Knih o autismu postupně přibývá. Z mého úhlu pohledu je to jen dobře. Lidé by se měli o dětech i dospělých, kteří poruchu autistického spektra mají, dozvědět více informací a pochopit je. Knih o Aspergerově syndromě je však již méně. Jediná kniha, kterou jsem četla a byla o něm byla zmínka, byla Řvi potichu, brácho od Ivony Březinové. Knihu, kterou držím v ruce, však napsala německá autorka Daniela Schreiter, která mi již zmiňovaného Aspergera.

Autismus není žádná módní diagnóza, Aspergerův syndrom není žádný „lehký autismus“. A aspíci nejsou žádnou formou nerdů. To všechno diagnózu zlehčuje a znehodnocuje a ukazuje, jak málo je společnost informována o autistickém spektru. Existuje podstatně víc možností než kývající se, stažené dítě a programátor, který se vyhýbá kontaktu. Jasně, šuplíky jsou samozřejmě jednodušší. Ale proč by měla být jednodušší cesta ta správná? (str. 152)

Bohužel i já jsem patřila mezi neinformované, kteří si mysleli, že tato diagnóza je „lehčí“ autismus. Po přečtení komiksu jsem svůj názor razantně otočila. Autorka v knize ukázala, jak ona prožívá svůj autismus. Co jí vadí? Co má ráda? Čeho se bojí? V čem je dobrá? Otevřeně také mluví o tom, co se stane, když je pod tlakem a dojde k přetížení jejího organismu.

V době, kdy Daniela Schreiter vyrůstala, byl výzkum autismu v začátcích a nikdo neměl o Aspergerově syndromu velké ponětí. Mezi dětmi nebyla moc oblíbená, nerozuměla vtipům, spolužákům, ve škole byla sice chytrá, ale mezi kolektiv nezapadla. Volný čas trávila raději sama.

Komiks je psán velmi čtivou formou. Působí vtipně a vesele, přesto však dané téma je vážné a vede k zamyšlení, jak vnímáme lidi v našem okolí, kteří se chovají jinak a svým jednáním vybočují ze zažitých společenských norem.

Obrázky v knize jsou převážně černobílé. Ze začátku však byly v barvě. Má to svůj účel, to poznáte už ze samého názvu titulu. Autorka má navíc ilustrace krásné, takže se na ně dívá hezky v obou variantách. Ta černobílá ale působí více dramaticky. Jinakost autorka ukázala v obrázcích jí samotné s tykadly.

Lidé s Aspergerovým syndromem mají často pocit, že přistáli na špatné planetě. Proto má také tato forma autismu někdy přezdívku Syndrom nesprávné planety. To je dost výstižné. Většinou si opravdu připadám jako mimozemský návštěvník, který se pokouší řadou pokusů a omylů reagovat na způsoby, jak se lidé chovají. (Str. 8)

Kniha byla nejen poučná, ale i čtivá a místy vtipná. Autorka ukázala, jaké může mít autista potíže. Ale zároveň dodává, že neexistuje TEN autista. Každý je jiný.

Stínka může pomoci nejen samotným autistům, ale také jejich příbuzným a přátelům k pochopení některých situací. Titul také ocení ti, kteří se o autismus zajímají, například pro pedagogy, psychology a další.

Dnes tu mám další skvělou knížku z nakladatelství Portál!

Tentokrát se jedná o komiks zabývající se tématem autismu. Zajímavostí je, že sama autorka je mladá žena s autismem a knihu sama naspala a dokonce i ilustrovala.

"Od chvíle, kdy dostala diagnózu, chtěla nakreslit, jaké to je žít, vidět a cítit jako autistka" - jedna z prvních vět knihy a podle mě mluví za vše a autorku nám skvěle představuje.

Prvních pár stran knihy je barevných, zbytek je potom černobílý. Sama jsem nějakou dobu musela pátrat, abych zjistila proč tomu tak je. Zjistila jsem ale, že se jedná o záměr autorky. Autorka se vrací do minulosti, kdy ještě nevěděla, proč je "jiná" a připadala si jako by byla ve stínu.

- zdroj: Portál

Autorka v knize prostřednictvím Stínky hodně mluví o sobě. Co má ráda, co jí naopak vadí? Z čeho má strach? V čem je dobrá?

Všechno ukazuje na konkrétních případech, takže je to velice snadno pochopitelné i pro děti, nebo někoho, kdo o autismu nic neví. Mimo jiné mluví i o tom, co se může stát, pakliže je pod tlakem a dochází k přetížení.

Překvapilo mě, že komiks působí docela vesele a místy vtipně, přitom se ale jedná o docela složité a vážné téma. I tak ale čtenáře dokáže vést k zamyšlení a možná i přehodnocení některých názorů.

Komiks s povedenými ilustracemi a tématem, o kterém je důležité byt informován. Líbit by se mohl starším dětem, studentům a nebo pedagogům. Určitě ho ocení i čtenáři, kteří se o autismus nebo obecně o téma psychologie zajímají.

Nakladatelství Portál vydalo další překladovou knihu s tématem autismu. A tentokrát je to KOMIKS!

 Jeho autorka, Daniela Schreiter, pracuje jako ilustrátorka a kreslířka komiksů a od chvíle, kdy dostala diagnózu Aspergerův syndrom, chtěla nakreslit, jaké to je žít, vidět a cítit jako autistka. Protože slova sama o sobě na to jednoduše nestačí. Tak vznikl „Skokan přes vlastní stín“, jak by asi zněl doslovný překlad originálního německého názvu knihy „Schattenspringer“. České vydání nese jednodušší, jednoslovný název „Stínka“, který mně osobně přijde poněkud zavádějící vzhledem k tomu, že se tak v češtině nazývá prťavý suchozemský korýš nevábného vzhledu, který se živí rozkládajícími se zbytky. Skutečnost, že autisté se do tohoto světa jaksi nehodí, je v komiksu navíc znázorněna pomocí tykadel, která mají evokovat představu bytostí z jiné planety. No, Stínka Obecná má taky tykadla. Podtitul knihy zní „Jaké to je být jiná?“ A o tom přesně celý komiks je.

Mohlo by se zdát, že „Stínka“ je primárně určena dětem. Nenechte se tím zmást, protože to tak není. Pro menší děti by některé pasáže naopak mohly být trochu obtížně pochopitelné. A dospělému čtenáři má tenhle komiks rozhodně co nabídnout. A to myslím i zvídavým odborníkům.

Pojednat obávané téma autismu jako komiks je výborný nápad. Umožňuje to ve srozumitelné zkratce výborně vystihnout specifika smyslového vnímání autistů, vizuální myšlení, fantazijní svět nebo doslovné chápání řečeného. To všechno, co by se slovy popisovalo jen zdlouhavě a obtížně. Obrázková forma navíc nabízí odstup, nadhled a humor, který všechno odlehčí. Komiks má možná tu nevýhodu, že v bublinách není dost místa na vysvětlování. Jenže tady jde o osobní příběh, o pokus zprostředkovat pocity a speciální způsob vnímání konkrétního člověka na spektru autismu. A tím konkrétním člověkem je ilustrátorka, která od útlého dětství zkoumá svět kolem sebe pomocí tužky a papíru. Přemýšlí v obrazech. A tak právě prostřednictvím jazyka obrázků umožňuje ostatním pochopit, jaké to je žít s autismem. Pocity se dají obrazem vystihnout mnohem snáz než jen slovy. Prostě se na čtenáře přenesou. Vnímavý čtenář se náhle ocitne uprostřed autismu. Jednoduše. V nepoměrně kratším čase než při čtení klasické knihy a s vynaložením minimální námahy.

Malé Daniele dala její máma pragmatickou radu: „Musíš se prostě jenom trochu přizpůsobit. A tu a tam přeskočit svůj vlastní stín.“ A ona pochopila, že očividně musí navštívit svět ostatních, aby ho mohla pochopit. Svět, který ležel na druhé straně jejího stínu. Tajně si však přála, aby někdy také někdo navštívil JEJÍ svět. Svou knihou čtenáře do toho svého světa zve. Tak přeskočte svůj vlastní stín a zajděte tam alespoň na návštěvu. Pro mne samotnou, která mám také diagnózu na spektru autismu, je to svět známý natolik, že jsem občas byla překvapená, co všechno má Daniela potřebu vysvětlovat, protože jsem si dosud myslela, že takhle vnímají všichni. Zřejmě nevnímají. Takže nakonec i mně přinesl komiks o autismu nejen zábavu, ale i poučení. A tak to má být.

Upřímně doufám, že v češtině vyjdou i další díly „Schattenspringer“. Danielu Schreiter a její svět si totiž snadno zamilujete. A potom pochopíte, že na životě s autismem může být i něco pozitivního.