Horáček, Petr: Zelený hroch - autor recenze: Matka na třetí (@matka_na_treti) https://www.instagram.com Zelený hroch je smutný. Někdo mu řekl, že zelení hroši neexistují. Ale... co je potom on?
Kniha o jinakosti vzhledu, o sebepřijetí i sebelásce, kniha, která vás dojme a pobaví. Taková je nejnovější kniha od Petra Horáčka.
**********
Fakt je, že na každou novou knihu od pana Horáčka se těším opravdu jak ta malá holka. Když jsem přemýšlela nad tím proč, tak jsem si musela upřímně odpovědět - je to nesporně i pro to, že pan Horáček na mě vždy působil jako nadmíru laskavá a příjemná osobnost a každé setkání s ním se pro mě a mé děti stalo milou vzpomínkou.
Největším fanouškem (tedy až na mě) je u nás doma můj 8 letý syn. Kniha Slon byla první, kterou přečetl sám. Podle Modré příšery nám hrál divadlo. Na Světě knihy v roce 25 chtěl na přednášku Král+Horáček a náhodou tam vyhrál obraz, který na přednášce pan Horáček namaloval (někde z května o tom najdete reel) . A kniha Zelený hroch byla na prvním seznamu jeho vánočních přání.
Když ale zkusím odečít mé (pochopitelné že jo) osobní preference a zaměřím se jen na obsah knihy, tak stejně musím konstatovat - je krásná.
Mě jako malé holce bylo čteno o dokonalých princeznách, co sedí na zadku a čekají, až je někdo zachrání (Disneyho knihy měly v 90. velký boom) a nebo o super cute zvířátkách, které zas nedělaly nic moc zajímavýho. A nezapomeňme na Čtyřlístek, který optikou dnešní společnosti trpěl nejednou přehnanou stareotypizací. Jistě to bylo i výběrem mé mámy, ale generace malých dětí mohou nyní číst třeba o tom, že je v pořádku být jiný. Že není nutné odpovídat zažitým představám. Že je skvělé mít dobré přátele. A že tím nejlepším je být dobrým přítelem.
A já jsem tak prostě a obyčejně šťastná, když další taková kniha obohatí ten náš knižní rybníček.