Když už bych si myslela, že mě nedokáže nic překvapit, opět zjistím, že může. Třeba těchto 15 příběhů s pracovními listy. Ta celková promyšlenost, provázanost, originalita – autorce tleskám.

Každý příběh je jiný, originální, čtivý, s rozsahem na jednu stranu A4. Vyjma toho úvodního, který nás seznamuje s domem na rohu ulice, vypráví každý další příběh o jednom bytě s nájemníkem/ky. Někdo bydlí sám, někdo v početné rodině, hrdiny jsou dospělí i děti. Dospělí většinou v něčem vynikají – v malování, šití, hudbě, zahradničení, zámečnictví, pečení, skládání hudby. V případě dětských hrdinů se tam leckdo z dětí i pozná –třeba ten, kdo nepustí telefon z ruky, nebo je tvrdohlavý, nepořádný, či se mu nechce po ránu vstávat. Postavy se v příbězích různě potkávají, pomáhají si. V každém příběhu je mimo to i popsáno, kde přesně jednotliví nájemníci bydlí. Pod textem je pak k vystřihnutí okénko, které se lepí na konci knihy do domku plných oken, čímž se procvičí jak prostorová orientace, tak i porozumění textu. Hned mě napadlo, že po vyplnění lze i s tímto domečkem dál pracovat – díky tomu, že každé okénko obsahuje indicii z příběhu (např. dort, gramofon, květiny, štětce), můžeme si kromě prostorové orientace zpětně připomenout děje jednotlivých příběhů.

V každém příběhu je vždy tučně označené 1-3 slovní spojení (hraje všemi barvami, předla blahem, práce měl až nad hlavu, trpělivost přináší růže, láska neznala hranic, třešnička na dortu, uletěly včely, koukali jak vyorané myši, klepala se jak ratlík, spolkl všechnu moudrost světa…), u kterých lze přemýšlet, proč vůbec kdysi vzniklo. Ke každému příběhu jsou zpracované 3 pracovní listy i s popisem zadání, které se k němu vztahují a doplňují ho. Například u zahradníka mají děti za úkol vystřihnout plodiny a nalepit je do záhonů tak, jak je hrdina v příběhu sázel, pexeso ovoce a zeleniny, přiřazení stromu k plodu. Rozmanitost úkolů je široká a NEOPAKUJE se. Rozvíjí porozumění čtenému, počty, barvy, grafomotoriku, zrakového vnímání, myšlení, orientaci v prostoru, časovou posloupnost, představivost i fantazii při volném kreslení.

Pokud byste chtěli využít jen pár pracovních listů i bez příběhu –jde to. Ale knížka přímo vybízí propojit pracovní listy s textem, čímž se děti dozví i nové poznatky třeba z různých povolání. Práce postupně se všemi příběhy by se nejvíc hodila pro domácí podmínky, kdy na ně budete více času, ve školce nás přeci jen někdy tlačí jiné tematické bloky.

Já určitě využiju texty a pracovní listy v tematických blocích o povolání, chování, režimu dne. Vřele ji doporučím maminkám předškoláků/malých školáků i učitelkám MŠ.

Avšak dnes to bude si s přidanou hodnotou. Nebudeme jen pracovat, vyplňovat, dokreslovat, ale taky i číst. Teda potomek asi ne, protože cílovou skupinou jsou předškoláci a čerství školáci, ale ten, kdo bude dávat instrukce – ať už půjde o paní či slečnu učitelku, vedoucí v družině, na kroužku, či dospěláka doma. Ovšem to už jsem v rámci úvodu zabrousila rovnou do recenze. Že se nestydím!

Cílovou věkovou skupinu jsme si tedy přiblížili a rovněž i toho, kdo potencionálně může se sešitem operovat. Kateřina Markalousová si pro nás připravila 15 pohádkových příběhů – každý přibližně na stranu ve formátu A4. Nejsou však jen tak obyčejné – každý obsahuje zpravidla jedno až dvě sousloví, která používáme naprosto běžně, a děti mohou mít potíže s jejich chápáním. O co jde? Tak například: měl práce až nad hlavu, rajská hudba, koukali jako vyorané myši, cítil se jako ryba ve vodě, zůstal stát jako opařený, jedna bez druhé nedala ani ránu.

