Recenze na knihu Aktivní imaginace, která se roku 2022 dočkala nového, revidovaného vydání.

Aktivní imaginace je jedním z kruciálních objevů C. G. Junga. On sám ji nazýval ”královskou cestou” k vyrovnání se sebou samým. Autoři této knihy ji dokonce neváhali označit za cestu božskou. Tím je vcelku jasně dáno, jaká práce s fantazijními obrazy a jejich vnitřní energií čtenáře čeká: Současný - originál vydán 2003 - náhled do jungovské analytické psychologie, její metody, ideové koncepty a přístup k životu jednotlivce.

Kniha je, jak už tak knihy jungiánských autorů bývají, pestrá, co se týče témat, odkazů i stylu, který přechází od kasuistik, chcete-li - příkladů z praxe, k členitějšímu, odbornému výkladu a zpět k motivačnímu textu, jež má čtenáře přilákat k aktivní imaginaci. Místy poněkud evangelikálně-propagandistickým stylem známým spíše z pestrobarevných letáčků o brzké spáse. Patrně následek teologické praxe Paula Schmidta, třetího spoluautora. Dominující a určující je však rozhodně analytická psychologie - všichni tři autoři působí jako psychoterapeuti, již jmenovaný Schmidt spolu s Theodorem Seifertem přednáší v Institutu C. G. Junga ve Stuttgartu. Ang Lee Siefertová nadto vnáší transakční analýzu a zcela organicky ji začleňuje do systému analytické psychologie.

Tímto bylo řečeno vše podstatné, nezbytné bude dořečeno posledním odstavcem. Následující můžete brát jako komentáře a glosy. Nejprve přímo k aktivní imaginaci - metodě, kterou samotný Jung komunikoval se svým vnitřním guruem Filémonem. Ten však zmíněn není, namísto něj je citována M. L. von Franzová, která viděla v aktivní imaginaci, synchronicitě a alchymii to nejlepší z jungovské psychologie, což prohlásila v posledních týdnech života, v nichž se jí následkem těžkého onemocnění otevřel pohled daleko do budoucího světa. Na další definice aktivní imaginace i zmínky o von Franzové si čtenář počká až do závěru. Spolu s Jungem formulovala aktivní imaginaci jako vnitřní obraz z nevědomí vzniklý v bdělém stavu a vědomý kontakt s tímto obrazem i s postavami, jež v něm vystupují. Tímto se vysvětlí nejistota předchozích stránek, kdo je aktivní v aktivní imaginaci, zde vědomí či nevědomí. I v aktivní imaginaci se za plného vědomí vynoří obraz či dění vystupující z nevědomí. Aktivní imaginace tak v konečném důsledku představuje formu sjednocení protikladů při individuaci.

Ale zpět z formálních sfér, na počátek. Čtenář se teprve dovídá o energii duše a cestě k vnitřním rádcům a průvodcům. Doví se též, že nejznámější aktivní imaginací byl Malý princ. Je-li zaujat a “je na cestě” počne se pročítat tématy spojenými s praktikováním aktivní imaginace a cesty k bytostnému Já, kupříkladu Zrcadlem sebereflexe v rámci vztahu k sobě samému.

Následující tématika vědomí nečekaně rozkošatí do pokusu o sjednocení veškerého vědění. Každé atomové jádro, každý elektron, kterákoli z nepatrných částic v sobě podle nich nese energii vědomí. Učí nás, že vlastně existuje jen energie, které se v oblasti metafyziky říká také duch. Toto označení propojuje fyziku, náboženství, filozofii a psychologii, neboť duch znamená “to co je v pohybu”. Zvláště podkapitola Síla vědomí je výkladem fyziky, že by i Fritjof Capra zblednul. Celek se tedy musel nejprve rozdělit, aby se mohla uvolnit energie, která v něm byla obsažena. Z tohoto hlediska nám legenda o vyhnání z ráje a teorie velkého třesku vypráví o jedné a téže skutečnosti.

Pokud se zaměříme detailně na aktivní imaginaci, můžeme ji, dle autorů, připodobnit k funkci laseru, neboť vede k silnému stupňování psychické energie - libida. Již dříve jsem chtěl připsat poznámku, že vědečtí racionalisté a skeptici budou ukrutně trpět, ale bylo mi líto nechat je uniknout této možnosti vyletět z kůže.

Koho nechaly chladným odvážné fyzikální paraboly, snad zaváhá nad konstatováním, že ženy jsou pro muže atraktivní, neboť cesta do ráje je možná právě jen prostřednictvím lásky k ženě. Je jasné, že autoři mají na mysli dosažení celosti a jednoty s bytostným Já formou sjednocení protikladů, avšak mají tím na mysli i to, že sexuální zdrženlivost je cestou do pekel? Koncept úplnosti skrze sjednocení protikladů čtenáře dovede od Sokrata a Danta k tantře, čakrám a gyru cinguli jakožto třetímu oku.

Zatímco ponoření do “nitra” nás samých i věcí přinášelo výstřední fyzikální příměry i standardní analytický text (Malý chlapec a drak), část bezpečné vedení přináší místy, než se navrátí ke “standardnímu analytickému textu”, horečnaté třeštění o andělích, dokonce odchodních, kteří nejen že ochraňují, ale i “ročně investují na soukromé riziko miliardu marek”… Zlatý duchovní laser! Skoro bych byl ochoten uvěřit ve zmatení překladu. To se však nikde jinde nevyskytuje, jedinou patrnou překladovou chybou jsou poznámky a literatura. Překladatelce se Der Kleine Prinz čte nepochybně stejně dobře jako Malý princ, ale běžnému čtenáři nikoliv.

Typ čtenářů, jimž se bude tato kniha líbit patrně nejlépe definuje kapitola věnovaná životním úkolům a posláním. Již Jung hledat “vyšší smysl” života a studoval mýty definující životní roli příslušníků různých národů. Autoři docházejí ke zjištění, že Bůh potřebuje člověka, aby si uvědomil sám sebe … evoluce potřebuje člověka, aby se mohla nadále rozvětvovat. Jinde je dokonce uvědomění označeno za úmysl evoluce. Poněvadž vše ukazuje na to, že mimo všemožné imaginace je evoluce prosta záměrů, natož vyšších cílů, lze autory zcela otevřeně podezírat z obmyslného prosazování, nějakého vlastního zájmu.

V aktivní imaginaci jde o to, co si já myslí , a toho, co bytostné Já ví. Za vším stojí jungiánská myšlenka kolektivního nebo osobního nevědomí, které ví, je schopno a, víme-li jak, i ochotno nám pomoci. (Absolutní) Vědění, které je mi na požádání k dispozici kdykoli, když se těmto možnostem otevřu. Proto se nemusím vzdávat svého kriticky vědeckého vzdělání, příčinného uvažování ani ostatního vědění. Věřím-li v nevědomí.

Závěrem se čtenář doví, že aktivní imaginace si vezme celou jeho duši. Tedy věří-li v konec předchozího odstavce a je ochoten ji dát.

RNDr. Jaromír Kopeček, Ph.D.