Ukázka z knihy Hanin kufřík: Tokio, Japonsko - zima 2000
Vlastně je to docela obyčejný kufřík. Trochu otrhaný na krajích, a přesto v dobrém stavu. Je hnědý, malý. Vejde se do něho jistě hodně věcí, třeba šaty na dlouhý výlet. Knížky, hry, cennosti, hračky. Jenže uvnitř nic takového není.
Každý den chodí děti do malého muzea v japonském Tokiu a každý den si ten kufřík prohlížejí. Je umístěn ve skleněné vitríně. Přes sklo můžete na kufříku číst nápis. Na přední straně je velkým bílým písmem napsáno dívčí jméno Hana Brady. A datum narození: 16. května 1931. A ještě jedno slovo: „Waisenkind“. V němčině to znamená sirotek.
Japonské děti vědí, že kufřík se k nim dostal z Osvětimi, koncentračního tábora, kde za druhé světové války v letech 1939–1945 trpěly a umíraly miliony lidí. Ale kdo byla Hana Brady? Odkud pocházela? Kam cestovala? Co měla v tom kufříku? Jak to, že byla sirotek? Jaká vlastně byla a co se jí stalo?
Děti mají spoustu otázek. A stejné otázky trápí i útlou mladou ženu Fumiko Išioka, ředitelku muzea.
Fumiko s dětmi opatrně vyndává kufřík z vitríny a otvírá ho. Hledají i v postranních kapsách. Možná v nich Hana nechala něco, co by mohlo být vodítkem. Nic. Dívají se i pod podšívku. Avšak ani tam není nic, co by jim pomohlo.
Fumiko slibuje dětem, že se pokusí udělat vše pro to, aby se dověděla něco o osudu holčičky, malé majitelky kufříku, že se pokusí záhadu vyřešit. A tak začíná pro Fumiko roční téměř detektivní práce, kdy bude po celém světě hledat stopy příběhu dívenky Hany Brady. Střípky, z nichž by mohl být rekonstruován dívčin příběh.
Hanin kufřík. Jméno Hana je na kufříku podle německých pravidel psáno s dvěma „n“.