Ilustrátorka Debbie Tung se proslavila svými komiksy o introvertce (Introvertka v hlučném světě a Když se introvertka vdá). Ale před vydáním těchto úspěšných knih zažívala období deprese a úzkostí, které se rozhodla popsat v komiksu Introvertka chodí na terapii.
Debbie Tung se vždy neživila výtvarnou prací, ale začínala jako programátorka. A právě času, kdy se rozhodla vystoupit z kolotoče zaměstnání na plný úvazek a hledat, jak se uživit na volné noze, je věnovaný komiks Introvertka chodí na terapii. Sledujeme hrdinku, jak pozvolna zabředává do vyčerpání, nejistot a pochyb sama o sobě. Odděluje se od světa přátel a vyčítá si vlastní nevýkonnost, neschopnost cítit se dobře a při síle. Jak komiks postupně zahaluje čím dál víc odstínů tmavě šedé a černé, i Debbiin svět potemňuje a uzavírá se. Teprve když při návštěvě doktora slyší, že její příznaky ukazují na depresi a úzkostnou poruchu, rozhodne se pro psychoterapii.
V sebeodhalující zpovědi najdou čtenáři velmi autentický záznam spousty chvil, jak je prožívá člověk s depresí, ale i okamžiky, kdy se věci pomalu mohou začít měnit. Ač se propad do duševní trýzně uděje rychle, vynořování připomíná pomalý výstup vzhůru s mnoha zastávkami. V komiksu přibývá barevných odstínů a okének, kterými začínají proudit všechny barvy života. Debbie Tung s velkou otevřeností reviduje nároky, které ji provázely od dětství, a ptá se, jestli je dobré a zdravé takhle žít.
Když se introvertka vdá, je to komiks jako víno
„Moderní svět po nás chce, abychom byli činorodí, a hodnotí nás podle výsledků. Vládne tu atmosféra strachu a tlaku na výkonnost a na nic není dost času.
Všichni jsme v neustálém poklusu a zahlceni informacemi. Často si neuvědomujeme, co všechno jsme za den zvládli udělat, a uniká nám, o co přicházíme, když se zapomínáme zastavit. Přetěžujeme se. Zapomínáme na své hranice. Můj mozek byl zvyklý popohánět mě k většímu vypětí, spěchu a neustálé kontrole, jestli jsem udělala všechno.
Byla jsem vyhořelá a moje tělo křičelo, abych se zastavila.“
Díky svému podporujícímu muži a terapeutce pomalu mění navyklé vzorce a pomalu chápe, že práci musí vyvážit odpočinkem a že nejtvrději se chováme sami k sobě. Hledání, jak může vypadat její život, je poutavé, hluboké a uzdravující i pro čtenáře. Ať jste podobné stavy zažili, zažíváte nebo znáte někoho, kdo prochází podobným bojem jako Debbie Tung. Slovy autorky: „Jednou vám bude líp a budete rádi, že jste to nevzdali."
Z anglického originálu Everything Is OK přeložila Marie Těthalová.
Ukázka: