také mentální hygiena, psychohygiena, hygiena duše, duševní zdraví

AJ mental hygiene, mental health

Duševní hygiena je chápána jako soubor poznatků, schopností, dovedností a aktivit, jež mohou ovlivnit podmínky lidského života, a to:

• snížením či odstraněním rizik, která vyvolávají nebo udržují duševní problémy, poruchy a nemoci;
• zvýšením vlivu protektivních, ochranných činitelů, které podporují duševní zdraví a osobní pohodu (well -being) včetně navození a podpory prožitku štěstí, spokojenosti, duševní i tělesné odolnosti a výkonnosti.

Hygiena jako obor, který vymezuje a uplatňuje pravidla zdravého způsobu života, je spolu s epidemiologií a sociálním lékařstvím základním zdrojem preventivní medicíny. V původní podobě se hygiena zabývala všemi známými činiteli ovlivňujícími tělesné i duševní zdraví a vztahovala se k většině oblastí lidské činnosti a většině stadií vývoje lidského života (hygiena práce, pracovních podmínek a pracovního prostředí, hygiena výživy, hygiena dětí a dorostu, hygiena stárnutí a stáří, duševní hygiena). Toto původní spojení se v důsledku specializace a diferenciace oborů zabývajících se původně hygienickými problémy a v důsledku postupného vzniku a rozvoje nových tendencí v diagnostice, terapii, prevenci, rehabilitaci a resocializaci poruch a nemocí zachovalo především v případě infekčních nemocí.

Poznatky a základní témata duševní hygieny, jako je všestranný rozvoj osobnosti, správné uspořádání životosprávy, předcházení nemocem či otázky celkové životní vyrovnanosti a moudrosti, byly již ve starověku a středověku rozvíjeny v rámci fi lozofi e, teologie a medicíny.

Na počátku 20. stol. dostala duševní hygiena jméno. Za autora pojmu duševní hygiena je považován psychiatr Adolf Meyer * (1866–1950), který spolu s reformátorem psychiatrické péče Cliffordem W. Beersem* (1876–1943) přispěl k rozvoji duševní hygieny ve smyslu medicínského, občanského a sociálního hnutí založeného na občanské angažovanosti.

Jedním z důsledků reformátorských snah Beerse a jeho spolupracovníků bylo založení Connecticut Society for Mental Health v r. 1908. Tato společnost se stala základem později vznikajících mezinárodních společností duševní hygie- 1ny, nejprve Mezinárodního výboru duševní hygieny a po druhé světové válce Světové federace duševního zdraví.

V bývalém Sovětském svazu byla ve 30. l. 20. stol. nastolena a až do poloviny 50. l. rozvíjena koncepce duševní hygieny vycházející z principů vyšší nervové činnosti, tj. duševní hygiena byla přetvořena na hygienu vyšší nervové činnosti. Psychologické dimenze duševní hygieny byly opomíjeny a ve snaze o důslednou prevenci duševních chorob nahrazovány hledisky psychopatologickými, resp. patofyziologickými. Tento přístup se změnil až v souvislosti s celospolečenskými změnami, zahájenými v tehdejším SSSR po r. 1956, kdy začalo postupně docházet k celospolečenské rehabilitaci psychologie a její role v životě jedince, skupin a společnosti.

V USA a většině zemí západní Evropy došlo v období po druhé světové válce ke značnému rozvoji poznatků duševní hygieny a jejich využívání v mnoha oblastech života, např. v armádě, školství, výchově, průmyslu, pastorační péči, partnerském, rodinném a výchovně -vzdělávacím poradenství.

K rozvoji duševní hygieny přispělo v r. 1948 založení Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO) a zvláště Světové federace duševního zdraví (World Federation for Mental Health – WFMH). Posláním federace je „podpora nejvyšší možné úrovně duševního zdraví všech lidí a národů v jeho nejširších biologických, medicínských, vzdělávacích a sociálních aspektech“. K jeho naplnění stanovuje WFMH hlavní cíle: zvýšit povědomí veřejnosti o významu duševního zdraví, podporovat duševní zdraví, zvýšit efektivitu prevence duševních poruch a posílit péči o duševní zdraví včetně léčby duševních poruch. WFMH koordinuje celosvětové úsilí o podporu duševního zdraví, pořádá vlastní odborné akce (světové kongresy WFMH) a od r. 1992 vyhlašuje WFMH Světový den duševního zdraví (World Mental Health Day), připadající na 10. října.

Duševní hygiena nepředstavuje samostatný vědní obor: jde jednak o mezioborovou názorovou, prováděcí a výzkumnou platformu, jednak o hnutí syntetizující poznatky, přístupy a činnosti, které pocházejí z řady různých přírodovědných i společenskovědních oborů, zvláště psychologie, psychiatrie, fi lozofi e, sociologie, antropologie, pedagogiky a jejich podoborů (psychoterapie, psychosomatické medicíny, behaviorální medicíny, psychologie zdraví, andragogiky atp.). Za specifi kum duševní hygieny lze považovat její tradiční úsilí chránit, upevňovat a podporovat duševní zdraví především u duševně zdravých osob. Někdy je duševní hygiena ještě rozvíjena samostatně, častěji je v současné době chápána jako tematická součást šířeji pojaté psychologie zdraví (<-).

