Ekologická stopa
Ukázka z knihy Environmentální politika a udržitelný rozvoj (Václav Mezřický, 2005)
Ekologická stopa (ES) odpovídá na otázku: Kolik přírody (tj. přírodních zdrojů, půdy, vody apod.) člověk potřebuje ke svému životu? Může napovědět odpověď na otázku, která v této kapitole zazněla několikrát: Jak daleko jsme na cestě k udržitelnosti? Velkou výhodou ES je, že za „my“ můžeme dosadit prakticky libovolnou součást lidské společnosti – od státu přes region a město až k jednotlivci či třeba firmě. ES je proto jedním z nejuniverzálnějších a nejpřesvědčivějších indikátorů udržitelného rozvoje, přestože má za sebou pouze desetiletí existence.
Původ a vymezení konceptu
Autory konceptu ekologické stopy jsou dva kanadští vědci z University of British Columbia – Mathis Wackernagel a William Rees. Základy metody shrnuli v knize Our Ecological Footprint, která poprvé vyšla v roce 1996 a od té doby byla přeložena do mnoha jazyků (do češtiny nikoli). V této knize se jim podařilo nevídané – přinést velmi snadno pochopitelný recept odpovídající na velmi složité problémy; zachovat si vědeckou erudici a přitom napsat poutavou a populární knihu.
Podle W. Reese lidstvo dosud žije na ekologický dluh. Proto se svým kolegou vyvinul metodu, jež umožňuje vypočítat vliv, který každý z nás má na naši planetu. Pro přiblížení svého konceptu uvádí Rees následující přirovnání: „Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Otázka, kterou si musíme položit, zní, jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom uživili toto zvíře?“ Koncept ekologické stopy můžeme považovat za účetní nástroj pro počítání ekologických zdrojů. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy produktivní země, nezbytné k zajištění zdrojů a k asimilaci odpadních produktů. Rees ekologickou stopu přibližuje takto: „Kolik plochy (země a vodních ekosystémů) je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů, jež potřebuji ke svému současnému životnímu stylu, a ke zneškodnění všech odpadů, které při tom produkuji?“ Ekologická stopa je přesně tím, co jsme dosud postrádali – měřítkem toho, jak udržitelné jsou naše životní styly. Neříká nám tedy, co máme dělat, ale „pouze“, jak daleko jsme – jakou stopu (vyjádřenou skutečně v hektarech na osobu) náš život zanechává na tváři země.
Kalkulace ekologické stopy je založena na dvou faktech: 1. můžeme kvantitativně stanovit většinu zdrojů, které spotřebováváme, a odpadů, které produkujeme; 2. většina těchto zdrojů a odpadů může být konvertována na odpovídající plochy ekologicky produktivní země (tj. plochy orné půdy, pastvin, lesů apod., obecně ekosystémové plochy nutné k zabezpečení životodárných systémů). Ekologická stopa definované populace (od jednotlivce až po celé město nebo stát) je tedy celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná výhradně pro zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací při používaní běžných technologií.
Aplikace ekologické stopy
Takto vymezený a definovaný indikátor samozřejmě nabízí řadu aplikací. Kalkulace individuální ES např. umožňuje srovnání různých životních stylů z hlediska jejich ekologického dopadu. Další možnosti skýtá srovnání osobní ES s průměrem města či státu, jehož je daný člověk obyvatelem, či dokonce s průměrem celosvětovým. Výsledkem pak může být jakési měřítko osobní udržitelnosti (nebo neudržitelnosti), případně identifikace osobních činností či návyků, které jsou z hlediska vlivu na životní prostředí nejproblematičtější.
