Slovo fundraising v doslovném překladu znamená zvyšování či budování fondu, resp. finančního obnosu, určeného k určitému cíli. Získávání financí je vlastně každodenní realitou téměř každého z nás. Zvyšování finančních prostředků na realizaci veřejně prospěšných aktivit a cílů se však věnuje jen malá skupina lidí. Jsou to např. jedinci pracující v nejrůznějších neziskových a nevládních organizacích, ředitelé škol, kteří se zoufale snaží zvrátit špatnou finanční situaci ve veřejném školství, pracovníci sociálních institucí, kde každý, i malý finanční příspěvek může sehrát velkou roli. K nim patří i tisíce nadšenců s nepopsatelným zanícením, bez nichž by se nikdy nezrealizovalo ohromné množství lokálních akcí nejrozmanitějšího zaměření, obvykle ovšem velkého významu pro životy místních lidí.

V současnosti probíhá změna ve financování nevládního neziskového sektoru. Ze scény se téměř vytratily fondy, které sloužily organizacím menší a střední velikosti, vytvářejícím aktivity zejména na místní úrovni. Na jejich místo nastupuje především možnost žádat o finanční dotaci z nejrůznějších eurofondů. Proces je však nesrovnatelně složitější a vyznačuje se nesmírnou byrokracií. Ne každý je na tuto změnu připraven, i navzdory tomu, že přichází postupně.

Pro jednu část organizací, jichž se tato transformace bytostně týká, přichází doba tvrdé profesionalizace a rozšiřování aktivit. Pro druhou nastupuje období, kdy budou nuceny realizovat své aktivity, budou-li v nich chtít pokračovat, na čistě dobrovolnické bázi.
Máte-li ambice zařadit se do první kategorie, tak knížku klidně odložte.

Patříte-li do druhé skupiny a jste-li nadšeným dobrovolníkem, místním lídrem, vedoucím ochotnického divadla, náčelníkem dobrovolného sboru hasičů nebo kýmkoli, kdo jednoduše chce pomoci lidem ve své obci, v místní škole, kdo chce zorganizovat pouliční slavnost, připravit akci pro děti na místním sídlišti – jednoduše někdo, kdo chce pořádat rozsahem malé, ale významem obrovské a nesmírně důležité aktivity bez toho, aby získal peníze z nějakého veřejného fondu nebo od štědrého sponzora, zkuste najít inspiraci k financování svého záměru právě v této publikaci.

Knížka je rozdělena do tří kapitol. První se snaží představit všeobecně platné zásady organizování fundraisingových akcí, které ve větší či menší míře platí v každém případě. Hry a fundraisingové techniky popsané v knížce mohou být klidně organizovány skupinou dobrovolníků. První kapitola se proto v části o personálním zabezpečení činností soustředí zejména na práci s dobrovolníky a přináší několik nápadů jak vytvořit skupinu, která se aktivitami spojenými se získáváním finančních prostředků může programově zabývat.

V druhé kapitole je představeno několik technik fundraisingu na místní úrovni. Kapitola je určena spíše organizacím než neformálním skupinám a u jednotlivých technik se krátce zmiňuje i o legislativních otázkách jejich realizace, jako jsou nejrozmanitější omezení, povolení či zákony (přesnější údaje je třeba si zjistit vždy před konkrétní akcí, často se mění).

Třetí kapitola je nejrozsáhlejší a nejpodstatnější částí publikace. Přináší ukázky nejrůznějších her a činností, které mohou být zdrojem určitého finančního obnosu, a upozorňuje na možnosti legálního způsobu získávání peněz. Publikace neřeší celou problematiku fundraisingu, která v sobě rovněž zahrnuje otázky public relations, krizového managementu, marketingu a dalších disciplín. Upozorňuje jen na oblast, která není v našich podmínkách dostatečně využívána a představuje významnou alternativu pro mnoho místních aktivit.

Náměty jsou určeny hlavně organizacím využívajícím práci dobrovolníků a dobrovolnickým iniciativám, jež své nedostatky v oblasti projektového managementu snadno překonají svým nadšením a přesvědčením o správnosti svého působení. Organizace a iniciativy, které už realizují navrhované fundraisingové aktivity (zejména fundraisingové hry popsané v třetí kapitole), jsou většinou místní organizace, jejichž přítomnost komunita považuje za důležitou. Jsou to nejrozličnější skupiny místních aktivistů, které lidé znají, a jimi organizované akce považují za užitečné. Navrhované činnosti nedoporučujeme novým, nikomu neznámým organizacím a skupinám. Ty je mohou uspořádat s již zavedenými sdruženími anebo je připravit bez fundraisingového cíle (tedy nevybírat peníze).

Při čtení lze získat dojem, že seznam navrhovaných činností je sice dlouhý, ale jejich realizace je v našich podmínkách velice omezená, třeba kvůli špatné finanční situaci mnoha lidí či neochotě veřejnosti zapojovat se do podobných aktivit. Není však někdy jednodušší hledat tisíce důvodů, jak se něco nedá provést, než to jednoduše zkusit a ověřit v praxi?

Finanční situace lidí často opravdu není optimistická, je ale až tak kritická, že by si nemohli dovolit podpořit sympatickou aktivitu pěti, deseti nebo dvaceti korunami? U navrhovaných činností nejde v žádném případě o závratné částky.

Častokrát zapomínáme i na další významný fakt, že lidé obecně mají zájem podporovat veřejně prospěšné cíle, neznají ale možnosti jak pomoci a jsou přesvědčeni, že částky, jimiž je mohou podpořit, musí být jen vysoké. Zkuste si ve svém okolí udělat malý průzkum a zeptejte se lidí, jestli by třeba deseti korunami podpořili např. akci pro staré opuštěné lidi z jejich obce? Asi jen málo z nich by odpovědělo, že v žádném případě ne.

Lidé jsou v podstatě ochotni veřejně prospěšné cíle podporovat i finančně, často to však nedělají spíše proto, že je o to nikdo přímo nepožádal, než že by nechtěli. K anonymním výzvám uveřejňovaným v nejrůznějších médiích většina lidí sice nemá důvěru, avšak aktivity navrhované v této publikaci jsou určeny pro organizace pracující na místní úrovni. V takových případech veřejnost disponuje řadou „pák“ – od neformální sociální kontroly až po vyžádání oficiální finanční zprávy – jimiž může použití finančního zisku zkontrolovat. Některé aktivity popisované v této knize jsou legislativně ošetřené (např. organizování veřejné sbírky musí být oficiálně zaregistrované a u zjišťování výtěžku musí být komise sestavená z několika lidí. Výsledek sbírky musí být zveřejněný. Doporučujeme, aby pro zvýšení důvěry byly podobné zásady zachovávané při všech fundraisingových činnostech. Druhým nejčastějším stereotypem, jímž trpíme, je přesvědčení, že veřejnost nemá zájem se do podobných aktivit zapojovat. Je jistě pravda, že lidé mají všeobecně dost starostí s řešením vlastních problémů, to ovšem neznamená, že je ani trošku nezajímá, co se děje v jejich okolí. V současnosti se u nás do dobrovolnických aktivit aktivně zapojuje přibližně 19 % populace. To značí, že téměř každý pátý člověk má nějakou zkušenost s dobročinností.

Na základě zkušenosti s veřejně prospěšnými organizacemi lze říci, že lidem postupně stále více začíná záležet na prostředí, v němž žijí, na lidech, s nimiž se setkávají, a na komunitě, jíž jsou členy. Samozřejmě že změna nepřichází spontánně, ale po několika měsících až letech užitečné práce organizace v komunitě (a za předpokladu, že aktivity jsou považovány za důležité a jsou vnímány pozitivně).

Další překážkou, která mnoho organizací a neformálních skupin brzdí v přípravě navrhovaných činností, je nedostatek zkušeností s podobnými technikami a hrami, a to nejen v jejich organizaci, ale v celém regionu. Organizace byly zvyklé žádat o finanční podporu nejrozmanitější veřejné nebo soukromé fondy, nadace, příp. sponzory z podnikatelské sféry. Co však dělat v případě, jsou-li tyto zdroje vyčerpány nebo omezeny? V podstatě existují dvě možnosti – přestat se svou činností, nebo hledat alternativy financování. Techniky a hry popsané v této publikaci nabízejí druhou eventualitu.

Je pravda, že podobné způsoby u nás nejsou zcela běžné – i navzdory tomu, že v mnohých zemích západní Evropy představují významný zdroj financování veřejně prospěšných aktivit. Na druhou stranu však zkušenost s jejich pořádáním právě v našich podmínkách potvrzuje jejich skutečný potenciál.

Jak již bylo řečeno, je vhodnější, připravuje-li podobné činnosti organizace nebo skupina, jejíž aktivity veřejnost už zaznamenala, nevylučujeme ovšem ani úspěch nových iniciativ. Většina nabízených činností byla s větším či menším úspěchem v našich podmínkách už uskutečněna a je nutné čestně přiznat, že ani pořádající organizace do poslední chvíle častokrát netušily, co podobný způsob získávání peněz může přinést. Rozhodnutí akci zkusit bylo zpravidla nesmírně spontánní a tak říkajíc na poslední chvíli. V převážné části případů byla potvrzena stará pravda „risk je zisk“ a ukázalo se, že čím byl nápad originálnější, tím byl veřejností přijat pozitivněji; to potvrzuje, že lidé se chtějí bavit, hrát si a hravými činnostmi finančně podpoří cíle organizace. Je vhodné si předem vyzkoušet aktivitu v přátelské skupině, určit motivující poměr cen při předpokládaném počtu účastníků a připravit se i na malou účast nebo neúspěch.

Jediné, co je při podobných akcích nutné, je odvaha zkoušet nové věci, improvizovat a schopnost vložit do aktivit nadšení a až nakažlivý temperament a energii. Soustředíte-li se však více na to, proč podobné činnosti nelze realizovat, pak jsou jakékoli rady, nápady a postupy zbytečné.

Publikace není detailním návodem, jak jednotlivé techniky a hry pořádat. Je spíše malou inspirací, která popisuje možné netradiční způsoby získávání finančních zdrojů, a chce vyplnit místo v literatuře soustředící se na získávání finančních zdrojů na různých úrovních. V žádném případě se nesnaží předstírat, že přináší vyčerpávající seznam informací a vše, co je v ní napsáno, je zaručenou cestou k úspěchu. Jediné, co lze zaručit, je fakt, že všechny v knížce zmíněné postupy, techniky a hry byly v daném kontextu realizovány a přinesly očekávaný výsledek.