nechcete jen půjčit z knihovny a vrátit. Zcela určitě je to kniha, kterou budete chtít mít doma a spolu s dětmi se k ní po procházkách vracet. My už víme přesně, které rostliny chceme na našich výletech najít.