Ukázka je z Knihy psychotestů II

Zkuste zjistit skutečnou míru své autonomie vzhledem k rodině, partnerovi a dalším lidem ve svém životě i v práci... a vzít si z výsledku ponaučení.

Většinou chodíte sami

a) kupovat spodní prádlo;

b) do kina;

c) do restaurace na večeři.

Na večírku vám někdo padne do oka.

a) Nabídnete se, že mu přinesete skleničku.

b) Pátráte po signálech zájmu z jeho strany.

c) Diskrétně ho oslovíte.

Vaše pračka vyluzuje podivné zvuky. Zavoláte

a) otci nebo partnerovi;

b) opraváři;

c) nezavoláte nikomu – vytáhnete svou bednu s nářadím.

Máte velký problém s nějakým člověkem z práce:

a) Začnete mu trošku podlézat, aby se potíže urovnaly.

b) Budete se snažit si to s ním vyříkat.

c) Budete trucovat v koutku a čekat, až za vámi přijde.

Když se stane, že se za celý den s nikým nesetkáte...:

a) Budete se potloukat po bytě jako bez duše a čekat, jestli nezazvoní telefon.

b) Uděláte si příjemný den sami pro sebe.

c) To se vám často nepřihodí.

V dospívání vám rodiče nechávali relativní svobodu:

a) Nenechávali v ničem.

b) Ve volbě přátel.

c) V pohybu – mohli jste chodit ven večer i o víkendech.

Váš partner/vaše partnerka vás chce vyměnit za někoho jiného:

a) Prosíte ho/ji, aby zůstal/a s vámi.

b) Snažíte se pochopit, co se mezi vámi pokazilo.

c) Je to zvláštní, ale cítíte trochu úlevu.

Máte, nebo nemáte?

a) Máte řidičský průkaz.

b) Nemáte řidičský průkaz.

c) Máte řidičské oprávnění i na motorku nebo motorový člun.

Váš nejlepší přítel vám udělá strašlivou scénu. Jste si jistí, že

a) už ho nikdy nechcete vidět;

b) za několik dnů bude všechno zapomenuto;

c) je možné se bez něj klidně obejít.

V práci se vám daří nejlépe,

a) když vám někdo jasně řekne, co máte udělat;

b) můžete-li si práci zorganizovat sami;

c) když máte úplně volnou ruku.

Kdo rozhodl o místě vašeho současného bydliště?

a) Váš partner nebo rodiče.

b) Rozhodovali jste i vy.

c) Rozhodli jste se sami.

Chtěli byste se stát nebo už jste se stali

a) státním zaměstnancem;

b) zaměstnancem v soukromé firmě;

c) svým vlastním šéfem.

Ve vztazích s druhými lidmi:

a) Často se ptáte sami sebe, co na vás vidí.

b) Myslíte si, že vás vnímají celkem kladně.

c) Je vám v podstatě jedno, co si o vás myslí.

Nepříjemné úkoly v kanceláři nebo doma:

a) Padnou většinou na vás.

b) Pomůžete s nimi, ale nic víc.

c) Většinou se vám podaří se jim vyhnout.

On (ona) se s vámi loučí se slovy: „Zavolám ti.“:

a) Neodvážíte se ani jít vysprchovat, abyste telefon nepropásli.

b) Budete důvěřovat svému záznamníku.

c) Necháte u něj (u ní) na záznamníku nebo na mobilu alespoň tři vzkazy.

Váš poslední rozchod...:

a) Pomýšleli jste na sebevraždu.

b) Už dlouho jste tušili, že k němu dojde.

c) Byli jste to vy, kdo ze vztahu odešel.

Vaše tchyně vede rasistické nebo antisemitské řeči:

a) Necháte ji, ať si myslí, že souhlasíte.

b) Tváříte se, že jste nic neslyšeli.

c) Řeknete jí svůj názor a dál se s ní o tom nebudete bavit.

Už jste někdy žili sami

a) několik měsíců;

b) jeden, dva roky;

c) víc let.

Věštkyně vám předpoví „šťastnou událost“. Bude to asi

a) svatba;

b) dítě;

c) seznámení s někým novým.

Často vzpomínáte na

a) své dětství;

b) svého bývalého partnera;

c) poslední dovolenou.

Výsledky

 

Sečtěte, kolikrát jste zaškrtli odpovědi a, b a c, a najděte si příslušný odstavec. Menší než tříbodový rozdíl mezi dvěma položkami (a, b nebo c) znamená, že se na vás hodí oba popisy.

