Jak můžete ukázat na něco, co nevidíte? Vydejte se na výlet lidským vědomím

Vilayanur S. Ramachandran je neurovědec, který proslul svými výzkumy v oblasti behaviorální neurologie a vizuální psychofyziky bez užití složitých technologií. Jako malý např. zkoušel, jestli budou mravenci jíst sacharin a dělat si z něj zásoby se stejným zaujetím, jaké mají pro cukr. Chtěl vědět, zda molekuly sacharinu oklamou jejich chuťové buňky stejně, jako umí oklamat ty naše.

Krátký výlet po lidském vědomí, Ramachandran, barevné viděníKniha Krátký výlet po lidském vědomí vznikla na základě tzv. Reithových přednášek, k nimž je již přes 60 let každý rok vyzván jeden významný světový vědec. V souladu se záměrem lorda Reitha se slavný neurolog Vilayanur Ramachandran snaží své vědecké znalosti učinit přístupnými pro odborné i laické zájemce. Na základě zajímavých neurologických poruch, s nimiž pracoval (fantomové končetiny, slepozrakost, Capgrasův syndrom, synestézie, syndrom opomíjení), vysvětluje, jak funguje lidský mozek, a snaží se odpovědět na otázky typu „Jak konstruujeme obraz vlastního těla?“, "Existují v umění obecně platné zákony?", „Co je neuroestetika?“, „Jak vznikla metafora?“, "Proč se červenáme?", „Proč někteří lidé vnímají tóny barevně?“.
Některé z těchto otázek zodpovím, ale odpovědi na další z nich zůstávají svůdně nezachytitelné, jako ta největší z otázek - po podstatě vědomí. 
Vilayanur S. Ramachandran

Vilayanur S. Ramachandran je neurovědec, který proslul svými výzkumy v oblasti behaviorální neurologie a vizuální psychofyziky bez užití složitých technologií. Je profesorem psychologie a neurovědy na Kalifornské univerzitě a nositelem mnoha ocenění. V roce 1997 byl časopisem Newsweek zařazen mezi sto nejvýraznějších lidí 21. století, podobně v roce 2011 ho magazín Time označil jako jednoho ze sta nejvlivnějších lidí na světě. V češtině vyšla jeho kniha Mozek a jeho tajemství (2013).

Ukázka:

Neobvyklý neurologický syndrom nazývaný slepozrakost (blindsight) objevili Larry Weiskrantz a Alan Cowey v Oxfordu a Ernst Poppel v Německu. Přes sto let jsme věděli, že poškození zrakového kortexu (který je součástí mladší zrakové dráhy) na jedné straně mozku vyústí ve slepotu na druhé straně zorného pole. Například pacient s poškozením pravého zrakového kortexu bude při pohledu přímo před sebe úplně slepý na cokoli vlevo od svého nosu (což je oblast označovaná jako levé zorné pole). V průběhu vyšetřování takového pacienta nazývaného GY si Weiskrantz všiml něčeho velmi zajímavého.

Co myslíte? Mohou neurovědci číst naše myšlenky?

mohou neurovědci číst naše myšlenkyUkázal pacientovi drobný světelný bod na jeho slepé straně a zeptal se ho, co vidí. Pacient podle očekávání řekl, že nic. Přesto byl ale pacient schopný za světlem natáhnout ruku a dotknout se ho – třebaže je neviděl. „Já to světlo nevidím,“ říkal pacient, „tak jak bych na něj asi mohl ukázat?“ Weiskrantz jej požádal, aby to přesto zkusil a prostě hádal. K výzkumníkovu překvapení pak pacient zvedl ruku a ukázal přesně na tečku, kterou vědomě vůbec nevnímal. Po stovkách pokusů bylo zřejmé, že přestože při každém pokusu podle svého tvrzení jen hádal a netušil, jestli se trefuje, nebo ne, ukazuje s devětadevadesátiprocentní přesností. Důsledky tohoto experimentu jsou ohromující. Jak někdo může zvednout ruku a dotknout se něčeho, co nevidí?
Odpověď je zjevná. GY utrpěl poškození zrakového kortexu – mladší dráhy –, což je příčinou jeho slepoty. Vzpomeňte si ale, že stále disponuje onou starší cestou, další drahou vedoucí přes mozkový kmen a colliculus superior a sloužící jako náhrada. Takže i když zpráva z očí a zrakového nervu nedorazí do zrakového kortexu, který je poškozený, po paralelní cestě se dostane do collicula superior, což pacientovi umožní lokalizovat objekt v prostoru. Signál je následně předán vyšším mozkovým centrům v temenních lalocích, které řídí pohyb ruky – a navedou ji, aby přesně ukázala na neviditelný předmět! Vypadá to skoro, jako kdyby uvnitř člověka GY, osoby nevědoucí, co se děje, sídlila jiná, nevědomá bytost – „zombie“, která zatím se zlověstnou přesností naviguje jeho ruku.

Pandořina skříňka, psychologické experimentyOtevřete Pandořinu skříňku psychologických experimentů.

Takové vysvětlení naznačuje, že vědomá je jen mladší z drah – zatímco děje probíhající ve starší dráze vedoucí přes colliculus a navádějící pohyby ruky se mohou objevit, aniž by si toho byl člověk vědom! Proč? Proč by měla jedna z drah, nebo možná její výpočetní styl, vést k vědomé zkušenosti, zatímco neurony v paralelní části mozku, starší dráze, mohou vykonávat i komplexní výpočetní operace, aniž by se dostaly do vědomí? Proč by měla být jakákoli událost v mozku spojovaná s vědomou zkušeností, pokud máme „existenční důkaz“, že i starší dráha přes colliculus může bezchybně plnit svou úlohu, aniž by byla vědomá? Proč nemůže bez vědomí pracovat i zbytek mozku? Jinými slovy, proč nemůže být všechno „slepozraké“?
Měl bych podotknout, že se syndrom slepozrakosti u GY zdál natolik podivný, že jej někteří z mý kolegů přijímali (a stále přijímají) s notnou dávkou skepse. Částečně je tomu tak proto, že se jedná o velmi vzácný syndrom; z části ale také proto, že se zdá, jako by byl v rozporu se zdravým rozumem. Jak můžete ukázat na něco, co nevidíte? To ale není dobrý důvod k odmítnutí, protože slepozrakostí určitým způsobem trpíme všichni.
Představte si, že řídíte auto a přitom živě diskutujete s přítelem sedícím na místě spolujezdce. Vaše pozornost se soustředí na konverzaci - té jste si vědomi. Zároveň se věnujete okolnímu provozu a provádíte všechny složité a komplikované operace spojené s řízením auta, aniž byste si cokoli z toho úplně uvědomovali - jste slepozrací vůči řízení a okolnímu světu.

Pokračování a vysvětlení dalších "záhad" lidského vědomí se dozvíte, když si v našem e-shopu koupíte Krátký výlet po lidském vědomí.
Nabízíme ji také jako e-knihu.