Dnes se obvykle rozlišuje širší a užší pojetí duševní hygieny a také pojetí zaměřené negativně a pozitivně. Obě tato vymezení spolu částečně souvisejí.

Širším pojetím duševní hygieny se vyjadřuje její zaměření na péči o dobrý (či ideální) stav a vývoj duševního zdraví jako součásti celkového zdraví člověka. Pozitivním pojetím duševní hygieny se myslí pozitivně založená, aktivně vytvářená a podporovaná orientace na hlavní oblasti duševního zdraví a důraz na odpovědnost lidí za stav duševního zdraví.

Užší pojetí duševní hygieny je většinou chápáno jako odstranění duševních nemocí ve smyslu jejich primární a terciární prevence; někdy je duševní hygiena spojována se snižováním či odstraňováním nadměrné psychofyzické zátěže či stresu; toto pojetí vystihuje zaměření duševní hygieny na negativa.

Mezi hlavní tematické oblasti duševní hygieny v současnosti patří:

• poznání sebe samého a rozvoj vlastního potenciálu v podobě naplňování přiměřených a reálných životních perspektiv;otevřené a akceptující prožívání, které zahrnuje umění uvědomovat si sám sebe, respektovat své pocity včetně těch obtížných či nepříjemných, nepotlačovat je a naučit se jim rozumět, vnímat též pocity jiných lidí a umět využít informace v nich obsažené (zásady focusingu podle amerického fi lozofa Eugena T. Gendlina * /nar. 1926/, vycházející z rogersovské psychoterapie
• autoregulace hlavních oblastí psychické činnosti (kognitivní, emocionální, konativní) včetně umění plánovat a využívat efektivně svůj čas (time management);
• integrace osobnosti včetně odpovědnosti k sobě i k okolí a osvojení zásad péče o biologickou, duševní, sociální, kulturní a spirituální rovinu vlastního zdraví;
• rozvoj vlastní autonomie (samostatnosti), utváření adekvátní sebedůvěry, sebevědomí, objektivního a přiměřeně kritického vztahu ke skutečnosti;
• pěstování systematičnosti, vytrvalosti a důslednosti při sledování cílů, schopnost ovládat vlastní potřeby a oddalovat jejich uspokojování;
• rozvoj přiměřených sociálních vztahů a vazeb s důrazem na zdravou a realistickou víru v druhé lidí včetně přípravy na přijetí jejich možných selhání;
• prevence a zvládání zátěže , frustrace a deprivace , umění přijímat výhry i prohry a vyrovnávat se s neúspěchy, osvojení osvědčených strategií;
• umění odpočívat včetně pravidelného a zdravého spánkového režimu, relaxace a zásad zdravého životního stylu ve všech jeho dimenzích;
• důraz na pozitivní orientaci ve vlastním životě i ve vztahu k druhým, rozvoj přesvědčení o smysluplnosti života.

V současnosti se pojem duševní hygiena (někdy v podobě „psychohygiena“) nadále používá; bývá předmětem zájmu široké veřejnosti v podobě nabízených kurzů či výcvikových programů sloužících k tomu, aby si člověk dovedl účinně poradit s každodenními a náročnými situacemi. V tomto pojetí se duševní hygiena stává součástí ochrany a podpory duševního zdraví, bývá chápána jako obecný návod, jak si ho chránit, upevňovat a zvyšovat jeho úroveň. Ve většině evropských zemí bývá rozvíjena jako součást psychologie zdraví, jak ve smyslu předmětu studia na vysokých školách i jako kurz výcviku základních znalostí, schopností a dovedností vztahujících se k lidské psychice. To je zřejmě jeden z důvodů, proč se pod původním názvem tohoto hnutí již prakticky neobjevují novější publikace – je třeba je hledat pod hesly „duševní zdraví“ nebo „psychologie zdraví“.

ODKAZY: Coping – zvládání zátěže; Pastorační poradenství; Poradenství v pomáhajících profesích; Předmanželské, manželské a rodinné poradenství; Psychologie zdraví; Stres – reakce na zátěž

LITERATURA: Bartko, D. (1976). Moderní psychohygiena. Praha: Orbis; Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál; Machač, M. , Machačová, H. , Hoskovec, J. (1984). Duševní hygiena a prevence zátěže. Praha: SPN; Míček, L. (1986). Duševní hygiena. Praha: SPN; Rennie, T. A. C. , Woodward , L. E. (1948). Mental health in modern society. New York: The Commonwealth Fund.

Vladimír Kebza