Koupit na e‑shopu

Určitý přirozený cit pro zvířata a jejich prožitky mají skoro všichni lidé - vždyť po celou dobu existence lidí na planetě byla zvířata důležitou součástí lidského života, ať už nejprve jako hrozba či koříst a později jako společníci. V současné době se ale většina lidí běžně setkává nanejvýš se psy a kočkami. O miliony zvířat, která produkují naši potravu, se ve vyspělém světě stará jen několik málo procent obyvatel a mnoha lidem se může stát, že se s prasetem či krávou nikdy v životě vůbec nesetkají. Jediný kontakt s hospodářskými zvířaty představuje pro velkou část populace chladicí box v supermarketu. Cit pro zvířata v zemědělství tak postupně téměř vymizel. 

Ale tato zvířata jsou živočichové s bohatě vyvinutým citovým životem. Jak se změní náš pohled na to, jak je s nimi zacházeno na farmách, ve velkochovech, při převozech a při porážce, uvědomíme-li si tuto skutečnost?

Takové otázky si klade švédský profesor Per Jensen v knize Zvířata nejsou bez citu a přináší mnoho poutavých objevů moderních vědeckých výzkumů i poznatků a zkušeností předávaných z generace na generaci. Čtenáři se tak dozvědí mnohé o nejčastějších hospodářských zvířatech: kravách, prasatech, ovcích, slepicích a rybách, od toho, jak zvířata smyslově vnímají svět kolem sebe, co je stresuje a co naopak uklidňuje, jak dokáží prožívat pocity, učit se nebo třeba i provádět matematické úkony. 

Autor motivuje k úvahám o tom, zda je dnešní způsob zacházení se zvířaty adekvátní, aniž by však moralizoval nebo hodnotil počínání lidí, kteří zvířata využívají jako zdroj potravy.

Per Jensen je profesorem etologie na univerzitě ve švédském Linköpingu a specializuje se na chování zvířat.

Knihu přeložila Klára Fafejtová.

Knihu Zvířata nejsou bez citu koupíte na našem e-shopu a to i jako e-knihu.

Ukázka: 

6

Láska k potomkům

Stesk po teleti

Jak se cítí rodič, když je mu odebrán jeho novorozený potomek? A jak se cítí mládě? Pro většinu z nás je pouhé pomyšlení na takovou situaci noční můrou. Ale pro statisíce krav v mléčném průmyslu je to hořká realita.

Samozřejmě, že kráva musí mít telata, jinak by jí z vemene neteklo žádné mléko. Aby zemědělec získal co nejvíce mléka, odebere tele krávě krátce po porodu. Je pravda, že současná dojnice produkuje tolik mléka, že by bez problémů mohla uživit jedno až dvě telata a zároveň vyprodukovat mléko pro zemědělce. Avšak v praxi by bylo složité zvládnout situaci, v níž by pod sebou krávy měly telata a zároveň se měly dojit. Krávy často nechtějí při dojení dát tolik mléka, když je tele přítomné, a navíc telata, která běhají kolem dojírny, práci farmářům zrovna neulehčují.

Mohlo by vás také zajímat
Charles Darwin: Výraz emocí u člověka a u zvířat

Čas odstavení telat je různý. Mnoho chovatelů odebere tele krávě hned po porodu a umístí jej do individuálního boxu v oddělené části kravína. Na jiných místech, ekologických farmách, kráva tele krmí až 24 hodin a teprve pak jí mládě odeberou. Jak to krávy a telata prožívají? Máme za to, že je pro ně důležité být spolu a v pohodě, jen protože se na to díváme z naší lidské perspektivy?

Kráva a tele na sebe volají

Vždycky si musíme dát pozor, abychom zvířata a jejich prožitky nepolidšťovali. Způsob, jakým se kráva stará o svého potomka, se velmi liší od našeho. My často nechceme opustit novorozeně ani na pár minut. Kráva v přírodě nechává své tele první dny po narození schované v houští a přichází jen několikrát denně, aby se mládě napilo mléka. Teprve po několika dnech s sebou začne tele brát, kamkoliv jde, dříve či později jej odstaví a tele se osamostatní. To se ale děje, až když je tele zhruba rok staré, a mládě se i po odstavení drží v matčině blízkosti, krůček po krůčku se osamostatňuje a stává se součástí jejího stáda.

Že by tedy přirozené chování krav umožňovalo časné odstavování telat a vůbec nejde o nic dramatického? Vědci tuto otázku zkoumali z různých pohledů. Mimo jiné sledovali stresové reakce u krav, které byly odděleny od svých telat tři dny po porodu. Zjistilo se, že jim puls stoupl hned po oddělení, zároveň krávy hlasitě bučely. Bučením udržují kontakt s telaty, takže jejich chování ukázalo, že si zmizení telete byly velmi dobře vědomy.

Jiní vědci analyzovali, jaký typ bučení kráva vydává, když je od ní tele odváděno. Kromě toho, že po oddělení bučí čtyřikrát víc než předtím, vydává také úplně jiný zvuk. Bučení je vyšší a intenzivnější, což je typické pro rozrušená zvířata.

Další experiment ukázal význam tohoto bučení – tedy že slouží opravdu k tomu, aby se kráva a tele našly. Vědci nahrávali bučení krávy i telete po oddělení a zkoumali, jak zvířata následující den reagovala na nahrávku bučení. Telata zpozorněla, pokud slyšela nahrávku své vlastní matky, ne jiných krav. Matky také reagovaly na bučení vlastních telat. Zpozorněly a puls se jim zrychlil.

