Český ilustrátor Petr Horáček je u nás doma velmi oblíbený. Přestože cácorka už nastoupila do třetí třídy, stále jeho tituly vyhledáváme. Ony totiž pohladí po duši a přimějí k zamyšlení i dospělého.

Osobité ilustrace doprovází příběh, který tentokrát otevírá téma jinakost. Něco, s čím se setkáváme všichni a velmi často. Nejde jen o to být jiný a připadat si proto sám, ale i cítit se kvůli tomu vykolejený a mimo. Co si v takovém případě počít? A je to opravdu záležitost negativní?

Pestrobarevná knížka vybízí k dialogu, který pomůže dětem nebát se odlišovat. Vše sděleno formou, která je jim šitá na mítu a jakou si oblíbí. Není to jen případ veselých barev a polidštěných zvířátek, ale i množství textu a jednohubková délka 24 stran. Zelený hroch se přidal na čestnou poličku hned vedle publikací Motýlek, motýl a Ztracená ponožka, což jsou momentálně dvě nejoblíbenější „Horáčkoviny“ u nás doma.

U Petra Horáčka nás baví a ohromuje nápaditost a především nadčasovost jeho kousků. Jejich sdělení, radost a společně strávený čas budou aktuální, hravé a důležité teď, stejně jako za deset či dvacet let. Nejde o komerční z prdu kuličku, po které za dva roky nevzdechne pes, protože ji převálcuje jiná. Svěží barvy a ilustrace, které působí plasticky, hřejivě, ale zároveň si zachovávají jistou dávku realističnosti, hrají prim a nepřestávají bavit. Jen tak dál!

Být jiný než ostatní. Je to špatně či ne?

Krátký příběh o tom, že být jiný je vlastně úplně normální. Za mě dost důležité téma, které P. Horáček podal naprosto skvěle.

Mimo to tam není mnoho textu, ale spousta obrázků - což večer unavení rodiče určitě uvítají.

Jo a my se doma shodli, že zelení hroši EXISTUJOU!

Každou knihu od Petra Horáčka si naše děti vždy zamilovaly. Nebylo tomu tomu jinak ani u novinky Zelený hroch.

Příběh vypráví o hrochovi, který se liší od ostatních hrochů. Jak už název prozrazuje, je zelený, tedy je jiný…. Ale správně by takový neměl být. Zelení hroši přece neexistují…

Jeho přátelé - žába, slon i žirafa ho uklidňují. Mají ho rádi takového, jaký je. Nezáleží na tom, jak vypadá…je jejich kamarád. Ale co ti o tom mohou vědět. Oni mají barvu přesně takovou, jakou má jejich druh…Ti se nemusí trápit…Neliší se…

Později si však hroch všimne pestrosti ryb v řece a divoké barevnosti papoušků na stromech a konečně si uvědomí, jak úžasné je, když je každý jiný. Vždyť by to byla děsná nuda, kdybychom byli všichni úplně stejní….

Navíc v samém závěru knihy potká hlavní hrdina jinak barevného hrocha…. A za výběr jeho barvy pan Horáček od dcery dostává jasných 100 bodů. :-D