Relaxaci lze chápat jako uvolnění, zklidnění, odpočinek. Pro někoho třeba i „dolce far niente“, sladké nicnedělání. Laik může mít jakoukoliv představu blaha, pohody. Odborník, např. neurolog, upřesní relaxaci jejím odrazem v mozku. Při zmenšení podnětů z okolí i samotného organismu se mění EEG. Místo beta vln nastupují pomalejší alfa vlny, mozek odpočívá. Psycholog chápe relaxaci jako uvolnění napětí, stresu, jako odpočinek mysli. Fyzioterapeut míní relaxací především svalové napětí. Lze dodat, že skutečná, hluboká relaxace, je tak nějak vším dohromady. Přes uvolnění napětí mysli, úpravu dýchání směrem ke svalové relaxaci.
Pedagogové u nás, včetně ve školách mateřských, dnes již dobře chápou nejen terminologii, ale i význam relaxačních technik pro žáky.Autorka textu, učitelka dětí předškolního věku, měla dlouholetou možnost vyzkoušet si uvedené techniky. U této věkové kategorie dětí jde o záležitost poněkud složitou. Relaxace ano, ale jistě trošku jinak, než u starších dětí či dospělých. Jednodušeji, nenásilně, hrovou formou a bez dlouhých výdrží.
Útlá knížka dosti vypovídá o hledání autorky. Text je logický utříděný, s náměty na různé aktivity po jednotlivých měsících na celý školní rok. Náročnost cvičení se postupně mírně zvyšuje, jsou delší a vyžadují více soustředění dětí. Každá kapitolka (námět na určité cvičení) uvádí svůj cíl, vhodnou dobu zařazení do denního programu, event. požadavky na přípravu („ Čím začít?).
Pro zkušené učitelky našich mateřských škol může být knížka docela dobrým doplňujícím textem, inspirací. Pro rodiče a všechny ty, kteří si s dětmi neformálně hrají, může být dobrou motivací, rozšířením herního rejstříku.
Je možné ale vytknout, že ne vždy je zřejmý relaxační význam daných cvičení. Např. cvičení „Noviny“ s podtitulkem „Jak uvolnit agresivitu“. Cituji: „A tady ty noviny mi prostě zrovna teď vadí. A tady ty zmačkám, i když nevím proč, ale tím hůř pro ně!“(str. 36,37). Domnívám se, že nejen pozorný čtenář, ale především pedagog – praktik bude přinejmenším na vážkách, zda je možné zaměnit relaxaci s odreagováním agresivity. Myslím, že i volba metody v uvedeném případě je poněkud diskutabilní… Naopak, ze prověřené praxí lze považovat cvičení „Hadrová panenka“ (str.60,61) a další, které přístupnou formou vedou děti předškolního věku ke svalovému a následně k psychickému uvolnění.
Za nepřiměřené věkovým zvláštnostem považuji doporučení:“ Několik minut v této pozici vydržte. Děti by se měly soustředit jen na sebe a své pocity „ (str. 27) Tomuto požadavku těžko vyhoví předškolní děti zdravé, natož děti jakkoliv hyperaktivní, neklidné či nesoustředěné, které v mateřských školách běžně najdeme.
Nechci snížit dobře míněná doporučení autorky. Ale, ruku na srdce: publikaci bych doporučila spíše jako publikaci doplňující, inspirující pro různorodé dětské aktivity, s využitím nejen relaxačním. Volbu cvičení je nutné dobře promyslet vzhledem k individuálním zvláštnostem dětí.
Nakonec poznámka: i ilustrace mají svůj nezastupitelný význam, a je dobré, pokud jsou kvalitní. Což o této publikaci se říci jednoznačně nedá.
PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.
