Ukázka je z knihy Interkulturní psychologie.

Je zajímavé konfrontovat sebereflexi českého národního charakteru s pohledem cizinců, kteří mezi Čechy žijí a o svých zkušenostech z tohoto soužití leccos vypovídají. Uvedu zde ilustrativně jen některá publikovaná vyjádření:

Názory Marije Turajličové, chorvatské studentky práv na pražské univerzitě:

„Češi mě nejvíce překvapili pozitivně. Jsou vzdělaní, mírní a mají smysl pro humor.“
„Čeští muži jsou na rozdíl od balkánských zemí velmi jemní a kultivovaní. Na druhou stranu jsou ale málo mužní. Většina Chorvatek by asi s Čechem chodit nechtěla. Byl by asi jemnější než ona.“
„Další věc, na kterou nemusíte být příliš pyšní, je vaše neprůbojná povaha. Až zbabělost. Nedokážete se za sebe bít.“ (Lidové noviny, 6. 8. 2002)

Feng-Jün Songová se narodila v Číně, žije však již řadu let v Česku, kde dokonce získala doktorát na Karlově univerzitě. Hodnotí Čechy a srovnává je s Číňany takto:

„Češi zanedbávají své zdraví. České ženy se o sebe během těhotenství a po porodu velice špatně starají a pak na to doplácejí nemocemi. Čínské ženy jsou v tomto směru šťastnější. Drží se tradic čínské medicíny.“
„Češi moc pijou alkohol všech možných druhů. Pivo piju, jen když je venku teplo. Ale vy pijete pořád.“
„České ženy jsou velmi hodné. V tom mají čeští muži štěstí. Typická česká žena udržuje domácnost, pořádně uklízí, vaří, žehlí. Myslím, že čínští muži se víc podílejí na chodu domácnosti, víc ženám pomáhají a často je i hýčkají.“ (MF Dnes, 27. 12. 2002)

Zajímavou charakteristiku o Češích vyslovuje i německá spisovatelka Tania Morrisonová, provdaná za Čecha, za kterým se přestěhovala do Prahy:

„Dřív jsem si nemyslela, že se německá mentalita od té české nějak podstatně liší. Teď teprve zjišťuji, že jsou rozdíly dost velké. Němci mají sklon brát všechno strašně vážně, Češi naopak. Skoro se dá říct, že mají blízko k jižní mentalitě.“ (Knižní novinky, č. 4, 2002)

Ze srovnávacího hlediska je důležité také hodnocení Čechů jako zaměstnanců ve firmách řízených cizinci. Doktor Leo Dittman, ředitel poradenské společnosti Horton International, hodnotí Čechy po pracovní stránce takto:

„Češi jsou oceňováni pro svoji přizpůsobivost – snadno se adaptují na nové prostředí, rychle se učí nové postupy, a často je dokonce o něco obohatí.“
„Češi jsou zahraničními manažery vnímáni jako ,obtížně řiditelní‘. Nejsou ochotni někoho uznávat jen proto, že zastává nějakou funkci.“
„Češi sice mají dobré nápady, ale obvykle je nedokážou prosadit. Více se soustředí na technickou stránku problému než na přípravu silných argumentů, získání důležitých lidí na svou stranu.“ (Žena a život, č. 24, 2002)

Nebudu pokračovat v prezentaci názorů cizinců na Čechy, je možno jich najít spoustu. Jistě tyto názory vypovídají o některých charakteristikách české národní povahy, i když jsou to jen poznatky subjektivní a zkušenostní, nikoli vědecká zjištění.

Z hlediska interkulturní psychologie existuje ještě jeden zdroj informací o národním charakteru. Budu se nyní zabývat výzkumnými nálezy o stereotypech Čechů, zvláště mládeže, o vlastním národě a o jiných národech a etnikách.