Kdybyste měli stroj času, kam byste se vydali? Vojta s Klárkou se vydají časem se svou prababičkou napříč 20. stoletím, aby poznali, jak žila, a pokusili se jí vrátit paměť. Podaří se jim to? A co se při tom naučí? Cesta není jednoduchá, čtenáře při tom čeká plno zábavného luštění, v němž nebude chybět ani tajná zakódovaná šifra!

Kniha volně navazuje, tedy není třeba předchozí knížky znát, na tituly Ztraceni v Rudolfinské Praze a Tajemství pokladu sv. Václava. Všechny tyto knihy jsou gamebooky neboli hrací knihy. Publikace, kterou recenzuji, je založena na vyřešení úkolů, jak je vidět na obrázku. Úkoly jsou například matematické, postřehové, spojovací a především krásně spojené s ilustracemi. Chceš to taky zkusit? Tak dávej pozor, tady máš první úkol:

Čím mě kniha oslovila?

Tématem cestování časem.

Chtěla jsem vědět, jakým způsobem budou děti cestovat časem, a hlavně, jak budou cestovat se svojí prababičkou na vozíku.

Zábavným luštěním, které je propojeno s ilustracemi.

Tím, že kniha obsahuje tajnou šifru (všecÝy), u níž se zdá, jako by šlo o tiskařskou chybu, ale není tomu tak!

Děj knihy

Vojta s Klárkou mohou díky tajnému vědeckému experimentu cestovat časem. Stroj času vlastní Alex, jejich známý, bláznivý vědátor z hvězdárny. Jsou to vlastně hodinky, které když se zapnou, vytvoří kolem člověka světelnou bublinu. Cestovat se dá nejen s lidmi, ale i s věcmi, jen je na ně potřeba ukázat světelným paprskem. Pak se zadá čas a místo, ale než se dá přesunout na nové místo s novým časem, musí se na jednom místě strávit jedna hodina.

Vojta s Klárkou vezmou časem svoji prababičku na vozíku, která slaví 107 let, ale už zapomíná. Toto dlouhé žití jí prý kdysi předpověděl záhadný Přemysl. Svůj život si prababička zaznamenávala do deníku a díky tomu Klárka s Vojtou zadávají na svých cestách datum a místo a doufají, že pomohou prababičce paměť vrátit.

Děti se s prababičkou podívají na hodně míst z 20. století a naučí se spoustu nových věcí. Třeba hru Jak se tlučou špačky, která se dříve hrála. Dozví se také, jak se prababička poprvé setkala se svojí láskou, jak to vypadalo za války, jak probíhal lampionový průvod nebo jak se lidé měli za dob komunistů.

Podaří se prababičce vrátit paměť a dostat se v pořádku domů a do současnosti? Jak se bude cestovat s prababičkou na vozíku? Nedostanou se všichni do nějakých patálií? Najdou záhadného Přemysla? Co všechno za dobrodružství zažijí?

Plusy

Nejvíce se mi líbily ilustrace, které byly propojeny s luštěním.

Bavilo mě řešit zakódovanou tajnou šifru.

Čekala jsem, že když je kniha určena čtenářům do 13 let, budou v ní lehké úkoly. Mýlila jsem se, u některých úkolů jsem se dost zapotila.

Líbilo se mi, že kniha obsahuje řešení, které je napsáno zrcadlově, ale ještě předtím upozorňuje, že se máme raději vyspat a druhý den zkusit obtížný úkol vyřešit znovu, než se podívat na řešení.

Z knihy se opravdu dozvíte zajímavé informace z historie a díky zábavným úkolům na ně jen tak nezapomenete.

Na konci knihy si můžete dopsat jména do svého rodokmenu nebo ho okopírovat.

Úkoly si můžete oskenovat a řešit je společně s ostatními.

Mínusy

Zamrzelo mě, že kniha už na začátku vybízí k tomu, abychom do ní nepsali, ale své odpovědi si zaznamenávali na papír, aby ji mohl luštit ještě někdo další. Jsou tam ilustrace, které bych si ráda vybarvila. Sice je v knize upozornění, že se nedá číst podruhé znovu, ale já jsem si jistá, že kdybych si ji přečetla znovu za několik let, odpovědi na nyní již vyřešené úkoly bych si nepamatovala. Ovšem pokud někdo bude chtít číst knihu s kamarády, pak by toto smysl dávalo.

Příběh mě trochu zklamal, nepřišel mi moc propracovaný. Bohužel o něm nemůžu říct: „Wow, to si musím přečíst znovu!“ Přišlo mi, že v knize jde především o informace z historie než o samotný příběh. Čekala jsem víc napínavých scén. Ke knize bych se vrátila spíš díky zajímavým hádankám.

Závěrem

Knihu doporučuji všem, kteří milují hádanky, chtějí se dozvědět něco o naší historii a nebo by rádi zahnali nudu.

