Marie Kuklová v úvodu knihy píše: „Osobně si nedovedu představit úspěšnou terapeutickou léčbu závislého člověka bez toho, aby byla řešena problematika s tím související. Tou je často deficit v sociálních dovednostech, neschopnost efektivně řešit problémy, přítomnost některé z přidružených úzkostných poruch, depresivní symptomatologie nebo například neřešené trauma z minulosti.“

MUDr. Marie Kuklová je psychiatrička, adiktoložka a KBT psychoterapeutka. Pracuje v Psychiatrické léčebně Červený Dvůr. V oboru závislostí působí od roku 2003. Přínosem knihy Kognitivně behaviorální terapie v léčbě závislostí je její přístup ke klientovi jako k jedinečné osobnosti, nikoli paušálně jako k diagnóze. Autorka dbá na pochopení problematiky a vřazení do kontextu, než se začne s terapeutickými postupy. Respekt ke klientovi a důležitost jeho přijetí je pro ni základem úspěšné terapeutické práce. Zdůrazňuje i to, na co se leckdy v knihách pro psychoterapeuty zapomíná: „Kromě tradičních prvků v terapii závislostí je velmi důležitý optimismus a víra terapeuta i klienta v úspěch léčby a lepší budoucnost.“

Ukázka:

Po uzavření témat z minulosti se stává aktuální současná situace rodiny. Pro její znázornění je zpravidla vhodná technika sochání rodiny. Tu je možné použít v prostředí jak skupiny, tak celé komunity. Klient z vlastních rodinných příslušníků a vybraných členů komunity, kteří představují její nepřítomné členy, sestaví sochu vztahů v rodině. K jejich znázornění využije postavení osob, jejich gesta, vzdálenost a pozici ve vytvářeném sousoší. Následně jednotliví členové sousoší popisují své pocity, jak se v dané pozici v rodině cítí a co jim běží hlavou. Tato část mnohdy velmi dobře odkryje postavení a úlohu jednotlivých členů v rodině i jejich pocity spojené s tímto postavením. Následně po ukončení této části sochání dostanou členové rodiny úkol sestavit sousoší tak, jak by si představovali vztahy v rodině do budoucna, aby jim lépe vyhovovaly. Poté, co spolu sestaví novou formu k rámcové spokojenosti zúčastněných členů, okomentují jednotlivé osoby své nové postavení v rodině a to, jak se v něm cítí. V poslední části se můžeme ve skupině či v komunitě se členy rodiny bavit o tom, jaké kroky by mohli jednotliví členové podniknout, aby byli schopni cílové pozice v rodině ze současného postavení dosáhnout. Kroky je třeba konkretizovat a mělo by se jednat o kroky reálné. Často se jedná o problematiku komunikace a praktické záležitosti běžného života: například se navzájem více oceňovat, hovořit otevřeně o problémech, neodkládat jejich řešení, abstinovat, chodit pravidelně na doléčování, omezit kontrolu závislého potomka, nezatěžovat jej vlastními partnerskými problémy, opatřit si vlastní bydlení či práci.

Jak překonat hazard. Nové poznatky v léčbě od Karla Nešpora

Na tuto část rodinné terapie může plynule navázat společný kontrakt, který spolu rodinní příslušníci vytvoří. Kontrakt je vzájemná dohoda na konkrétních oblastech společného života po propuštění závislého člena z léčby. Oblasti se často týkají frekvence a formy vzájemného kontaktu, při společném bydlení příspěvků na domácnost a pomoci v domácnosti, formy kontroly nad abstinencí a doléčováním, splácení dluhů a hospodaření s penězi, chování rodiny při porušení abstinence závislého člena apod. S dohodou by měly souhlasit všechny zúčastněné strany.

Knihu Kognitivně behaviorální terapie v léčbě závislostí koupíte na našem e-shopu.