Rodina zůstává i pro současné generace důležitou institucí a je možné říci, že získala na hodnověrnosti. Mladí by chtěli mít především rodinu a vztahy, které trvají celý život, a místo, kde všichni jsou „my“. Rodina získala „hodnotu útočiště“, pečeť bezpečí a záruky společného života. V tomto nepředvídatelném a někdy ohrožujícím světě se muži a ženy obracejí k rodinné buňce, kterou považují za nejspolehlivější. Myslí si, že v tvrdé a konkurenční společnosti mohou v lůně rodiny najít úctu a důvěru. Proč by se tedy od ní odvraceli?

Gilbert (který sám pochází z 15 sourozenců) prochází několika hlavními okruhy, které reflektují současné problémy – otázkou partnerství dvou lidí, kteří by měli být základem rodiny; rodičovstvím a vztahem k dětem; rolí prarodičů v rodině; otázkou homosexuality a jejich soužití; problémem předávání víry v rodině. Ve všech oblastech se projevuje jeho moudrý nadhled a nekonvenční přímočarost. Varuje před unáhlenými svatbami za každou cenu, připouští přijímání eucharistie u některých rozvedených a znovu sezdaných, uznává společný život homosexuálních párů atd.
Pro Gilberta je rodina pokladnicí, z níž je možné čerpat mnoho zásadní síly pro život, ale o kterou je třeba se také pečlivě starat. Aniž by zlehčoval emoční rozměr věci, klade důraz na společnou práci všech zúčastněných, na trpělivost, obětavost, velkorysost. 

Začněme znovu žít - Guy Gilbert nám s tím pomůže svou předchozí knihou.

Ukázka:

3 . Když rodina vede k růstu

Je snadné strefovat se stále do rodin. Těžší je zkusit pochopit, co se v nich děje. Dnešní mladí přijímají mnoho různých názorů, myšlenek, které nemusejí být vždycky zdaleka odsouzeníhodné. Ale jsou jiné, rozdílné.

Odtud pramení domácí bitky, které se rozvinou během diskuse. A tak je na rodičích, aby se vyzbrojili bojovými helmicemi a souborem vhodných válečných zbraní a připravili se na útok svých dítek, které dokazují správnost, všechno prověřují a důkladně probírají. K prohlášením: „Viděl jsem v televizi…“, „Naše učitelka řekla…“ se přidávají věci naočkované fi lmy a písničkami… A nezapomínejme na internet, který je pro některé z našich mladých nepřekonatelným zdrojem informací a objevování.

Sadu zbraní dnešních rodičů tvoří diskutování, dlouhé vysvětlování, schvalování, odsuzování, zpochybňování. K takovému boji je zapotřebí čas. Hodně času. Rodiče zastávají první místo v hitparádě výchovy od chvíle, kdy dítě přijde na svět.

Když se o výchovu nestarají, děti pak rostou samy, bez životně důležitých kořenů, v naprostém zmatku.

Vidíme to u třinácti- až patnáctiletých mladých, kteří byli mně a mému výchovnému týmu svěřeni. Je třeba jim mnoho naslouchat. Jsou křehcí, vykolejení z toho, že se od nich rodiče odvrátili, jsme svědky jejich ochablosti a stálé potřeby mít někoho, kdo by jim naslouchal.

Být s nimi

Jestliže rodiče mají čas, a hlavně jestli si ho pro děti udělají, budou moci děti vychovávat v duchu současné kultury, vést je po stránce mravní i duchovní. Budou-li jim trpělivě ukazovat prstem na nebezpečné způsoby chování, budou jim sdělovat už od nejmladšího věku, že nelze dělat všechno ani se do všeho pouštět. A dospívajícím tak dají najevo, že určité experimenty je nutné zakázat.

V tom spočívá boj dnešních rodičů.

Hrozná je zkušenost jednoho otce rodiny, kterého volali na policii, kde zjistil, že jeho sedmnáctiletý syn dělá už dva roky dealera drog – jemu pod nosem, aniž by o tom měl tušení. Otec rázem přestal s veškerou dobrovolnickou činností, která mu zabírala všechen čas. Vše se dalo ještě zachránit. Otec i matka se dospívajícímu synovi omluvili a pustili se s ním cestou, na níž ho nechali předtím samotného.

Potkávám se někdy s jejich už dospělým synem, je dnes inženýrem.

Čas, kdy jsme s dětmi, je velmi důležitý. Je to láska, která se neztratí. Ten čas, kdy jsme s nimi nebyli, už nikdy nedostihneme.

Knížku Rodina můžete koupit na našem e-shopu. Zde naleznete i všechny ostatní knihy Guy Gilberta.