Podívat se, jak odpovídáme na otázky, které nám klade život, a pátrat, jaký smysl nám to celé dává. S tím vám pomůže kniha Rostislava Honuse Kdo jsem a co tady dělám?, která nabízí sebepoznávací techniky a cvičení, které vám pomohou strukturovaně přemýšlet o důležitých aspektech vašeho bytí. O důležitých otázkách jedinečného a neopakovatelného života. O tom, jak poznat a realizovat to, čím každý z nás disponuje. Zároveň vám tato kniha může pomoci ve chvílích, kdy se nedaří. V obtížných etapách a situacích vašeho života.

Seznámí vás také s praktickými myšlenkami existenciální filozofie a psychologie, jak jsou reprezentovány zejména přístupem Irvina D. Yaloma a Viktora E. Frankla, na něž autor v textu několikrát odkazuje.

Jednotlivé kapitoly obsahují kromě teoretických poznatků spoustu praktických návodů a cvičení a na konci i doporučenou literaturu k dalšímu studiu daného tématu.

Ukázka:

Priority

Co je v životě důležité?

V profesním i osobním životě se setkávám s lidmi, kteří jsou velmi vážně nemocní, a také s lidmi, kteří vědí, že se jejich čas naplnil. Blížící se závěr života nebo prožití silného traumatu přináší lidem poznání, že věci, na nichž ve skutečnosti opravdu záleží, často považujeme za samozřejmé a neměnné, zatímco se ženeme za nejrůznějšími víc, dál, výš, nejlíp, rychleji… Moji klienti litují neprožitého času s blízkými lidmi a vnímají, že ty skutečně nejdůležitější věci v životě nic nestojí.

Nedává smysl čekat, až nás k důležitým hodnotám přivede nemoc, zranění nebo smrt někoho blízkého. Tyto hodnoty se dají žít a užívat teď hned. Jsou zadarmo, a přitom nenahraditelné penězi. Buďme vděční za to, že jsou. Nemusí to tak být… Následující cvičení mohou simulovat tzv. probouzející okamžiky, o nichž Irvin D. Yalom (2014) říká, že člověku připomínají pomíjivost bytí a běh času. Jsou to chvíle, kdy si uvědomíme, jak málo času věnujeme lidem a věcem, které za to opravdu stojí.

 Desidentifikace

Tato Yalomova technika (Yalom, 2020) ve vás může probudit velmi silné emoce a hluboký prožitek. Sám jsem při prvním setkání s ní prošel velmi silným psychospirituálním zážitkem. Vybavuje se mi, jako by se vše odehrálo včera. Pokud se na to necítíte dostatečně připraveni, máte-li jakékoli obavy nebo pochybnosti , odložte techniku na později. Pokud jste v nedávné době prožili ztrátu blízkého člověka nebo jste zatím nedošli ke smíření, odložte, prosím, desidentifikaci na vhodnější dobu.

Lidé mají přirozenou potřebu identifikovat se s rolemi, které v životě zastávají. Tvoří se tak vlastní Já, což je vlastně takový soubor nálepek – papírků s názvy rolí. Sbírka toho, čím nebo kým jsme nebo si to alespoň o sobě myslíme. Já jsem manažer, táta, manželka, syn, dcera, zahrádkář, fotbalista, kamarádka, hudebník, kolega… Co se stane, když všechny role odložíme? Co zůstane? Ve skutečnosti má člověk cenu sám o sobě. Čím více se identifikujeme s věcmi, rolemi nebo druhými lidmi, tím větší můžeme zažít otřes, když o ně přicházíme. Máme se rádi? Jsme sami k sobě laskaví i bez rolí, které hrajeme? Věnujeme odpovídající čas a úsilí lidem a věcem, které máme opravdu rádi? Jak máme srovnané priority? A odpovídá tomu náš způsob trávení času? Žijeme to?

Napište si na kartičky heslovitě, kým jste. S jakými životními rolemi se identifikujete. Dosaďte si tam to své důležité – máma, dcera, houslista, projektant, kamarádka, horolezec… Teď si kartičky před sebou seřaďte podle důležitosti. Nejdále od vás je umístěna kartička s rolí, které byste se dokázali vzdát relativně nejsnadněji, pokud byste museli. Nejblíže k vám umístěte roli, s jejíž ztrátou byste se vyrovnávali nejobtížněji. Máte?

Nyní obraťte lícem dolů první nejvzdálenější kartičku a představte si, jaké by bylo, kdyby to nebylo… Co by pro vás znamenalo se toho vzdát? Přemýšlejte přibližně dvě minuty (případně více nebo méně, pokud potřebujete).

Nyní obraťte lícem dolů druhou nejvzdálenější kartičku a představte si, jaké by bylo, pokud byste tuto roli nemohli v životě mít. Co by pro vás znamenalo se této role vzdát? Věnujte se těmto úvahám asi tak dvě minuty.

Stejně postupujte dále, dokud vám nezbude poslední role. Obraťte lícem dolů nejbližší, poslední kartičku a představte si, jaké by bylo…, kdyby to nebylo. Přemýšlejte, prožívejte.

Co vám zůstalo? Co cítíte? Co prožíváte? Kdo zůstal? Kým jste? Co vás napadá?

Zpravidla technika desidentifikace přivádí lidi k uvědomění toho, co nebo spíše kdo je pro ně v životě opravdu důležitý a současně jak zoufale málo času tomu či těmto lidem věnují. Jak málo času nám po odečtení všech těch musím a vydělávání peněz zbývá. Toto uvědomění je nejlepší cesta, jak reflektovat vlastní žebříček hodnot a upravit svůj plán všedních dnů. Nějakou dobu to vydrží, než se vše začne vracet do starých kolejí a pohltí nás starosti a potřeba vše stihnout. Je to další dobrý důvod se k této knize a technikám pravidelně vracet.

Někteří lidé při postupném odkládání rolí prožívají poměrně hlubokou zkušenost. Uvažují nad tím, kým jsou ve chvíli, kdy odložili tu poslední. Co zůstalo? Co je to Já? Mohou si uvědomit, že se stávají samotným životem, který má cenu sám o sobě. Že jsou součástí zázraku života bez ohledu na všechny nálepky a role, kterými vlastní Já definujeme.

***