Většina odpovědí a: jste závislí

Obecná charakteristika

 

Vaše nezávislost je skoro nulová. Nejste téměř schopni se v běžném životě rozhodovat, aniž by vás někdo nedržel za ručičku. „Co si mám dneska vzít na sebe?“ „Myslíš, že je dobrý nápad jít na oběd s XY?“ „Co mám napsat na ten pohled rodičům?“... Málokdy si sami vybíráte, co budete mít na talíři, kam pojedete na dovolenou nebo jaké si koupíte závěsy.

V práci

 

Potřebujete být členem týmu, mít svou funkci a přesně definované povinnosti. Raději zůstáváte v pozadí, máte zastávat práci úředníka, ale často se dostáváte do role pouhého vykonavatele. Chybí vám autonomie a iniciativa. Nepřipadá v úvahu, že byste vzali na sebe nějakou zodpovědnost nebo překročili své kompetence. Chcete se především vyhnout problémům a výčitkám. Nesnášíte kritiku a nenávidíte konflikty, takže často mlčíte, i když máte pravdu.

V lásce

 

Sami o sobě nemáte žádný život, žádné plány ani nápady. Když se zamilujete, stává se z vás skutečný otrok. Filmy, večerní program, restaurace, byt, přátelé..., o všem necháte rozhodovat svého partnera. Čekáte, až si usmyslí, že se ozve (přilepení k telefonu), říkáte jenom ano, i když se vám třeba do něčeho nechce, a nikdy neřeknete ne, i když třeba nesouhlasíte. Žijete zkrátka ve stínu svého partnera, jdete v jeho stopách a propadáte panice, když si představíte, že by vás opustil.

Váš problém

 

Často přehnaně direktivní rodiče, kteří vám neumožňovali rozhodovat vůbec o ničem. Anebo naopak lhostejní rodiče. Výsledem je, že dnes přímo strašlivě postrádáte sebedůvěru, potřebujete, aby se o vás někdo postaral, a jste ochotni ke všemu jenom proto, aby vás někdo miloval, aby vás neodmítl.

Co dělat

 

Donuťte se dělat věci sami, sami si něco naplánovat (tím víc, pokud žijete v partnerském vztahu). Začněte něčím jednodušším – kinem (konečně uvidíte filmy, které máte rádi), vyjděte si někam do společnosti s kamarádkou (konečně se zase setkáte se svými přáteli). Přestaňte se ochotně ujímat všech nepříjemných úkolů. A hlavně se snažte, abyste měli pořád nabitý program. Pro závislé lidi je typické, že nic neplánují dopředu, protože se bojí, že by jim třeba něco uteklo (telefonát s partnerem nebo pozvání na poslední chvíli). Bude-li váš čas vzácný, vy budete také vzácní. Druzí si brzy přestanou myslet, že si s vámi mohou dělat, co chtějí.

Většina odpovědí b: jste autonomní

 

Obecná charakteristika

 

Jste relativně nezávislí. Rozhodujete se jako „velká holka“ nebo „velký kluk“. Nepotřebujete, aby vám někdo přispíval na domácnost, vyplňoval daňové přiznání nebo zatloukal hřebíky do zdi. Abyste s druhými vycházeli, jste schopní se trochu přizpůsobit, ale nepřipadá v úvahu, že byste se úplně vzdali své osobitosti. Máte své záliby, své nápady, své vlastní touhy.

V práci

 

Potřebujete, aby byla jasně definovaná pravidla hry, a pak jste schopni řídit si svou práci sami, aniž byste měli neustále někoho za zády. Jste zvyklí přebírat iniciativu a zodpovědnost a máte dost velkou sebedůvěru, abyste unesli případnou kritiku nebo se vzpamatovali z neúspěchu. Pokud nastanou potíže, dokážete udělat ústupky nebo se podřídit, když to jinak nejde, a nepřipadá vám, že by vás někdo utlačoval.

V lásce

 

Nejste otrocky závislí na partnerovi, nečekáte toužebně na jeho zavolání. Váš svět se nepřestane točit, když v něm bude chybět jedna bytost. Nehroutíte se, když má Martina na víkend lepší program nebo když vás Honza zanedbává kvůli mistrovství světa ve fotbale. At’ už máte lásku, nebo ne, máte ještě svou práci, své vlastní zájmy, své kamarády. Nežijete s partnerem jako siamská dvojčata. Máte samozřejmě ohledy na druhého jako každý, ale to vám nebrání věnovat se vlastním činnostem, užívat si také sami.

