Torey L. Hayden byla mladá speciální pedagožka, když jí do třídy přidělili nezvladatelnou, hluboce narušenou Sheilu s nálepkou „beznadějný případ“. Strávily spolu pět intenzivních měsíců. Sheila, kterou opustila matka a žila sama se svým otcem-alkoholikem, se s pomocí Torey učila zpracovávat svá dětská traumata jinak než násilím a vztekem. Učitelka v ní objevila dítě s geniální inteligencí a snažila se ji nasměrovat na správnou cestu. Rozcházely se v naději, že ji spolu našly. Toto silné setkání zpracovala Torey v románu Spratek.

SPRATEK jako audiokniha

Po jeho vydání byla zaplavena dopisy z celého světa, v nichž čtenáři žádali informace o dalším osudu Sheily. Torey tedy napsala pokračování jejího příběhu - román Tygřice. Stalo se tak ale až o patnáct let později. Kdo však zná její knihy, ví, že jsou autobiografické. Nejdřív tedy Torey musela Sheilu znovu potkat. A jejich nové setkání si v dramatičnosti se Spratkem nezadá.

Sheile už je třináct, je typickým dospívajícím teenagerem a zdá se, že si na nic z toho, co s Torey prožila, nepamatuje. Je v ní stále velmi živá bolest z toho, že ji opustila matka, i ze zneužívání, kterému byla po celé dětství vystavena. Torey se ze všech sil snaží znovu navázat s dívkou blízký vztah. Nabídne jí práci praktikantky v letním programu pro děti s handicapem, kde ale Sheila způsobí vážný problém a brzy na to zmizí. 

Ukázka:

      Když jsme po obědě jely na Fentonský bulvár, Sheila překypovala energií.
      „Děkuju ti za to, Torey. To bylo od tebe a Miriam a Jeffa fakt moc hezký, že jste to celé pro mě dneska přichystali,“ řekla.
     „Mysleli jsme, že by to mohla být zábava. Jsem ráda, že se ti to líbilo,“ odpověděla jsem.
     Usmála se: „To mi vždycky strašně vadilo na tom, že mám narozky v létě. Spolužákům vždycky o narozeninách někdo něco přichystal, třeba jim zazpívali ,Hodně štěstí, zdraví‘ nebo tak něco, ale já nikdy nic nedostala. A vždycky jsem to chtěla. Aspoň jednou. Víš, aspoň jednou, aby se člověk mohl postavit a všichni by viděli, že teď je hlavní on.“ Odmlčela se. „Je srandovní, jak může na takový blbosti hrozně záležet, když seš malá.“
     Přikývla jsem.
     „Jestli chceš vědět opravdovou pravdu pravdoucí, tak tohle byla moje první narozeninová oslava v životě.“
      Znovu jsem přikývla. Tušila jsem to.
„Kdysi, když jsem byla u jedněch pěstounů… bylo mi, myslím, osm a táhlo na devátý… říkali, že mi dovolí mít party, a ona mě vzala ven podívat se na papírový talířky a takový ty ptákoviny, ale…“ Otočila hlavu a zahleděla se z okna ven. „Oslavu mi nepřichystali. Něco jsem udělala nebo neudělala, už se nepamatuju, ale řekla mi, že kvůli tomu nebudu mít o narozeninách vůbec nic. Jenže víš, myslím, že by stejně nic nedělala, protože ty papírový talířky vůbec nekoupila. Myslím, že mě jenom balamutila.“
     „To muselo být hrozné zklamání,“ poznamenala jsem.
     „Jo, pro mě nic novýho.“
     Ticho.
      Sheila se zahleděla na dárky na klíně. Vytáhla dárkový poukaz, který jsem jí dala já, prozkoumala ho a pak ho vrátila zase do obálky. Potom ohmatávala utkaný pásek od Miriam. Nakonec začala listovat hrou, kterou jí dal Jeff.
     „Proč mi proboha tohle dal, co myslíš?“ zamumlala.      „Divnej dárek.“
     Neodpověděla jsem.
     „Četla jsi to někdy?“
     „Ano, dávno. Kdysi jsem z toho dělala ve škole referát.“ Odmlčela jsem se a pak se zahihňala. „Abych řekla pravdu, nečetla jsem to. Byla jsem zhruba ve tvém věku a mým jediným životním cílem v té době bylo úkoly co nejrychleji odfláknout a mít přitom dobré známky. Nic jsem nedělala pořádně. Myslím, že jsem dokonce nepřečetla žádnou knížku od začátku do konce, na to jsem se zmohla až někdy v dvaadvaceti.“
     „Torey!“ zhrozila se.
     Otočila jsem se k ní a zašklebila se.
     „Panebože, a já myslela, že seš naprosto dokonalá,“ řekla Sheila.  
     Odmlčela se.
     „Takže ty ani nevíš, co v té knížce je?“ zeptala se.
     „Jenom to, že je to o Antoniovi a Kleopatře. Víš, kdo je Kleopatra, že ano?“
     „Matně. Královna Egypta v dávných dobách, ale víc nic,“ odpověděla Sheila. „Neumím si představit, proč si Jeff myslí, že to budu chtít číst. Kristepane, Shakespeare.“
     „Asi si to budeš muset přečíst, abys to zjistila.“
Znovu jsem se blížila k opravám na silnici, a tak jsem zpomalila.
     „Pamatuju si tu druhou knížku,“ řekla Sheila. „Z tvý třídy. Malý princ. Pamatuješ, jak jsi mi z ní četla? Hrozně dlouho to byla pro mě nejlepší knížka na celým světě. Nemohla jsem se jí vůbec nabažit.“
     „Ano, to si pamatuji velmi dobře,“ ujistila jsem ji.
     „Pořád umím citovat svoje oblíbený pasáže.“       Usmála se na mě.
     „Víš, koho jsem měla v tý knížce nejradši?“
     „Prince?“ hádala jsem.
     Zavrtěla hlavou.
     „Lišku?“
     „Ne, tu růži. Tu růži jsem měla moc ráda. Byla tak domýšlivá, tak sobecká a přitom… Pamatuješ, jak měla ty trny, čtyři trny, a myslela si o sobě, jak není statečná? Pamatuješ si tu část? Růže řekla malému princi ,Jen ať si přijdou tygři se svými drápy!‘ zaduněla Sheila hlubokým zlostným hlasem. „A princ řekl ,Na mojí planetě nejsou žádní tygři a kromě toho tygři trávu nežerou‘. ,Já nejsem žádná tráva!‘“ Znovu ten dramatický přednes. Sheila to slovo „tráva“ vypískla. „Byla tak naštvaná. A pak prostě pokračovala dál ,Jen ať tygři přijdou! Vůbec se tygrů nebojím!‘“ Sheila se usmála. „Úplně si tu statečnou malou růžičku představuju.“
     „Chápu, proč se ti líbí,“ řekla jsem. „Tehdy jsi taky byla taková malá růžička.“
     Nakrčila nos: „Panebože, Torey, to jsem teda nebyla. Panebože. Tímhle mi teda nelichotíš. Kytka? Ne, já jsem se ztotožňovala s těmi tygry. Rrrrauuur!“ zavrčela a hravě po mě hrábla prsty zahnutými jako drápy. „Byla jsem tygřice.“

