Forney, Ellen: Zbláznění - autor recenze: Martin Štefkohttps://www.comics-blog.cz/2020/05/2118-zblazneni-manie-deprese.htmlCo si slibovat od knihy, která se jmenuje "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já"? Ano, rozhodně můžeme očekávat, že to bude kniha o tom, jak se někdo zblázní. Vlastně to bude sama autorka, i když aby to bylo přesnější, ona se nezblázní v průběhu času, ona už tak nějak blázen - z medicínského hlediska - je delší dobu, jen si to musela sama připustit, jen jí muselo docvaknout, že to, jak se chová, jak jedná, co prožívá, nejen vnitřně, přesně pasuje do toho, jak mají v lékařských příručkách odborníci vymezeni něco, co se nazývá bipolární porucha, respektive porucha bipolárního spektra, protože ono to tak jednoduché není a rozhodně nečekejte, že příznaky jsou u každého shodné. Ellen Forney si tohle uvědomuje zhruba někdy v roce 1998, kdy jí tohle poprvé její psychiatrička naznačí. A ona musí souhlasit s tím, že to tak je, i když se zrovna nachází ve fázi mánie a všechno je skvělé.
Nečekejte od knihy "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já", že vám dá vědeckou definici toho, co je to bipolární porucha. Tu zde rozhodně nenajdete, i když v úplném závěru se Ellen Forney zaměřuje na to, že sama hledá odpověď na to, zda je její bipolární porucha příčinou toho, že je tak kreativní - autorka byla komiksovou kreslířkou už předtím, "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já" je jen jedno z jejích děl, kde se rozhodla být hodně osobní - anebo je kreativní i bez toho, aby byla bipolární a že vůbec nebude vadit, když se bude léčit, že prášky v ní její kreativitu nezabíjí. Jakou odpověď našla, to už nechám na vašem vlastním čtení. Pro shrnutí toho, co jsem se snažil tímhle odstavcem vyjádřit: "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já" není komiks o bipolární poruše, je to komiks o Ellen Forney a její osobní zkušenosti s bipolární poruchou a to, jak ji ona řešila, jak se chovala, jak ji vnímala.
Kniha "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já" je osobní zkušenost o to, jak se musela Ellen Forney postavit bipolární poruše, jak to rozhodně nebylo jednoduché a jak si sama sobě sem tam docela úspěšně podřezávala větev. Ale vzhledem k tomu, že se autorce nakonec podařilo dopsat tenhle komiks, asi se dá celkem logicky očekávat, že to zvládla a že s bipolární poruchou žije a dá se s ní žít. Je zajímavé sledovat tuhle nemoc nejen z pohledu emočního, ale třeba i z pohledu finančního, to, jaké má dopady na každodenní chod života osoby, která takovou nemocí trpí. Díky tomu je kniha "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já" skvělým vhledem, protože bez osobní zkušenosti si to moc dobře nedokážeme představit, pokud nemocí sami netrpíme nebo nemáme v okolí někoho, kdo by jí trpě a my bychom znaly projevy nemoci nějak lépe. Suchopárné příručky rozhodně nemohou přenést tuto zkušenost tak dobře.
Kniha "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já", respektive její autorka Ellen Forney, skvěle využívá komiksové médium, především pak kresbu k tomu, aby vyjádřila svoje pocity, aby vyjádřila svoje stavy, které by šlo jen těžko popsat slovy. Kresba je v tomhle směru mnohem expresivnější, dokáže lépe vyjádřit pocity, už jen proto, že v ní každý může vidět něco trochu jiného. Tohle je na komiksu skvělé a Ellen ví, že to může využívat. Její fotografie ze skicáku jsou prostě parádní, stejně jako to, jak se přímo pro komiks snažila vykreslit nějaké svoje představy. A je to úchvatný náhled. Kniha "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já" představuje osobní zpověď, ale zároveň je skvělou ukázkou toho, jak je komiks bohaté médium co všechno dovede vstřebat a předat čtenáři. Knihu "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já" by si měl rozhodně přečíst kdokoli, koho téma zajímá, ale především bych to doporučoval lidem, kteří slepě nedovedou pochopit, jak duševní nemoci ovlivňují jedince, kteří jimi trpí.