Úzkosti jsou u dětí poměrně časté a na toto téma existuje i řada studií. Udává se, že v dětské populaci trpí úzkostmi zhruba čtyři procenta dětí a depresí procento dětí. I když tato čísla nejsou na první pohled příliš vysoká, ve skutečnosti to znamená, že v běžné třídě základní školy, kde je zhruba třicet dětí, je nejméně jedno, které trpí úzkostí nebo depresí.

Často se stane, že některé děti, které trpí úzkostí, z toho „časem vyrostou“, tedy že tyto nepříjemné stavy odezní. Jedná se ale o mírné formy úzkosti. Řada lidí, kteří trpí úzkostí v dospělosti, trpěla těmito stavy i v dětství, přičemž se jim nedostalo odborné pomoci. Je tedy důležité úzkostné stavy u dětí v žádném případě nepodceňovat a především co nejdříve vyhledat odbornou pomoc.

Kromě návštěvy u psychologa nebo terapeuta, který se zaměřuje na zvládání úzkostí u dětí, může být také jednou z možností pomoci tento průvodce, jehož cílem je naučit dítě několika účinným strategiím v boji proti jeho úzkosti.

Průvodce vychází z principů kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Kognitivně-behaviorální terapie pro děti s úzkostmi se soustředí na několik způsobů a technik. Nejprve se dítě učí o emocích (jak vypadají, jak fungují, jak se vztahují k našim myšlenkám a chování). Dále se učí vytvořit nové náhledy na situace, do kterých se dostává a kterých se obává, a následně si samo hledá důkazy pro a proti, které jeho nový náhled podporují. Tím se celkově posiluje i jeho sebedůvěra. V tomto průvodci všechny tyto informace a techniky naleznete a k tomu ještě řadu dalších způsobů, jak můžete pomoci vašemu dítěti.

Důležitým předpokladem pro to, aby dítě úzkosti překonalo, je ale i podpora rodičů. Proto se kniha v poslední kapitole věnuje jim. Rodiče zde naleznou odpovědi na celou řadu otázek i rady a tipy, jak svému dítěti pomoci.

Knížku Jak přežít, když se často bojím koupíte na našem e-shopu.

Ukázka:

Co je to úzkost?

Každý člověk občas prožívá úzkost. Úzkost může být dokonce i prospěšná! Stejně jako strašák – někdo se ho bojí, pro někoho je užitečný. A tak to funguje i s úzkostí. Může nám pomoci při přípravě na nějaké reálné nebezpečí, jako když jsme na silnici a slyšíme prudce zabrzdit auto, uskočíme na chodník, nebo když nás čeká důležitá zkouška nebo test, úzkost nás přiměje, abychom si sami vyhradili čas pro učení a snažili se něco k danému tématu připravit.

Když prožíváme úzkost, spustí se u nás reakce boj, nebo únik. Je to odpověď našeho těla na situaci, kterou prožíváme. Představ si, že jsi v lese a právě jsi narazil na medvěda. Co uděláš jako první? Je několik možností: buď utečeš, nebo znehybníš a budeš doufat, že si tě medvěd nevšimne. Obojí je reakce úniku ze situace. Můžeš ale také začít bojovat s medvědem. To je reakce boje.

Pokud nežiješ někde v divoké přírodě, zpravidla v životě nebudeš mít příležitost narazit jen tak na medvěda. Medvědem se pro tebe ale může stát situace, kdy máš přednést před třídou referát. Musíš na to neustále myslet, říkáš si třeba: „Určitě to nezvládnu! Zakoktám se! Všichni se mi budou smát!“ Bolí tě břicho nebo hlava, je ti nevolno. Nakonec je pro tebe těžké dojít přes tyto nepříjemné pocity do školy. Zůstaneš doma – tedy použiješ reakci úniku. Referátu se vyhneš, a proto se ti na chvíli uleví. Jenomže při další podobné situaci se nepříjemné pocity vracejí a jsou často i silnější a zbavit se jich trvá i o něco déle. Nebo se tyto nepříjemné pocity dostavují dokonce už i v situaci, když musíš do školy. Bohužel, takto funguje úzkost. Vyhýbáním se situacím, kterých se obáváme, úzkosti jenom přiživujeme, rostou, stávají se silnějšími a obtěžují nás stále dokola, jak vidíš na obrázku.

Situace: ve škole mě čeká přednes referátu

Myšlenka: „Určitě to nezvládnu! Zakoktám se! Všichni se mi budou smát!“

Tělesné pocity: bolest břicha, pocit na zvracení, nevolnost

Emoce: úzkost

Chování: nejdu do školy, zůstanu doma

Úzkost se tedy stává problémem ve chvíli, kdy nás začíná obtěžovat příliš často a dlouho, nebo v situacích, které ostatní děti zvládají bez větších obtíží. Může to být cokoli. To, co v nás vyvolává úzkost a s tím související nepříjemné pocity, jsou naše myšlenky. Velmi často to bývá třeba myšlenka: „To je strašné, určitě to nezvládnu!“, „Jsem nemožný!“ nebo „Nedokážu to!“

Dobrá zpráva je, že i když se během úzkosti necítíme dobře, nemůže trvat věčně! Je dočasná a nakonec se vždy její intenzita sníží!