SEBRANKA další kniha od T. Hayden

Torey ji objeví po dvou dlouhých letech v dětském domově, začne ji navštěvovat, Sheila postupně zlepšuje svůj prospěch i chování, a nakonec uteče. Její stesk po matce, kterou nikdy nepoznala, a bolest, jež jí způsobila, se zdají být nepřekonatelné. Torey trpělivě projevuje Sheile svoji lásku, a když už sama začne pochybovat o její budoucnosti, dívka prohlédne. Uvědomí si, že svoji budoucnost má jen ve svých rukou, a začne jednat. Sheilino neradostné dětství a bouřlivé dospívání přerostou v dospělost mladé a samostatné ženy. Románu dodává úplnost epilog, napsaný po deseti letech.

Torey L. Hayden je speciální pedagožka a rodinná terapeutka. Navíc mistrně ovládá vypravěčský literární žánr, který jí umožňuje své osobní zkušenosti z praxe převést do románové podoby. Její knihy nehladí ani nejsou romanticky dojemné. Přesto nabízejí silný čtenářský zážitek, od četby se hned od prvních stránek nelze odtrhnout. Velký čtenářský ohlas zaznamenal už její první titul Spratek, a to jak v zahraničí, tak v Česku (Portál, 2008). Podobně si vedly i další knihy. V Portále dosud vyšly: Dračice a mazánek, Zvíře, Sebranka, Tichá holka. Celkem už vydala třináct knih.

Také recenze na Tygřici nešetřily chválou. „Přečtěte si Tygřici a postavy vás uloví.“ (Indianapolis News) „Hluboce dojemné pokračování, které se blíží dramatu.“ (Library Journal)

Knihu Tygřice koupíte na našem e-shopu.