Úroveň předškolního vzdělávání je v naší republice velice dobrá. V mateřské škole je pokládán základ veškerého učení. To jak si děti zvyknou v mateřské škole, jaký vztah si k učení vytvoří, to s nimi většinou jde po celý systém vzdělávání, až do dospělosti. V dnešní době je nesmírně důležitá spokojenost pedagogických pracovníků. To jak se ve své práci cítí, jelikož být učitelem je především poslání.

Kniha je rozdělena na tři části a do dalších podkapitol. První část pojednává o kurikulárních dokumentech jako je Bílá kniha, rámcový vzdělávací program, jak s ním pracovat, školní vzdělávací program, cíle předškolního vzdělávání a nakonec třídní vzdělávací program.

Ve druhé části naleznete informace o rodině a spolupráci s mateřskou školou, správnou komunikaci s rodinou i s dítětem, jakým způsobem je vzdělávaní v mateřské škole realizováno, něco málo o hře jako takové, a jak pracovat s příběhem. Součástí kapitoly jsou i poznatky z prožitkového učení v předškolním vzdělávání.

Třetí, poslední část se zabývá pedagogickou evaluací a jejími technikami, která je v předškolním vzdělávání opravu důležitá. V knize naleznete praxí ověřené informace, terminologie a vysvětlení teoretických pojmů.

Kniha by se měla stát užitečným nástrojem a pomocníkem při hledání cest k modernímu způsobu projektování třídního vzdělávacího programu pro začínající pedagogy, tak i pro zkušené. Tato příručka je opravdu ucelená, psaná srozumitelně, s vyčerpávajícím obsahem.

Publikaci ocení učitelky a ředitelky mateřských škol, které se podílí na tvorbě školního vzdělávacího plánu a třídního vzdělávacího plánu, dále studentům středních i vysokých pedagogických škol. Kniha se mě líbila a doporučila bych ji učitelkám začínajícím, které možné tápou v kurikulárních dokumentech, ale i těm zkušenějším, které se chtějí dozvědět mnoho zajímavých a užitečných informací pro svou práci.

Jelikož se s kolegyní podílím na tvorbě školního a třídního vzdělávacího plánu, byla pro mě tato příručka velmi přínosná. Dělala jsem si poznámky, které se mě budou hodit. Velice mě zaujaly i příklady z praxe, které autorky vložily mezi teoretické poznatky.

České školství prochází již od roku 1989 významnými změnami a je třeba se v této oblasti dále vzdělávat, přizpůsobovat se, ale i držet se i toho, co děláme dobře, a na co můžeme být hrdí, že to tak děláme. Status učitele, zvýšené nároky na vzdělávání pedagogických pracovníků, tlak rodičovské veřejnosti, různé výchovné styly, kterými jsou dnešní děti vychovávány, může odradit řadu mladých lidí pracovat ve školství. Což je myslím škoda.