Možné je také srovnání ES (vztažené na jednoho obyvatele) jednotlivých států či regionů. O to se pokusil kolektiv autorů pod vedením Wackernagela v průběžně aktualizované studii Ekologické stopy národů. Poslední verzi této zprávy vydal WWF v roce 2002 pod názvem Zpráva o živoucí planetě. Obdobnou zprávu o stavu světových ekosystémů vydává WWF každoročně, ale v roce 2002 byla poprvé založena na ekologické stopě. Zpráva hodnotí ekologickou stopu a dostupnou ekologickou kapacitu zemí pro 152 států světa, které představují 99,7 % obyvatel planety. Výsledky ukazují nárůst globální ekologické stopy o 50% mezi lety 1970 a 1997, to znamená roční nárůst zhruba o 1,5 %. Za stejné období poklesl tzv. index živoucí planety (Living planet index, LPI), který hodnotí stav zachovalosti světových lesů, vodních zdrojů a mořských ekosystémů, o 33 %. To svědčí o neudržitelnosti vývoje současného světa.
Podle výsledků této studie ekologická stopa v současnosti překračuje regenerační kapacitu biosféry bezmála o 30 %. To znamená, že pokračování tohoto trendu by mohlo mít vážné důsledky pro celou biosféru včetně člověka. V roce 1996 činila v globálním měřítku průměrná ekologická stopa 2,85 gha. Řada ekonomicky vyspělých států však tuto hranici překračuje, naopak ekologická stopa rozvojových států se pohybuje hluboce pod touto hranicí. Autoři rozdělili svět do sedmi velkých regionů. Největší ekologickou stopu na hlavu mají obyvatelé Severní Ameriky (9,6 gha), Západoevropané vytváří poloviční ES (5 gha /osobu), obyvatelé našeho regionu (střední a východní Evropa) mají ES 3,7 gha. Na dalších místech je Střední východ a centrální Asie (2,2 gha), Latinská Amerika a karibská oblast (2,1 gha), asijsko-pacifický region (1,8 gha) a konečně nejmenší ekologickou stopu vytváří Afrika (1,4 gha).
Z hlediska jednotlivých států jsou na tom nejhůře Spojené arabské emiráty (10,6 gha) a Spojené státy (9,7 gha). Naopak nejmenší ekologickou stopu mají Eritrea, Bangladéš a Afghánistán. Největší ekologický deficit (který je dán rozdílem mezi ekologickou stopou a biologickou kapacitou dostupnou v daném státě) vytvářejí Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Singapur.
Ekologickou stopu České republiky spočítala podrobně Petra Kušková z Centra pro otázky životního prostředí. Podle jejích výsledků ekologická stopa průměrného Čecha je 6,7 gha. To je celková plocha potřebná pro zajištění potravin, energie, bydlení, dopravy, spotřebního zboží a služeb. Velkou část (4,5 ha na osobu) z této plochy tvoří energetická země, tedy plocha nutná ke vstřebání oxidu uhličitého, uvolněného spalováním fosilních paliv, která se při výrobě energie nejčastěji používají. Druhou největší částí je orná půda, 1 ha na osobu, dále lesy a pastviny, každá z těchto kategorií zabírá 0,5 ha/os. Zastavěná plocha zaujímá 0,2 ha/os.
Autorka dovozuje: „Česká republika žije v ekologickém deficitu. Po odečtení dvanácti procent na ochranu biodiverzity jí zbývá 2,4 ha na osobu produktivní plochy a ve srovnání s celkovou ekologickou stopou jí tedy schází 4,3 ha na osobu. Biologické kapacity sice máme lokálně k dispozici mnohem více, než na nás vychází v celoplanetárním rozdělení (po odečtení 12 procent pro ochranu jiných druhů je to 1,9 ha na osobu), ale jinak řečeno Česká republika může při současných standardech životního stylu a technologií podporovat pouze 36 procent své populace a z hlediska přírodní rovnováhy hospodaří neudržitelně. Podobně jako ostatní vyspělé státy tak produkční kapacitu, kterou potřebuje, dováží odjinud, zejména z málo rozvinutých zemí. V globálním měřítku tedy česká ekologická stopa přesahuje jí celosvětově dostupnou plochu produktivní půdy a v poměru k ní dosahuje 319 procent.