Váš problém

 

Celkem žádný, snad jen ten, že se chováte jako dospělý člověk, ale nechápete, že každý není jako vy. Rozhodujete se často sami a druhé pak postavíte před hotovou věc. Pak vás samozřejmě dráždí, když oni nesouhlasí nebo když věci neproběhnou tak ideálně, jak jste si představovali.

Co dělat

 

Naslouchejte; co je pro vás samozřejmé, nemusí být ještě samozřejmé pro všechny ostatní. Vaši blízcí nemusí mít stejné potřeby, stejné zájmy nebo stejné priority jako vy. Nemůžete očekávat, že lidé, s nimiž žijete nebo pracujete, uhádnou, co cítíte, jaké máte plány nebo záměry. Fakta nemluví vždycky sama za sebe. Obětujete často hodně, aby se věci správně vyvíjely, aby dospěly k nějakému výsledku, ale zanedbáváte komunikaci a lidi okolo vás. Věnujte nějaký čas tomu, abyste vysvětlili druhým, jak uvažujete, jaké jsou vaše metody a cíle.

Většina odpovědí c: jste falešně nezávislí

 

Obecná charakteristika

 

„Dělám si, co chci a kdy chci“, to je váš oblíbený refrén. Neustále prohlašujete, že byste nesnesli, aby vám někdo diktoval, jak se máte chovat, aby za vás někdo rozhodoval, nebo vás dokonce „dirigoval“. Samozřejmě že nepotřebujete, aby vám někdo pomáhal podniknout nájezd na módní butiky nebo vymýšlel náplň volného času. Myslíte si, že jste nezávislí? Omyl. Jinak byste necítili potřebu to tolik přehánět.

V práci

 

Jste naprostí individualisté, takže se vám nedaří zapojit se do týmu, podřídit se pravidlům skupiny. Máte více méně rebelantský přístup k autoritám, nelíbí se vám rozvrhy hodin a časové plány. Jste tak trochu partyzán. Má to své výhody – dokážete si se vším poradit sami a podáváte výkon i ve složitějších podmínkách. Ale jsou tu i nevýhody – často své okolí destabilizujete, protože jste nevyzpytatelní a často se chováte jako nějaká rozmarná hvězda.

V lásce

 

Jste spíše egoisté, myslíte ze všeho nejdřív na sebe a pak... na sebe. Děláte si, co se vám hodí. Často říkáte „tak to prostě je“ (varianta: „já už jsem prostě takový/ taková“), což znamená „ber, nebo nech být“, nebo „co budeš vymýšlet, drahoušku!“, což znamená „už se do toho nepleť“. Zajímá vás jen jedno – vaše potěšení a váš momentální zájem. Z toho vyplývá, že si hodně berete, ale dáváte málo. Je jasné, že špatně snášíte odpor nebo frustrace, které přináší život ve dvou.

Váš problém

 

Ve skutečnosti jste ještě nepřetrhli pupeční šňůru. Vaše nezávislost je často spíš infantilita (v takovém případě je tu vždycky máma nebo táta, kteří vám v pozadí dodávají jistoty) nebo citový handicap (to v tom případě, když jste se na mámu a tátu nemohli nikdy spolehnout). Nejste schopni nikomu věřit („na své rodiče se mohu vždycky spolehnout jako na nikoho jiného“, nebo „když i rodiče mě nechali být, opustí mě každý na světě“).

Co dělat

 

Především pochopte, že vaše motto „nikoho nepotřebuju“ a agresivita, která toto přesvědčení často doprovází (vyceníte zuby a vytasíte drápy, když začnete mít pocit, že se někdo snaží dostat do vašeho „revíru“), jsou spíše obrannými mechanismy než znaky skutečné nezávislosti. Zkuste se také vcítit do druhých, do lidí, s nimiž žijete nebo pracujete. Snesli byste třeba jenom čtvrtinu toho, co musí snášet oni od vás? Určitě ne, nejste příliš tolerantní. A naučte se důvěřovat. Je na to jediný návod – skutečně se angažovat (v zaměstnání nebo ve vztahu) a dotáhnout tentokrát toto „angažmá“ až do konce. Když to nedopadne dobře, nevadí. I přes případný neúspěch jste zvítězili – stali jste se dospělými.