Každý příběh je navíc o jednom obyvateli domku na rohu ulice. U jednotlivých pohádek jsou k vystřihnutí a vybarvení okénka, která se na poslední straně mají nalepit – kam? Inu, součástí příběhu je i „zadání“, kde ten či onen obyvatel bydlí a dítko se tak učí nejen grafomotorice, ale i dalším dovednostem plus to přidává sešitu na komplexnosti, ucelenosti, promyšlenosti i originalitě.

Vše souvisí se vším a tak se vyjma vnímání textu a plnění úkolů, které jsou zaměřené na již zmiňovanou grafomotoriku, učí souvislostem, práci s pamětí a fantazií. A když je nejhůř, můžete se spolehnout na vždy oblíbené vybarvování. I pro to je tady prostoru víc než dost.

Často si říkám, že už mě pracovní sešity a listy nemohou ničím překvapit. Už mi jich přece prošlo rukama tolik, takže přibližně vím, co mám očekávat. A potom se objeví Domek plný úkolů a vytře mi zrak. Pokud chcete sešit, kde jsou výlučně úkoly bez podrobností či jakéhokoli rozvíjení, chce to např. Šimonovy pracovní listy nebo tematické na roční období zaměřené sešity od Marcely Kotové (zatím mám zrecenzované jaro). Kateřina Markalousová to vzala za jiný konec a ke každému příběhu/pohádce přiřadila vždy tři pracovní listy. Ty se dají vyplňovat buď rovnou do knihy, nebo okopírovat.

Ilustrace Petry Šolcové působí hravě, dětsky, příjemně a lákají k vybarvování i mě a to už mi na dveře klepe čtyřicítka. Zadání úkolů je jasné a co je důležité – neopakuje se. To znamená, že co úloha, to originál. Nemám, co víc bych dodala. Domek plný úkolů od vás vyžaduje i trochu snahy a času, neboť nejde jen o to vrazit dítku list, zadat práci a jít si po svém. I vy tu máte svůj díl. Někdo musí příběh přečíst a chápu, že to může být případně vnímáno jako nevýhoda. Nicméně za mě je to spíše přidaná hodnota a rozměr, který dává sešitu punc něčeho přínosnějšího, protože rozvíjí dítě hned na několika úrovních. Samozřejmě existuje možnost nechat (před)školáčka pouze plnit úkoly a příběhy ignorovat, ovšem to mi přijde celkem škoda.

Hodnocení: 5/5

Nakladatelství Portál vydalo další hravý sešit – pracovní listy pro malé předškoláky a školáky nazvaný Domek plný úkolů.

Kateřina Markalousová vymyslela koncept, který malé tvořivce určitě zaujme. Hlavní roli zaujímá dům, k němuž a jeho nájemníkům se váže patnáct příběhů. Každý z nich má své tři pracovní listy. Procvičují grafomotoriku, děti se učí poslouchat a následně reagovat na otázky, zároveň si mohou užít zábavné doplňovačky.

Samozřejmě, je na vás a především na vašich dětech, jak budete se sešitem pracovat. Starší děti si určitě rády poslechnou příběhy a zpracují i těžší úkoly, ti mladší si vyberou podle svého uvážení a toho, co jsou schopny zvládnout.

Náš malý předškolák si jel podle svého. Co ho zaujalo, nad tím se zastavil, doplnil, dobarvil, nezdržoval se (zatím) příběhy. Líbily se mu úkoly s budíky a různé spojovačky. Úplně všechno vyplněné nemáme, přece jen nechodí do školy a něco pro něj bylo náročné. Další doplňovačky a úkoly si proto necháváme na školní časy.

Originálně pojatý Domek plný úkolů využijí jak učitelé, vychovatelé, tak i rodiče při domácím zábavném učení s dětmi. V závěru čeká na děti překvapení – domeček, do něhož si mohou dolepovat obrázky z příběhů.