Jste unavení z toho, že vám lidé pořád říkají, abyste nebrali život tak vážně? Pokud patříte mezi vysoce citlivé osoby, je vlastně v pořádku, že ho berete vážně. Do této skupiny lidí zařadila samu sebe také dánská spisovatelka Ilse Sand. Přečtěte si tuto její knihu, najdete v ní spoustu konkrétních tipů, jak žít svůj život pomalu a hluboce. Jedná se o jednu z prvních českých knih na téma, jemuž se v posledních letech ve světě dostává hodně pozornosti.
Kniha Přecitlivělost není slabost, poskytuje řadu konkrétních tipů, co dělat, aby se o sebe přecitlivělí lidé dokázali lépe postarat. Autorka vás ujistí, že člověk nemusí excelovat a dělat na druhé dojem siláka. Popisuje, jak přecitlivělost vnímat jako výhodu, jak čelit hněvu či vlastnímu studu, jak se vyrovnat s depresí a úzkostí.
První kapitola pojednává o zvláštní citlivosti jakožto povahovém rysu. Lidé jsou různí, a vysoce citliví lidé také. Pravděpodobně se v částech textu dokážete poznat, ale jiné vlastnosti vám nebudou povědomé. Pokud jste citlivá bytost, která se pozná jen v některých povahových rysech, i tak vám některé rady obsažené v knize budou prospěšné. Na konci knihy si můžete otestovat vlastní citlivost pomocí speciálně vytvořeného testu. Najdete tam i příklady činností, které vám přinesou potěšení a pocit pohody. Jsou to inspirující a povzbuzující návrhy pro chvíle, kdy máte dostatek energie, i nápady pro činnosti, jež vám pomůžou, jste-li přetížení.
Ilse Sand je dánská terapeutka, supervizorka, trenérka a řečnice, která vydává knihy o přecitlivělosti a seberozvoji. Vystudovala teologii a je členkou Dánské asociace psychoterapeutů. Za vysoce citlivou osobu považuje i sama sebe.
V Dánsku se prodalo více než 6 tis výtisků, nyní je k dispozici v deseti jazycích a brzy bude vydána v dalších devíti, píše autorka v předmluvě českého vydání. Z důvodu lepší srozumitelnosti se v názvu vyskytuje slovo „přecitlivělost“. Samotná idea názvu je v pořádku, jde o nový, pozitivní pohled na tento jev. Ovšem celosvětovým trendem je označovat lidi s takovým rysem jako „highly sensitive“, tedy „vysoce citlivé“, jak je v této knize přeloženo do češtiny.
Zdraví Ilse Sand
Když si uvědomíme, jaké jsou povahové rysy vysoce citlivého člověka, může to dokonce rozšířit náš pohled na realitu. Už v ní nežije jen jeden ideální typ, ti odolní, extravertní, energičtí, kteří zvládají stres a vykonávají manažerské funkce.
Nový pohled, který nám sděluje, že v rámci jediného druhu žijí dva naprosto odlišné typy a každý z nich je ideální po svém, způsobí, že přestaneme uvažovat stádně a dokážeme se sami se sebou identifikovat – nejen s tím, že jsme křehcí, ale i s tím, že některé druhy našeho nadání svět potřebuje. Nejsme jen ti, co nic nedokážou. Bez některých našich schopností by lidský druh nedokázal přežít.
Pokud budeme uvažovat tímto způsobem, bude náhle zcela legální mít citlivou nervovou soustavu. Bude naprosto v pořádku odmítnout návštěvu filmového hororu. Bude v pořádku odmítnout účast na celodenním výletu a odcházet z večírků dříve, dokud nejsme příliš vyčerpaní.
Jak pomáhat druhým, ale nevyčerpat se tím? Poradí Ilse Sand ve své knize Citlivý pomocník.
Teď už chápu, proč je můj život takový, jaký je, a proč uvažuji tak, jak uvažuji. Vědomí, že jsem „jenom“ citlivá, a ne slabá a bláznivá, je pro mě velice osvobozující a přineslo mi nesmírné ulehčení. Poskytlo mi svobodu zarámovat věci do správných souvislostí. Můžu teď mnohem snáze procházet na své cestě světem, aniž bych měla špatné svědomí, že musím leccos odmítnout.
Lise, 30 let
To, co vysoce citliví lidé dříve dělávali v skrytu a s mnoha omluvami, nyní mohou řešit zcela otevřeně. Mnoha lidem to přináší velkou úlevu. Nejen těm vysoce citlivým, ale i těm, kdo se tu a tam prostě cítí zranitelně, to může poskytnout důvod, proč si mohou dovolit být právě tak citliví, jací jsou. Citlivost není vada, ale obohacení vaší osobnosti.
Když jsem si přečetla o vysoce citlivých lidech a pochopila, že taková jsem i já, a že právě proto musím někdy odmítat to, s čím jiní nemají problémy a co očekávají, přestala jsem si vymýšlet stovky výmluv, když se potřebuji stáhnout do ústraní. Teď to říkám tak, jak to je – že jsem přetížená a potřebuji si odpočinout.
Susanne, 35 let