Čtěte také
Konrad Lorenz: Takzvané zlo

Pouto mezi krávou a teletem

Když je krávě a teleti umožněno být po porodu spolu, stejně jako u jakékoli jiné matky a potomka se mezi nimi vytvoří silné pouto. Hned po porodu kráva tele jazykem očistí od porodních blan a krve a tím si vryje do paměti jeho pach i chuť. Olizování je pro jejich vztah důležité, a pokud tele s matkou vyrůstá, udržují tento rituál až do dospělosti mláděte. Ale jak se tele naváže na matku? Mohli bychom si myslet, že zde je klíčové samotné kojení, ale experiment norských vědců ukazuje, že tak jednoduché to není.

Vědci studovali několik dvojic krav s telaty, kdy telata buď pila matčino mléko, nebo pila mléko z lahve. Přes den byly krávy s telaty v oddělených boxech vedle sebe, navzájem se viděly, slyšely a cítily, přes noc pak mohly být spolu. Bez ohledu na to, jestli byla telata krmena matkou nebo ne, bylo jejich pouto stejně silné. Strávily stejně dlouhou dobu olizováním a vzájemným kontaktem, což dokazuje, že samotné kojení není rozhodující pro to, zda se tele upne na svou matku. Pouto se vytvoří i tak, stačí, aby kráva a tele byly spolu.

Výzkumy tedy jasně ukazují, že krávy jsou silně ovlivněny odebráním telete. V praxi je pak problematický fakt, že čím později je tele odebráno, tím větší negativní následky pro krávu to může mít. Čím lépe kráva poznala své tele, tím silněji reaguje, když zmizí. Ale pro tele to je pravdě podobně naopak. Odloučení je pro něj také těžké, ale pokud může být o trochu déle u matky, má to celou řadu pozitivních důsledků.

Není úplně snadné zeptat se telete, jak se mu daří a jak prožívá svou situaci. Ale jak jsem popsal v jiné kapitole, existují metody, které se k tomu dají použít. Vědci z Brazílie a Kanady použili něco, čemu se říká „kognitivní zkreslení“. Naučili telata, že určitá barva na obrazovce znamená odměnu (trochu mléka v kbelíku) a jiná barva symbolizuje prázdný kbelík. Potom vědci telatům ukázali odstín na pomezí mezi naučenými barvami. Pokud byla telata naladěna „optimisticky“, rozběhla se ke kbelíku, kde očekávala mléko. Ale ta „pesimistická“ předpokládala, že kbelík je prázdný. Potom vědci zkoumali, jak se posuzování u telat změní po oddělení od matky.

Mohlo by vás také zajímat
Amy Sutherland: Co mě výcvik zvířat naučil o životě, lásce a manželství

Před separací byla většina telat optimistických. Po oddělení od matky se stala znatelně pesimističtějšími. To dokazuje, že jejich nálada se v důsledku oddělení zhoršila. Nakolik se ale nálada telat změnila? Vědci to srovnali s jiným experimentem. Tam zkoumali stejné kognitivní zkreslení u telat po mnohem bolestivější proceduře: odstranění rohů upálením. Je to bolestivý zákrok, při němž člověk žhavým železem upálí malé zárodky rohů, aby nevyrostly. Pesimismus, který telata projevila po oddělení od matky, byl skoro stejně velký jako při bolesti u odrohování. To nám tedy naznačuje, jak je pro tele odloučení psychicky náročné.

Neřešitelná rovnice?

Následky odloučení trvají mnohem déle než jen několik prvních dní. Jiný výzkum ukázal, že chování telat je odloučením ovlivněno po velmi dlouhou dobu, možná po zbytek života. Pokud měla telata možnost být s matkou po porodu déle, bylo shledáno, že jsou v době růstu společenštější a méně bojácná. Až se jednou sama stanou matkami, budou mít lepší mateřskou intuici. A nejen to – rychleji rostou, jsou zdravější a v dospělosti produkují více mléka.

Existuje tedy mnoho dobrých důvodů z pohledu telete, abychom jej nechali alespoň pár dnů s matkou. Ale zároveň, když už se mezi nimi vytvoří silné pouto, je celá separace později pro oba dramatičtější. Je těžké najít zlatou střední cestu. Certifikace ekologického zemědělství, která má zajistit přirozený život zvířat a jejich pohodu, byla upravena zrušením pravidla udávajícího, že kráva a tele spolu musí strávit minimálně tři dny. A to proto, že podle výzkumu je pozdější oddělení pro zvířata ještě více stresující než brzké. Bohužel člověk tím opomíjí jiný aspekt – dlouhodobý pozitivní vliv chovu zvířat v přirozených podmínkách.

Pokud by krávy a telata uměly mluvit, určitě by řekly, že chtějí žít spolu až do přirozeného odstavení. Ale skutečnost, kterou musí všechny krávy a telata snášet, abychom mohli pít mléko a jíst sýr za nízké ceny, vypadá jinak. Prostor pro vytvoření pouta mezi matkou a jejím potomkem v ní žádný není.

Knihu Zvířata nejsou bez citu koupíte na našem e-shopu a to i jako e-knihu.