ěco vám o sobě prozradím: maturovala jsem z dějepisu. Jen jsem se nestihla už naučit otázky od 1. světové války po současnost a pro mou smůlu si vytáhla poslední otázku. A protože mě od maturitní zkoušky nevyhodili, nedonutilo mě to se tyto dějiny už doučit. Přiměla mě po mnoha letech až kniha: Zpět o sto let na výlet. Najdete v ní nejstěžejnější historické události od 1. světové války do roku 1989 včetně mnoha dalších zajímavých poznatků, které se jen tak někde nedočtete.

Jedná se o zcela odlišnou knihu – to zjistíte téměř okamžitě, co ji otevřete. Stránky totiž nejdou za sebou popořadě. Příběh pojednává o dvou dětech, které se rozhodnou svou 107letovou babičku vzít pomocí stroje času na výlet do jejího mládí. Svou cestu započnou v době, kdy zabijí Ferdinanda d’Este v Sarajevu, projdou 1. i 2. světovou válkou, pražským jarem, Velkou říjnovou revolucí i prvomájovým průvodem. Abyste si tento příběh mohli přečíst, budete muset vyřešit na každé dvojstraně úkol. Výsledkem je vždy číslice, která říká, kde máte ve čtení pokračovat dál. Autorka se dala velkou práci s úkoly, díky nim se dozvíte další informace vztahující se k probírané události v dějinách. Úkoly vyřešíte jen za předpokladu, že budete pozorně číst příběh i text u úkolů, počítat, podrobně zkoumat ilustraci. Řešení různých matematických, logických, jazykových šifer mi zabralo zpravidla dvojnásobek času než přečtení jedné stránky příběhu. Nejedná se vůbec o banální úkoly. V mnoha případech jsem úkol vyřešila špatně a někde si ani nevěděla rady. Pro tyto případy je vzadu nápověda (díky za ní, jinak bych knihu asi nikdy celou nepřečetla). Jedná se o seznam čísel stránek, kde příběh dál pokračuje. A aby nám to autorka ještě víc ztížila, čísla jsou psaná zrcadlově.

Kromě dějin se děti dozví, proč za 2. světové války neměly kostely zvony, proč se Velké říjnové socialistické revoluci říká říjnová, i když se udála v listopadu, že se do školy chodilo i v sobotu, svítilo se petrolejkami, jaké hry kdysi děti hrály, proč se nesměly zpívat koledy, jaké se nosily účesy, jak kdysi vypadaly automobily či invalidní vozík a mnoho dalšího.

Nejsem si jistá, zda kniha není pro 9leté děti příliš náročná a určitě bych její hranici nevymezovala jen do 13 let. Protože mě dějiny 20. století zajímaly, přečetla jsem knihu jedním dechem – tedy skoro jedním dechem. Vlivem úkolů mi to trvalo trochu déle, ale alespoň mě autorka donutila čtení nikde neošidit a zpětně mohu říct, že mě to i takto víc bavilo a víc jsem si i zapamatovala.

Hodnocení

Renata Šindelářová napsala třetí volné pokračování o Vojtovi a Klárce. Tentokrát je čeká výlet o sto let zpátky do naší historie.

Vojtova prababička Maruška slaví sto sedmé narozeniny. Stále se těší dobrému zdraví, ale mysl už jí neslouží tolik, takže si už nepamatuje jména. Vojta s Klárkou jí věnují nevšední dárek - výlet do doby, kdy se narodila. Za pomoci kouzelných hodinek bude tato netradiční trojice skákat v čase, aby babičce připomněla všecÝy ty krásné časy a důležité momenty v jejím životě. A nejen to, díky tomu se Vojta s Klárkou něco naučí z československé historie.

Tato kniha není je obyčejným příběhem, ale je gamebookovým typem - pokud se chcete přesunout na další kapitolu, musíte nejprve vyluštit úkol, který se nachází na konci každé kapitoly. Úkoly jsou z různých oborů - čtenář musí vyřešit především matematické úkoly, autorka ale také zvolila úkoly jazykové i úkoly, které rozvíjí logiku a postřeh. Většinou jsou úkoly jednoduché, občas je potřeba u nich přemýšlet. Přiznám se, že leckdy jsem se výsledku spletla a občas jsem si nevěděla rady. Pro všecÝy takové čtenáře, jako jsem já, je vzadu klíč k rozluštění. Ale nemyslete si, že si jenom přečtete číslo stránky, tak jednoduché to není.

Tato útlá kniha volně navazuje na tituly Ztraceni v rudolfinské Praze (2017) a Tajemství pokladu svatého Václava (2019). Děti se v příběhu dozví o klíčových okamžicích československé historie, například o válečné době, partyzánech, autorka také zmiňuje komunistickou dobu i sovětskou okupaci. Vše ale jen letecky, jen nástin, že se něco událo.

Titul ale není gamebookem v pravém slova smyslu. Jedná se spíše o příběh s luštěním. Nicméně to nemění nic na tom, že se kniha četla dobře. Trochu mě ale zlobilo, že jsem se do příběhu nemohla pořádně začíst. Možná to bylo tím, že jsem musela příběh přerušit kvůli tomu, abych vyřešila další úkol? Těžko říct. Pokud ale chcete zabavit své děti něčím jiným než obyčejnou knihou, sáhněte určitě po tomto typu. Děti budou mít o zábavu postaráno.