Ohlas ekologické stopy
Ekologická stopa si v uplynulých letech našla mnoho zastánců nejen mezi nevládními ekologickými organizacemi, ale často i u veřejnosti, politiků na místní či regionální úrovni a u některých vědců. Našlo se mnoho následovníků a vykladačů, kteří se pokoušeli (a pokoušejí) rozpracovat původní koncept do větší hloubky a šíře a zkoušejí ho aplikovat do nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Našla se dokonce města a regiony (např. v Nizozemsku, Finsku či Velké Británii), které počítají svoji ES a výsledek se snaží aplikovat na rozvojové politiky. Otázka zní, zda je tato pozornost oprávněná a zda ekologická stopa skutečně může napomoci zvrátit současné negativní trendy, které se projevují ve vztahu mezi civilizací a přírodou a z nichž řada pramení z rostoucí spotřeby.
Domníváme se, že za ohlasem ES stojí několik faktorů. Předně je to sama podstata tohoto konceptu. Stručně řečeno, ES poskytuje jednoduchou odpověď na složitou otázku, tj. na otázku vlivu lidské činnosti na přírodu a Zemi a jeho následků pro lidskou civilizaci. Tato odpověď, agregovaná v podstatě do jediného čísla, navíc dobře představitelného (plocha země v „globálních hektarech“) skvěle vyhovuje současnému mediálnímu diskurzu: žádné složité termíny a dlouhé řady čísel, žádná nejistota a množství proměnných. ES lze dobře prezentovat, podněcuje vítanou diskusi i mezi nezasvěcenými, což se nedá říci o mnohých jiných environmentálních konceptech či problémech, které veřejnost nechávají (oprávněně) chladnou.
Druhým důvodem je poměrně snadná kalkulace ekologické stopy. Jádrem výpočtu je prostý součet. Autoři pro řadu svých výpočtů na globální úrovni používají statistiky OSN, které jsou každému relativně snadno dostupné. Není třeba zabíhat do přílišných podrobností či měření v terénu a výsledek je elegantní a snadno uchopitelný. Matrici pro výpočet ES lze navíc stáhnout z internetu (tím nechceme říci, že je metoda výpočtu špatná nebo výsledek nesprávný, tvrdíme jen, že tato snadnost zvyšuje popularitu konceptu).
Třetím důvodem je zmíněná kniha Naše ekologická stopa (Our ecological footprint). Tato kniha je velmi šťastně napsaná. Je čtivá, přístupná, uvádí množství výpočtů a názorných obrázků. Obsahuje mnoho receptů na tíživé problémy, trápící každého myslícího člověka současnosti. Je napsaná natolik přitažlivě, že vzbudila možná o něco větší ohlas, než by si koncept zasloužil. Autoři nezůstávají u suchých vědeckých pouček – právě naopak. Při osvětlování podstaty ekologické stopy používají mnoho příměrů, alegorií a příkladů z praxe. Ekologickou stopu obdařili řadou přívlastků: plánovací nástroj, nástroj pro měření spotřeby, ekologická kamera, snímající naše současné požadavky na přírodu, nástroj zeleného účetnictví, který umožňuje ocenit přírodu, když klasické monetární metody v tomto ohledu selhávají.
Konečně posledním důvodem je, že v určitých kruzích (převážně environmentálně orientovaných, ale nejenom v nich) existuje v poslední době velký hlad po obdobných řešeních. Politici i odborníci dospěli ke konsenzu, že udržitelný rozvoj je jedinou přijatelnou variantou vývoje světa v 21. století. Bohužel chybí shoda, jak tohoto rozvoje v globálním měřítku dosáhnout. Existují dílčí řešení a přístupy, existují i některé obecné principy, ale celková shoda chybí. Mnoho kritiků např. tvrdí, že řešení nabízená v zakládající knize udržitelného rozvoje – zprávě Naše společná budoucnost65 – odporují dokonce její vlastní definici udržitelného rozvoje. Skutečně, zpráva WCED nabízí na jedné straně širší účast veřejnosti na rozhodování, rozšířené sdílení nových technologií a nové formy multilaterální spolupráce, na druhé straně volá po větším objemu zahraničních investic, po rostoucí roli nadnárodních korporací a růstu volného obchodu. Jediná omezení pro dosažení udržitelného rozvoje, která komise uznává, jsou technologická a sociální.