Rönnau-Böse, Maike; Fröhlich-Gildhoff, Klaus: Psychická odolnost předškoláků - autor recenze: Vendihttps://vendi13.blogspot.com/2021/11/knihovna-m-ronnau-bose-k-frohlich.htmlJsou totiž okamžiky v životě lidském, kdy humor dojde. Že je nástup do mateřské školy stresující nejen pro dítě, snad dochází nám všem. Je to velká změna. Jeden by ale předpokládal, že když už potomek do školky chodil, nástup do předškolní třídy ho tolik nezaskočí. No, budu mluvit za nás: Ač proběhlo velké těšení se, realita je úplně někde jinde a nastává nejedna komplikace. Už teď je mi jasné, že si to cácorka za rok zopakuje a nástup do školy prostě ještě nepřipadá v úvahu, i když je teprve listopad. Proto jsem si chtěla přečíst nějaký titul, který by nám oběma – a především jí – pomohl… jenže jsem trochu podcenila anotaci:
Není výjimkou, že odborné tituly zvládne přelouskat laik či amatér (ano, tyto dva pojmy se od sebe liší a nejde o synonyma). Najdou se však i populárně naučné knihy, u kterých jste nahraní, pokud už nemáte nějaký ten základ a povědomí o tématu. Ač o psychologii vím ledacos a myslím si o sobě, že mám i slušný všeobecný přehled, v případě nové „portálovky“ Psychická odolnost předškoláků jsem naprosto marná.
Čímž netvrdím, že je kniha špatná. Vůbec ne. Je tam několik velmi zajímavých myšlenek, nápadů, postřehů i témat k prodiskutování. Jenže faktem zůstává, že cílovou skupinou jsou pedagogové a ne rodič bez pedagogického vzdělání. Pro názornost vám sem hodím náhled obsahu, ať si obrázek o tématech a zaměření můžete udělat sami.
Kniha je rozdělena do pěti hlavních kapitol/částí. V podkapitolách je vždy krátké shrnutí. Objevuje se celá řada odkazů na další odborné publikace, ze kterých lze čerpat vědomosti a doplňující informace. Vše doplňují přehledné tabulky, diagramy, takže nejde jen o strohý text. Sečteno podtrženo považuji Psychickou odolnost předškoláků za velmi dobře zpracovanou a přehlednou. Zároveň nezahlcující. Není to vražedná bichle, ale úvod do vážného a zásadního tématu. Je dobře, že se problematikou psychické odolnosti někdo zabývá a nabízí náhled i tímto směrem. A z pohledu rodiče, že se k tomu zase vracím, je dobré vědět o existenci knih/učebnic, které mají hlavu a patu, a co víc – myšlenku. A nejen ledajakou. Smysluplnou, vážnou, podstatnou a důležitou.
Ač je kniha německých autorů velmi tenká, její obsah je hodnotný. Děkuji do prostoru, že je tu někdo, kdo se nebojí zmínit, že i rodič je jen člověk a často jsou na něj kladeny až nemístné nároky. Zejména se to ukázalo v období distanční výuky, která se týká i předškolních dítek. Nás se zatím nedotkla, protože loni byla cácorka ještě malá, ovšem letos z ní mám solidní vítr. Sice mám přes den čas, neboť mi pracovní doba začíná zpravidla po 16té hodině, ale i tak.
V praxi totiž dochází k zajímavému úkazu: Pedagogové jako kdyby zapomněli, že rodiče nesedí doma na zadku a nešoupají nudou nohama o zem. Mají často solidně naloženo bez ohledu na počet dětí, jejich věk, či zda se o dítka dočasně starají prarodiče a tak. Bohužel rodiče zase pro změnu rádi zapomínají, že paní učitelky ve školce nejsou bezejmenné paní, kterým vrazíme potomky na dopoledne, potažmo i delší část dne a po tuto dobu nejsou naší starostí, nýbrž jejich.
Obojí - rodičovství i učitelství - má svá úskalí, obojí má své výhody, nevýhody a rovnováha se hledá zatraceně těžko, protože jedna strana jako kdyby pohrdala tou druhou (a naopak). A dohoda nikde. Maike Röhnau-Böse a Klasu Fröhlich-Gildhoff navrhují – mimo jiného - způsoby, jakým vést dialog a najít společnou řeč. Protože právě spolupráce rodičů a pedagogů je jeden z prvků/pilířů, které hrají dost zásadní roli ve správném vývoji dětské psychiky.
„…Dnes je jasné, že psychická odolnost není vrozená a také se nedá získat navždycky. V průběhu života se mění a musíme se ji neustále znovu učit, popř. si ji „osvěžovat“. Děti k tomu potřebují pomoc svých blízkých v rodině a pedagogických pracovníků v dětských denních zařízeních a školkách. Psychická odolnost proto není osobnostním rysem, ale dynamickým procesem přizpůsobování a vývoje… a získává se během vývoje v kontextu interakce dítěte a prostředí, které je obklopuje…“
Nemůžeme si myslet, že školka je instituce, která se nás netýká. A pedagog si zase nemůže myslet, že rodič má neomezeně času, nervy z oceli a u zadele vrtuli. Vždy, opakovaně a všude narážím na chybějící respekt a ochotu o věcech mluvit. Občas si připadám jako totální pitomec, ale vždy přistupuji k problému s pokorou a snažím se ho řešit v klidu, bez agrese. A klid, nehrotím každou blbost. Paradoxně jsem se setkala se situací, kdy paní učitelka vysloveně čekala, že se do ní pustím (otázka umazaného trička při tvoření) a já nad tím mávla rukou, protože mi to přišlo jako prkotina, která se prostě stane. Dítě se umaže i doma, tečka, nic k řešení. Jindy bych naopak já od učitelky nečekala, že se stane to, co se stalo a má to dalekosáhlé následky aneb nacpat dítěti u oběda plnou lžíci jídla do pusy.
Nebudu se rozepisovat ani rozvášňovat. Pointou celého je, že stresovým situacím se nevyhne ani dospělý, ani dítko. Je však potřeba vědět, jak se v takových chvílích zachovat, jak s mrňousem „pracovat“, motivovat ho a směřovat a jak mu pomoci se s tím vším vyrovnat.Což jsou témata, na která jsem v tomto případě odpovědi nedostala, respektive ne uspokojivé a v takové formě, abych byla schopná je absorbovat. Primárně bych tedy Psychickou odolnost předškoláků nedoporučovala, nejste-li pedagog. Bude lepší, když se vy i já, pokud to je potřeba, poohlédneme po jiném titulu a nebojím se, že bychom nenašli.
