Maslow navázal na Freuda, ovšem jeho teorii převrátil naruby. Jestli Freud tvrdil, že lidská schopnost chovat se agresivně a ničit má stejný biologický základ jako silné lidské pudy tíhnoucí k sebezáchově a sexuálnímu uspokojení, pak Maslow věří v opak: Přestože člověk dokáže být sobecký, chlípný a agresivní, není takový ve své podstatě, jádrem lidské přirozenosti je dobrota a slušnost. A pokud se lidé chovají jinak než dobře, pak reagují na stres a bolest, nebo nejsou uspokojeny jejich základní lidské potřeby (bezpečí, láska a sebeúcta).

Maslowova teorie se opírala o originální teorii lidské motivace. Podle ní se člověk neustále snaží uspokojovat své motivační pohnutky. Jakmile je uspokojena jedna, nahradí ji jiná. Důležité však je, že pořadí různých motivů a pohnutek není náhodné. Lidské motivy jsou hierarchicky uspořádané a jejich místo v hierarchii je definováno mírou naléhavosti. Pokud se současně dožadují uspokojení jakékoli dvě pohnutky, získává prioritu ta, která je z biologického hlediska naléhavější.

Projev jakékoli pohnutky (i těch základní, jakou jsou hlad, žízeň, potřeba bezpečí) předpokládá, že již byly uspokojeny všechny více prioritní potřeby. S tím souvisí Maslowowa teorie vyšších lidských motivů, jako je láska, spravedlnost, laskavost, krása, sebeúcta apod. Do té doby byly označované jako sekundární, protože se neprojevovaly u všech lidí. Maslow ale ukázal, že jsou člověku přirozeně vlastní.

Maslow rozlišuje D-motivaci, tzn. nedostatkovou, a růstovou B-motivaci, které mají silný dopad na to, jak vnímáme skutečnost. Člověk, který nemá uspokojeny nedostatkové potřeby, bude poháněn obavami a podezřeními („Nasyť mě! Miluj mě! Respektuj mě!“). Naopak člověk, jehož základní nedostatkové potřeby jsou uspokojeny, vidí svět zřetelněji. K sobě samotnému i k ostatním se bude chovat vstřícněji, dokáže rozdávat lásku a ocenění, bude celkově radostnější a pro své okolí inspirativnější. Tento stav Maslow nazývá sebeaktualizací.

Maslowovo učení, označené jako humanistická psychologie, se začlenilo do hlavního proudu psychologie a stalo se jedním z mnoha jejích proudů. Humanistická filozofie se používá ve vzdělávání, průmyslu, náboženství, organizaci a řízení, terapii a seberozvoji.

Kniha O psychologii bytí byla poprvé vydána v roce 1962 v New Yorku jako sbírka různých úvah, které Maslow napsal, nebo přednášek, které měl v letech 1955 až 1960 po příznivém přijetí předchozí knihy Motivace a osobnost. České vydání O psychologii bytí je v nakladatelství Portál třetí knihou ediční řady „klasických děl“. Na knižních pultech je nyní k dispozici už 26 klasických děl psychologie, sociologie či pedagogiky, např. Způsob bytí Carla Rogerse, Strach ze svobody Ericha Fromma, Psychopatologie všedního života Sigmunda Freuda či nejnověji Hraní a realita Donalda W. Winnicotta

Knihu O psychologii bytí koupíte na našem e-shopu.

Abraham Harold Maslow (1908 – 1970) byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů humanistické psychologie a jeden z nejcitovanějších psychologů. Narodil se v Brooklynu do rodiny židovských přistěhovalců. Studoval na City College of New York a University of Wisconsin. Poté, co přednášel čtrnáct let na Brooklyn College, nastoupil v roce 1951 na pozici vedoucího katedry psychologie na Brandeis University. V letech 1967-1968 předsedal Americké psychologické asociaci.

Je autorem mnoha přednášek, odborných článků a publikací ( Psychologie vědy, Motivace a osobnost, Náboženství, hodnoty a vrcholné zážitky, Principy abnormální psychologie). Maslow je představitelem humanistické psychologie jako třetího proudu v psychologii vedle psychoanalýzy a behaviorismu a spolu s Kurtem Goldsteinem je hlavním představitelem holistického přístupu ke studiu osobnosti. Uznával existenci specifických lidských potřeb, které jsou podle něj hierarchicky uspořádány od nejnižších k nejvyšším.