Nudíte se? Přestěhujte se do ZOO!
Nová kniha z řady První čtení, to nic není vás spolu s malým chlapcem Hugem zavede do zoologické zahrady, kde se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Víte třeba, proč nosí lemuři vlajky?
Proč se surikatám říká surikaty a jak vypadá okapi? To a ještě další zajímavosti a poutavé příběhy o zvířatech si děti, začínající čtenáři, mohou přečíst v této knížce, která je složena z krátkých pohádek. V nich chlapec Hugo chodí v zoo, kde s rodiči bydlí, poslouchat vyprávění zvířat ze života jejich příbuzných. Příběhy jsou přiměřeně krátké, aby se při čtená na pokračování dal vždy přečíst celýá příběh. To vše je doplněno krásnými ilustracemi Michaely Bergmanové.
Prohlédněte si také další knihu z edice První čtení, to nic není: Zvířátka!
Ukázka
Proč nosí lemuři vlajky
Na ostrově Madagaskar žil lemur Ignác. Jako malý se měl Ignác báječně. Dokud nezačal chodit, vozil se lemuří mamince na břiše. Když už šoupal kožíškem po zemi, přesunul se mamince na záda. A zase se vozil. Panečku, to byl rozhled. Ignác se vrtěl sem a tam. „Ignáci, nevrť se a seď,“ prosila ho lemuří maminka. „Ignáci, poslouchej!“ Ale Ignác dělal, jako by nic. Dál se vrtěl a dělal opičky na ostatní lemuří opičky. Najednou úplně bez varování někdo z lemurů silně zakřičel. Ignác se lekl. Z toho křiku se mu dočista udělaly uzlíky na jinak hladké lemuří srsti. A taky spadl z maminčina hřbetu jako pytel brambor. Ignác se tak moc bál, že strachy skoro ani nedýchal. Opatrně zvedl hlavu a podíval se kolem sebe. Všichni lemuři, pruhované ocasy vztyčené, se semkli blízko sebe. Čekali. „Pozor, fosa!“ ozval se výkřik. Fosa, nepřítel lemurů! Fosa, rychlá a mrštná šelma, která ráda loví lemury. Lemuři znovu vztyčili ocasy. Nemuseli se svolávat. Viděli navzájem svoje vlajky – pruhované ocasy. Byli připraveni. Čekali. Fosa se tiše kradla blíž k lemurům. Blíž a ještě blíž… „Teď!“ zněl jasný pokyn lemuří velitelky. Na povel začali všichni lemuři najednou kvílet, křičet, houkat a cvakat zuby. Před takovým rachotem by utekla i celá fosí armáda. Fosa dlouho nepřemýšlela a vzala do zaječích, teda do fosích. Lemuři se radovali. Skákali do výšky jako na trampolíně. Ale kde je Ignác? Nikdo ho neviděl. Ignác zatím sám sebe našel ve vysoké trávě, a když zjistil, že je fosa pryč, přestal se klepat. Svými ostrými zoubky si pročesal srst. Uzlíky zmizely. Nejen uzlíky. I ostatní lemuři zmizeli. Ignác si vzpomněl na signální vlajku. Ano, to je ono! Vztyčil svůj černobíle pruhovaný ocas. Netrvalo to dlouho a lemuří parta si Ignáce našla. Seděl tam, bojovník ve vysoké trávě, a byl šťastný. Šťastný a statečný, s ocasem hrdě vztyčeným vysoko do vzduchu, až k nebi.